Hallandský pluk - Halland Regiment

Hallandský pluk
Hallands regemente
Hallandsgruppen vapen.svg
Aktivní1624–1713, 1713–2000
Země Švédsko
VěrnostŠvédské ozbrojené síly
VětevŠvédská armáda
TypPěchota
Velikostpluk
Část3. vojenský okruh (1833–1893)
1. armádní divize (1893–1901)
I. armádní divize (1902–1927)
Jižní armádní divize (1928–1936)
I. armádní divize (1937–1943)
III vojenský okruh (1943–1966)
Západní vojenský okruh (1966-1992)
Jižní vojenský okruh (1993-2000)
Garrison / HQHalmstad
MottoPosse est velle („Chci znamená být schopen“)
BarvyČerná a žlutá (–1952),
Modrá a bílá (1952–2000)
březen"Friedrich-Wilhelm-marsch" (zima)[poznámka 1]
Vyznamenání bitvyLützen (1632), Lipsko (1642), Lund (1676), Gadebusch (1712)
Insignie
Odznak pobočky m / 60Truppslagstecken Infanteri m60 (guld) .png
Odznak jednotky m / 60AM.090975-I 16 (2) .jpg

The Hallandský pluk (švédský: Hallands regemente), označení I 16 a I 16 / Fo 31, byl Švédská armáda pěchota pluk který sahá až do 16. století. Vojáci pluku byli původně rekrutováni z provincií Västergötland a Dalsland, ale to bylo později obsazeno Halland. Jednotka byla rozpuštěna v důsledku politik odzbrojení stanovených v EU Zákon o obraně z roku 2000.

Dějiny

Pluk má svůj původ v fänikor (společnosti) vyrostly ve Västergötlandu a Dalslandu v 16. století. V roce 1615 byly tyto jednotky organizovány Gustav II. Adolf do Västergötlands storregemente. Västergötlands storregemente se skládala ze tří polních pluků, z nichž jeden byl Västgöta-Dals Regiment. Někdy mezi lety 1621 a 1624 byl velký pluk trvale rozdělen na tři menší pluky, z nichž jedním byl Västgöta-Dals Regiment.

Västgöta-Dals Regiment byl jedním z původních 20 švédských pěších pluků uvedených ve švédštině ústava z roku 1634. Prvním velitelem pluku byl Wilhelm von Salzburg. to bylo přidělené v roce 1685. Pluk dostal označení I 16 (16. pěší pluk) v a obecná objednávka v roce 1816.

V roce 1902 změnil pluk náborovou oblast na Halland a byl obsazen Halmstad. Název byl změněn na Halland pluku, aby to odráželo. V roce 1975 získal pluk nové označení I 16 / Fo 31 v důsledku sloučení s místním obranným obvodem Fo 31. Pluk byl rozpuštěn v roce 2000.

Kampaně

Organizace

Heraldika a tradice

Barvy, standardy a vodítka

Dne 7. června 1952 byl pluk představen s první barvou s provinčním odznakem Halland. Barvu z roku 1952 představil Princ Bertil, vévoda z Hallandu. Do roku 1952 byly barvy pluku barvou Västergötland (černý a žlutý), ačkoli se pluk od roku 1906 nacházel v provincii Halland. Když pluk obdržel „hallandskou“ barvu, byla přijata barva Halland (modrá a bílá).[2] Poslední plukovní barva byla představena pluku (I 16 / Fo 31) v Halmstadu u Náčelník štábu armády, generálporučík Åke Sagrén dne 7. července 1994.[3] Jako plukovní barvu ji používal I 16 / Fo 31 do 1. července 2000. Barvu kreslí Bengt Olof Kälde a vyšívá strojem technikou vkládání od společnosti Libraria. Erb: "Na modrém oděvu je provinční odznak Halland; bílý lev nekontrolovatelný, ozbrojený červeně. Na bílém okraji na horní straně barvy, vyznamenání bitvy (Lützen 1632, Lipsko 1642, Lund 1676, Gadebusch 1712) i modrá. "[3]

  • 1850 plukovní barva.

