Haagská úmluva o rozvodu - Hague Divorce Convention
Dlouhé jméno:
| |
|---|---|
 Strany, které ratifikovaly Strany, které přistoupily (platné pouze po přijetí jiných zemí) | |
| Podepsaný | 1. června 1970 |
| Umístění | Haag, Nizozemí |
| Efektivní | 24. srpna 1975 |
| Stav | Ratifikace 3 státy[1] |
| Strany | 20[2] |
| Depozitář | Ministerstvo zahraničních věcí (Nizozemsko) |
| Jazyky | Anglicky a francouzsky |
The Haagská úmluva o rozvodu, oficiálně Úmluva o uznávání rozvodů a rozchodů je úmluva uzavřená Haagská konference o mezinárodním právu soukromém (HCCH). Upravuje uznávání rozvodů a právní rozluky za předpokladu, že byly provedeny v souladu se správným právním postupem ve státě, kde došlo k rozvodu. Podle úmluvy nemusí být uznány všechny rozvody. Pouze ty rozvody, které byly získány ve státě, kde (v době zahájení řízení);[1]
- „odpůrce“ (osoba, proti níž bylo řízení zahájeno), měl bydliště
- „navrhovatel“ (osoba zahajující řízení) měl bydliště (po dobu nejméně jednoho roku; nebo: společně se svým manželem / manželkou)
- odpovídá státní příslušnosti obou manželů
- odpovídá státní příslušnosti navrhovatele a tam, kde žil nebo žil za poslední 2 roky 1 rok
- odpovídá státní příslušnosti navrhovatele a pokud je přítomen, zatímco poslední stát jejich společného bydliště rozvod nestanoví
Strany
V březnu 2013 bylo stranami úmluvy 20 států. Všechny strany jsou v Evropě, s výjimkou Austrálie, Egypta a Hongkongu. Konvence je otevřená všem zemím. Země, které úmluvu podepsaly, se následnou ratifikací staly stranou. K úmluvě mohou přistoupit i další země. Když země ratifikuje, stane se automaticky použitelným mezi všemi zeměmi, které jsou stranami úmluvy, zatímco přistoupení se stane použitelným, až když druhá země toto přistoupení přijme. Pokud jde o členy Evropské unie (kromě Dánska), Nařízení Brusel II (který řeší kolizní normy týkající se rozvodu a rodičovských práv a povinností) nahrazuje úmluvu. Vláda Spojeného království uvedla, že v EU případ vystoupení z Evropské unie v březnu 2019 bez smlouvy by Spojené království pokračovalo v používání Haagské úmluvy o rozvodu k uznávání zámořských rozvodů.[3]
| Země | Podpis | Ratifikace / přistoupení | Poznámky |
|---|---|---|---|
| Albánie | 7. března 2013 | ||
| Austrálie | 24. listopadu 1985 | Australské státy a pevninská území a Norfolkové ostrovy | |
| Čína | 21. května 1975 | Pouze s ohledem na Hongkong | |
| Kypr | 13. ledna 1983 | ||
| Česká republika | 28. června 1993 | posloupnost od Československo | |
| Dánsko | 5. prosince 1972 | 25. června 1975 | |
| Egypt | 8. května 1979 | 21.dubna 1980 | |
| Estonsko | 7. listopadu 2002 | ||
| Finsko | 19. listopadu 1974 | 16. června 1977 | |
| Itálie | 19. února 1986 | 19. února 1986 | |
| Lucembursko | 6. listopadu 1981 | 13. února 1991 | |
| Moldavsko | 10. října 2011 | 10. října 2011 | |
| Holandsko | 23. srpna 1979 | 23. června 1981 | Evropské území a Aruba (od 28. května 1986) |
| Norsko | 12. října 1972 | 15. srpna 1978 | |
| Polsko | 25.dubna 1996 | ||
| Portugalsko | 10. května 1985 | 10. května 1985 | |
| Slovensko | 15. března 1993 | posloupnost od Československo | |
| Švédsko | 13. září 1974 | 25. června 1975 | |
| Švýcarsko | 23. června 1975 | 18. května 1976 | |
| Spojené království | 1. června 1970 | 21. května 1974 | Rozšířeno na Bermudy (20. srpna 1972), Gibraltar (28. ledna 1977), Guernsey, Jersey, ostrov Man (21. května 1974) |
externí odkazy
Reference
- ^ A b „Úmluva ze dne 1. června 1970 o uznávání rozvodů a rozchodů“. HCCH. Citováno 16. března 2013.
- ^ "Postavení". HCCH. Citováno 16. března 2013.
- ^ „Řešení občanskoprávních soudních sporů týkajících se zemí EU, pokud nedojde k dohodě o brexitu“. GOV.UK. Citováno 24. září 2018.