Haagská úmluva o rodičovské zodpovědnosti a ochraně dětí - Hague Convention on Parental Responsibility and Protection of Children

Haagská úmluva z roku 1996
Haagská úmluva o ochraně
Haagská úmluva 1996.svg
Stav konvence
  Signatáři
  Strany
  Strany (dosud v platnosti)
Podepsaný19. října 1996
UmístěníHaag, Nizozemí
Efektivní1. ledna 2002
StavRatifikace 3 státy
Signatáři35
Strany52 (ratifikace / přistoupení)
DepozitářMinisterstvo zahraničních věcí (Nizozemsko)
JazykyAnglicky a francouzsky

The Haagská úmluva o rodičovské zodpovědnosti a ochraně dětínebo Haagská úmluva z roku 1996, oficiálně Úmluva ze dne 19. října 1996 o jurisdikci, rozhodném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve věcech rodičovské zodpovědnosti a opatření na ochranu dětí nebo Haagská úmluva z roku 1996 je konvence z Haagská konference o mezinárodním právu soukromém („Haagská konference“ nebo HCCH). Pokrývá občanskoprávní ochranná opatření týkající se dětí, od příkazů týkajících se rodičovské zodpovědnosti a kontaktu po opatření veřejné ochrany nebo péče, a od záležitostí zastupování až po ochranu majetku dětí. Má tedy mnohem širší rozsah než dvě dřívější konvence HCCH týkající se tohoto tématu.

Úmluva má jednotná pravidla určující, které orgány země jsou příslušné přijímat ochranná opatření. Úmluva stanoví, které zákony země se mají použít, a stanoví uznávání a výkon opatření přijatých v jednom smluvním státě ve všech ostatních smluvních státech. Ustanovení o spolupráci v Úmluvě poskytují základní rámec pro výměnu informací a pro nezbytnou míru spolupráce mezi správními orgány ve smluvních státech.

Úmluva vstoupila v platnost 1. ledna 2002 a od července 2019 má 52 smluvních států.[1] Argentina, Kanada, Severní Makedonie, USA a Argentina úmluvu podepsaly, ale neratifikovaly ji.

Rozsah a použití

Úmluva z roku 1996 si klade za cíl zabránit tomu, aby příkazy o majetku a dobrých životních podmínkách dětí (s výjimkou rodičovské zodpovědnosti a kontaktu) byly vydávány v jakémkoli jiném státě, než ve kterém má dítě obvyklé bydliště. Umožňuje rovněž registraci a vykonatelnost příkazů vydaných ve státě obvyklého pobytu dítěte v jiných zemích úmluvy. Vytváří rámec pro koordinaci právních systémů a pro mezinárodní soudní a správní spolupráci.

Obecné souvislosti

Haagské úmluvy pro děti

Haagská konference se již více než století podílí na opatřeních na ochranu občanů ohrožených v přeshraničních situacích podle občanského práva. Za posledních dvacet pět let byly vyvinuty tři haagské úmluvy o dětech, jejichž základním účelem je poskytnout praktický aparát, který umožní státům, které mají společný zájem na ochraně dětí, aby při tom společně spolupracovaly.

Úmluva z roku 1996

Úmluva z roku 1996 je nejširší oblastí působnosti těchto tří a zahrnuje velmi širokou škálu civilních ochranných opatření týkajících se dětí, od veřejných ochranných opatření nebo péče o záležitosti zastupování až po ochranu majetku dětí. Zahrnuje také:

Provádění v Evropské unii

Předmětem Úmluvy je jeden ze subjektů léčených v EU Brusel II předpisy. Mezi členskými státy má toto nařízení přednost před Haagskou úmluvou, protože je „přinejmenším stejně příznivé jako pravidla stanovená v úmluvě“.[2] Předmětem úmluvy je dále oblast smíšených pravomocí mezi Evropskou unií a Evropskou unií její členské státy, což znamená, že Evropská unie musí zmocnit členské státy k podpisu a ratifikaci Úmluvy a učinit tak. Evropská unie schválila podpis a ratifikaci v roce 2002[3] respektive 2008.[2]