  • 1952 plukovní barva.

Erb

Erb Hallandského pluku (I 16 / Fo 31) 1977–1994 a Hallandské brigády (Hallandsbrigaden, IB 16) 1994–2000. Erb: „Azure, provinční odznak Hallandu, oboustranný lvíček na obloze, ozbrojení a trpěliví gules. Štít převyšoval dvě muškety v saltire nebo“.[4] Erb Hallandského pluku (I 16 / Fo 31) 1994–2000 a Halland Group (Hallandsgruppen) od roku 2000. Blazon: „Azure, provinční odznak Hallandu, oboustranný lvíček, který má nekontrolovatelné lvy, ozbrojené a dlouhé gules. Štít převyšoval dva meče v saltire nebo“.[4]

  • Erb Hallandského pluku (I 16 / Fo 31) 1977–1994 a Hallandská brigáda (Hallandsbrigaden, IB 16) 1994–2000.

  • Erb Hallandského pluku (I 16 / Fo 31) 1994–2000 a Halland Group (Hallandsgruppen) 2000 – dosud.

Medaile

V roce 2000 Hallands regementes (I 16) och Hallandsbrigadens (IB 16) minnesmedalj („Hallandský pluk (I 16) a Hallandská brigáda (IB 16) Pamětní medaile“) ve stříbře (HallregbrigSMM) 8. velikosti byla založena. The medaile stuha je modré moaré s černým pruhem uprostřed následovaným na každé straně žlutým pruhem, poté bílým pruhem a poslední červenou čarou.[5]

Dědictví

Skupina Halland (Hallandsgruppen) je tradičním strážcem plukovního dědictví a tradic a organizuje pod Regiment protivzdušné obrany (Úroveň 6). Skupina Halland převzala barvu a tradice v souvislosti s rozpuštěním pluku a brigády dne 30. června 2000.[2] Od 1. července 2013 bude v tradicích pluku pokračovat prapor Halland (Hallands bataljon), součást skupiny Halland.[6]

jiný

Rudolf Petersson, tvůrce komiksu En beväringsmans upplevelser och äventyr („Vojenské zkušenosti a dobrodružství“), nyní 91: an, nastoupil na vojenskou službu u Hallandského pluku, který je vzorem pro Klackamo Heath, kde Mandel Karlsson, 87: Axelsson a ostatní v 91: an komiks dělal svou vojenskou službu.

Velící důstojníci

Velitelé pluku aktivní u pluku 1924–2000. Göran Cunnighame byl jako první jmenován velitelem pluku.[7]

