Halina Birenbaum - Halina Birenbaum

Halina Birenbaum
2019.05.30. Halina Birenbaum Fot Mariusz Kubik 01.JPG
Halina Birenbaum (2019)
narozený15. září 1929
Varšava, Polsko
NárodnostPolský, izraelský
Známý jakoPsaní poezie
Pozoruhodná práce
Naděje umírá poslední (Nadzieja umiera ostatnia)
OceněníDůstojník Polonia Restituta

Halina Birenbaum (hebrejština: הלינה בירנבאום; Varšava, 15. září 1929) je a Holocaust přeživší, spisovatel, básník, překladatel a aktivista.

Život

Narozen v Varšava, Jakubu Grynsztajnovi a Pole, dříve Perlové, rozené Kijewské, byla nejmladší ze tří a jedinou dcerou.[1] Po okupaci Polska Německem se rodinný dům nacházel v oblasti, která byla součástí Varšavské ghetto.[2][3] Po jeho zničení v červenci 1943 byli krátce převezeni do Majdanek, pak na Osvětim. Přežila nucenou evakuaci tábora Pochod smrti ledna 1945, z Osvětimi do Wodzisław Śląski,[4] odkud byl transportován Ravensbrück a v únoru dne do Neustadt-Glewe, odkud byla osvobozena Rudá armáda v květnu 1945.[5] Její matka byla zavražděna v Majdanku, zatímco její otec zahynul v Vyhlazovací tábor Treblinka.

V roce 1947, kvůli antisemitismus emigrovala do Izrael, kde se provdala za Chaima Birenbauma a měla dva syny. Do konce roku 1950 pracovala na a kibuc. Většinu času tráví rozhovorem o svých raných zkušenostech s izraelskou, polskou a německou mládeží.

Psaní

Život a smrt během Německá okupace Polska a mučednictví polského židovstva v ghettech a vyhlazovacích táborech jsou hlavními tématy jejích próz a básnických výstupů. Její práce, které jsou částečně napsány v polštině a částečně v hebrejštině, byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně angličtiny, francouzštiny, němčiny, japonštiny a španělštiny.

Ocenění

  • V březnu 2001 byla jmenována Osoba usmíření 2001 polským Rada křesťanů a Židů.
  • V roce 2015 byla uznána za své služby pro Varšava, Zasłużony dla Warszawy.[6]
  • V roce 2018 jí byla udělena „Svoboda města Varšavy“, Honorowi Obywatele miasta stołecznego Warszawy.[7]

Bibliografie

Knihy

  • Naděje umírá poslední (Nadzieja umiera ostatnia), 1967. Přeloženo do angličtiny, němčiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny, japonštiny a hebrejštiny
  • Návrat do země předků (Powrót do ziemi praojców), 1991
  • Křičet na památku (Wołanie o pamięć),1999
  • Daleké a blízké ozvěny. Setkání s mladými lidmi (Echa dalekie i bliskie. Spotkania z młodzieżą), 2001
  • Život je každému drahý (Życie każdemu drogie), 2005
  • Můj život začal od konce. Shromážděné básně přeživšího holocaustu. (Moje życie zaczęło się od końca. Wiersze Zebrane Poetki Ocalałej Z Zagłady), 2010
  • Stále se ptají (Wciąż pytają) 2011
  • Hledám život mrtvých, Rozhovor s Halinou Birenbaum (Szukam życia u umarłych, Wywiad z Haliną Birenbaum), 2013
  • Není to déšť, jsou to lidé (To nie deszcz, ludzie), 2019

Básně

  • I když se směju (Nawet gdy się śmieję)
  • Ne o květinách (Nie o Kwiatach)
  • Slova nemohou sdělit (Jak można w słowach)

Reference

  1. ^ Halina Birenbaum: Ma jeunesse et le siècle de l’Holocauste, zpřístupněno 23. ledna 2017.
  2. ^ P. Cywiński, Marsz Śmierci w pamięci ewakuowanych więźniów Auschwitz, Oświęcim 2016, s. 41. v polštině
  3. ^ „Na dnie piekła. Z Haliną Birenbaum, polsko-izraelską pisarką, poetką rozmawia Monika Tutak-Goll“. Wysokie Obcasy (dodatek do Gazety Wyborczej) (v polštině): 8. 21. dubna 2018.
  4. ^ P. Cywiński, Marsz Śmierci w pamięci ewakuowanych więźniów Auschwitz, Osvětim 2016, s. 41.
  5. ^ Halina Birenbaum: Das Leben jako Hoffnung, zpřístupněno 23. ledna 2017.
  6. ^ „Halina Birenbaum wyróżniona tytułem“ Zasłużony dla Warszawy"" (v polštině). onet.pl. 13. října 2015. Citováno 28. ledna 2017.
  7. ^ „Uchwała nr LXII / 1663/2018 z 01-03-2018 w sprawie nadania Honorowego Obywatelstwa Miasta Stołecznego Warszawy“ (v polštině). Biuletyn Informacji Publicznej m.st. Warszawy. 1. března 2018. Citováno 20. března 2018.


externí odkazy