Ratifikační směrnice byla zpožděna v důsledku Spor o Gibraltar mezi Španělskem a Spojeným královstvím. V lednu 2008 bylo dosaženo dohody o vyřešení situace s cílem umožnit pokrok v této a dalších smlouvách. Británie a Španělsko kompromitovaly takzvaný systém „po boxu“, podle kterého bude komunikace mezi Španělskem a Gibraltarem zahrnující smlouvy probíhat přes Londýn.[4] Po této dohodě vstoupila úmluva v platnost pro několik zemí EU, včetně Španělska a Spojeného království. Úmluvu ratifikovaly všechny členské státy EU.

Provádění v Ruské federaci

Úmluva z roku 1996 vstoupila v Rusku v platnost dne 1. června 2013. První [5][6] používání úmluvy v Rusku, známé jako případ Neustadt,[6][7] se týkalo únosu dvou nezletilých osob, které nebyly zadrženy [8][9] otec ze Spojeného království do Ruska. Případ projednal moskevský městský soud v září 2013, který rozhodl o uznání a výkonu anglických soudních příkazů k navrácení dětí matce ve Spojeném království. Otec se odvolal, ale v listopadu 2013 moskevský městský soud potvrdil jejich první rozhodnutí a příkazy k navrácení dětí nabyly právní moci. Rozkaz nebyl vykonán až do konce června 2014, kdy ruské orgány činné v trestním řízení nalezly děti, které byly otcem drženy skryty déle než sedm měsíců od doby, kdy ztratil odvolání.[10]

externí odkazy

Reference

  1. ^ „Haagská úmluva ze dne 19. října 1996, tabulka stavu“. Leden 2016.
  2. ^ A b „2008/431 / ES: Rozhodnutí Rady ze dne 5. června 2008, kterým se některým členským státům povoluje ratifikovat nebo přistoupit v zájmu Evropského společenství k Haagské úmluvě o příslušnosti, použitelném právu, uznávání, výkonu a spolupráci ve vztahu k Rodičovská odpovědnost a opatření na ochranu dětí a kterým se některým členským státům povoluje učinit prohlášení o použití příslušných vnitřních pravidel práva Společenství - Úmluva o jurisdikci, rozhodné právo, uznávání, výkon a spolupráce v oblasti rodičovské zodpovědnosti a opatření pro ochrana dětí “. EUR-Lex. 15. června 2008. Citováno 11. února 2012.
  3. ^ „Úmluva o rodičovské zodpovědnosti a ochraně dětí“. EUR-Lex. 19. prosince 2002. Citováno 11. února 2012.
  4. ^ „Británie a Španělsko uzavřely dohodu o Gibraltaru s cílem oživit smlouvy“. Xinhuanet.com. 9. ledna 2008. Citováno 15. ledna 2011.
  5. ^ "'Unesené děti se vrátily do Velké Británie “. BBC London News. 21. července 2014.
  6. ^ A b "Americká matka se sejde s dětmi unesenými ruským otcem". Ruská agentura pro právní informace, aka Rapsi News. 22. července 2014.
  7. ^ „První rok uplatňování Haagské úmluvy o ochraně dětí v Rusku z roku 1996: příběh úspěchu“. Mezinárodní rodinné právo. Jordan Publishing: 165–169. Září 2014.
  8. ^ „Neustadtští chlapci se vrátí ke své matce - moskevský městský soud“. Ruská agentura pro právní informace, aka Rapsi News. 21. listopadu 2013.
  9. ^ „Můj partner unesl mé dítě: rodiče po sobě zůstali“. Opatrovník. 21. září 2013.
  10. ^ „Úspěšný návrat dětí z Ruska v případě únosu dítěte“. Dawson Cornwell. Červenec 2014.