  • 10. března 1624 - Welham von Salzburg (úřadující)
  • 1625–1632: Göran Cunnighame
  • 1632–1651: Nils Kagg
  • 1651–1657: Johan Kůl
  • 1657–1660: Gustaf Oxenstierna
  • 1660–1680: Vilhelm Jernsköld
  • 1680–1691: David Macklier
  • 1691–1705: Johan Fägerskiöld
  • 1705–1716: Georg Reinhold Patkull(Válečný zajatec)
  • 1710–1712: N Palmfelt (úřadující)
  • 1713–1716: B C Wulfrath (úřadující)
  • 1716–1732: Libert Rosenstierna
  • 1732–1735: Johan Fredrik Didron
  • 1735–1745: Karl Ollonberg
  • 1745–1749: Karl Lillie
  • 1749–1766: Erik Lybecker
  • 1766–1769: Ulrik Scheffer
  • 1769–1769: Klaes Kristoffer Ekeblad
  • 1769–1770: Karl Gustav Strömschiöld
  • 1770–1773: Joen Filip Klingspor
  • 1773–1779: Abraham Daniel Schönström
  • 1779–1785: Fredrik Posse
  • 1785–1793: Gustav Cronhielm
  • 1793–1796: Gustav Lewenhaupt
  • 1796–1811: Karl Bunge
  • 1811–1816: Carl Löwenhielm
  • 1816–1817: Gustav Fredrik Vilhelm Gyllenram
  • 1817–1838: Wilhelm Albrecht Dorchimont
  • 1838–1847: Axel Vilhelm Ehrengranat
  • 1847–1853: Polykarpus Erik Cronhielm
  • 1853–1864: Klaes Samuel Sandels
  • 1864–1871: Lage Evald Posse
  • 1871–1882: Eggert Elers
  • 1882–1890: Otto Taube
  • 1890–1890: Pontus Henrik Vilhelm Reuterswärd
  • 1890–1894: Karl Oskar Unaeus
  • 1894–1902: Otto Vilhelm Löwenborg (namnbyte)
  • 1902–1909: Karl Vilhelm Emanuel Ankarcrona
  • 1909–1917: Emil Mörcke
  • 1917–1926: Peter Hegardt
  • 1926–1932: Reinhold Geijer
  • 1932–1937: Gösta Bratt
  • 1937–1938: Axel Gyllenkrook
  • 1938–1940: Nils Bildt
  • 1941–1944: Ivar Lindqvist
  • 1944–1947: Henrik Wrede
  • 1947–1951: M Hedenlund
  • 1951–1954: P Lande
  • 1954–1957: Carl Klingenstierna
  • 1957–1959: Arne Mohlin
  • 1959–1960: Tage Olihn
  • 1960–1968: Nils Juhlin
  • 1968–1976: Lage Wernstedt
  • 1976–1980: Carl-Gustaf Tiselius
  • 1980–1983: Gustaf Malmström
  • 1983–1988: R Morell
  • 1988–1993: G Wetterlundh
  • 1993–1995: P Källström
  • 1995–1996: P Jonsson
  • 1996–1998: Mats Welff
  • 1998–2000: Arne Hedman

Jména, označení a umístění

názevPřekladZNa
Kungl. Västgöta-Dals regementeKrálovský pluk Västgöta-Dals1624-03-10–1713-05-06
Kungl. Västgöta-Dals regementeKrálovský pluk Västgöta-Dals1713-??-??–1901-12-31
Kungl. Hallands regementeRoyal Halland Regiment1902-01-01–1974-12-31
Hallands regementeHallandský pluk1975-01-01–1975-06-30
Hallands regemente och försvarsområdeHalland Regiment and Defense District1975-07-01–2000-06-30
Avvecklingsorganisation HallandOrganizace pro vyřazování z provozu Halland2000-07-01–2001-03-31
OznačeníZNa
№ 161816-10-01–1914-09-30
I 161914-10-01–1974-06-30
I 16 / Fo 311975-07-01–2000-06-30
UmístěníZNa
Nygårdsängen1685-??-??–1863-05-04
Grunnebo hed1863-05-05–1906-09-30
Skedalahed1903-07-01–1906-09-30
Halmstad Posádka1906-10-01–2001-03-31

Viz také

Poznámky pod čarou

  1. ^ Pochod byl přijat koncem 19. století a zaveden v roce 1953 armádním nařízením 33/1953. Pochod využila brigáda Halland (Hallandsbrigaden) od roku 1994 do roku 2000 a společností Halland Group (Hallandsgruppen) z roku 2000.[1]

Reference

Poznámky

  1. ^ Sandberg 2007, str. 83
  2. ^ A b Braunstein 2003, str. 73–76
  3. ^ A b Braunstein 2004, str. 79
  4. ^ A b Braunstein 2006, str. 24-25
  5. ^ Braunstein 2007, str. 108
  6. ^ „Försvarets trader i framtiden - Bilaga 3“ (PDF) (ve švédštině). Statens försvarshistoriska museer / Försvarets traditionnämnd. 01.07.2012. str. 2. Archivovány od originál (PDF) dne 29. prosince 2016. Citováno 11. června 2018.
  7. ^ Kjellander 2003, str. 269

Tisk

  • Braunstein, Christian (2003). Sveriges arméförband pod 1900 taletem. Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 5 (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN  91-971584-4-5. SELIBR  8902928.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Braunstein, Christian (2004). Svenska försvarsmaktens fälttecken efter millennieskiftet [Vlajky a standardy švédských ozbrojených sil po přelomu tisíciletí] (PDF). Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 7 [dvs 8] (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN  91-971584-7-X. SELIBR  9815350. Archivovány od originál (PDF) dne 22.05.2018. Citováno 2018-06-11.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Braunstein, Christian (2006). Heraldiska vapen in det detensens försvaret [Heraldika švédských ozbrojených sil] (PDF). Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 9 (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN  91-971584-9-6. SELIBR  10099224.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Braunstein, Christian (2007). Utmärkelsetecken på militära uniformer [Ozdoby na švédských vojenských uniformách] (PDF). Skrift / Statens försvarshistoriska museer, 1101-7023; 12 (ve švédštině). Stockholm: Statens försvarshistoriska museer. ISBN  978-91-976220-2-8. SELIBR  10423295.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Kjellander, Rune (2003). Sveriges regementschefer 1700-2000: chefsbiografier och förbandsöversikter (ve švédštině). Stockholm: Probus. ISBN  91-87184-74-5. SELIBR  8981272.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  • Sandberg, Bo (2007). Försvarets marscher och signaler förr och nu: marscher antagna av svenska militära förband, skolor och staber samt igenkännings-, tjänstgörings- och exercissignaler (ve švédštině) (nové vydání). Stockholm: Militärmusiksamfundet med Svenskt marscharkiv. ISBN  978-91-631-8699-8. SELIBR  10413065.CS1 maint: ref = harv (odkaz)

Další čtení

  • Berggren, Gustaf (1924). Kungl. Hallands regemente (Västgöta-Dals regemente) 1624-1924: minnesskrift utg. med anledning av regementets 300-åriga tillvaro (ve švédštině). Halmstad: Meijel. SELIBR  220647.
  • Hallands regemente och Hallandsbrigaden: biografiska uppgifter 1974-2000 (ve švédštině). Halmstad: Hallands regemente och Hallandsbrigadens kamratförening. 2003. SELIBR  10312179.
  • Kungl. Hallands regemente 1902-1974: biografiska uppgifter (ve švédštině). Halmstad: Utg. 1974. SELIBR  115858.
  • Kungl. Hallands regemente 350 år (ve švédštině). Halmstad: [Hallands regemente]. 1974. SELIBR  3200855.
  • Kungl. Hallands regementes historia 1962-2000 (ve švédštině). Halmstad: Hallands regementes och Hallandsbrigadens kamratfören. 2004. SELIBR  9645492.
  • Kollberg, Ludvig (1995). „Hallands regemente och femtioårsminnen från beredskapstiden“. Föreningen Gamla Halmstads årsbok (ve švédštině). 72: 222–231. ISSN  1101-9239. SELIBR  2124641.
  • Lilliehöök, Christer; Hägge, Eric; Berggren, Gustaf (1964). Kungl. Västgötadals regemente och Kungl. Hallands regemente 1624-1961: regementets historia med glimtar ur dess liv i fred och krig i helg och söcken (ve švédštině). [Stockholm]. SELIBR  1178565.
  • Mankell, Julius (1866). Anteckningar rörande svenska regementernas historia (ve švédštině) (2. vyd.). Örebro: Lindh. 319–324. SELIBR  1549756.

Souřadnice: 56 ° 41'22 ″ severní šířky 12 ° 51'42 ″ východní délky / 56,68944 ° N 12,86167 ° E / 56.68944; 12.86167