Haagské popravy z roku 1918 - Haaga executions of 1918

Souřadnice: 60 ° 12'56 ″ severní šířky 24 ° 53'19 ″ východní délky / 60,21556 ° N 24,88861 ° E / 60.21556; 24.88861

Haagské popravy z roku 1918 se konalo v tehdejším Etelä-Haaga (dále jen „jižní Haaga“) Venkovská obec Helsinge Během Bitva u Helsinek z Finská občanská válka dne 12. dubna 1918. Celkem 45 osob podezřelých z příslušnosti k Rudé stráže byli popraveni německými jednotkami u bažina v 8 hodin na místě současnosti Kravata Eliel Saarisen, na půli cesty od Pitäjänmäki kruhový objezd k tunelu vedoucímu k Stanice Huopalahti, na místě přechodu pro chodce.[1] 28 z popravených bylo pohřbeno v Masový hrob Pohjois-Haaga, který se nachází v blízkosti proudu Železniční stanice Pohjois-Haaga.

Během bitvy o Helsinky se Němec Divize Baltského moře postoupilo dne 11. dubna do Leppävaara, Espoo. Skupina rudých hledala úkryt ve sklepě Carl Theodor Ward Zahrada v jižní Haagě, ve 12 Vanha Viertotie. Když tam Němci dorazili, vyměnily se výstřely a dva němečtí vojáci byli zabiti. Popravy byly považovány za odvetu za to. Podle jiné verze byly na auto německého velitele vypáleny výstřely Rüdiger von der Goltz a popravy byly za to pomstou.

Během noci se sklep stal vězením a zatímco některým rudým bylo umožněno jít na svobodu, jiní tam byli přivedeni na jejich místo. Rudí byli vyslýcháni tlumočníky, ale ne na dlouho, protože Němci chtěli jít dál. Finským bílým bylo předáno 25 vězňů mužského pohlaví a zbytku vězňů bylo nařízeno vytvořit linii u vedlejší silnice a každý třetí byl vybrán k popravě. Bylo jim nařízeno pochodovat do blízkého bažiny, kde je Němci zastřelili. Poté bylo rodinám obětí umožněno identifikovat je a odvézt k pohřbu. Zbytek těl, s největší pravděpodobností lidé, kteří nepocházeli z Helsinek ani z venkovského magistrátu, byli naloženi na vozíky poháněné koňmi a odvezeni o několik kilometrů dál, aby byli pohřbeni v jámě vykopané v souvislosti s budovou Krepost Sveaborg. Na místě poprav byl postaven skromný dřevěný kříž, který však byl ztracen při stavbě silnice.[1][2][3][4][5]

Poté Finové z událostí obvinili Němce a naopak. Místní Dělnická asociace nechtěla události studovat a navíc její zápisy z let 1916–18 zmizely. Byly nalezeny v ca. 2008 v Turku, v archivech Åbo Akademi.[1]

Jména 24 nebo 25 popravených jsou známa, ale jména 20 obětí stále nejsou známa.[1]

V roce 1920 byla exhumována těla v masovém hrobu Severní Haaga a Estonci přítomní si mysleli, že identifikovali tělo svého bývalého Estonce Místopředseda vlády Jüri Vilms. Podle příběhu, který tehdy Estonci vyprávěli, byl Vilms a jeho družina Suursaari, kde je Němci údajně zajali a přivezli do Helsinek na lodi s názvem Regina a pak je zastřelil na Töölö cukrovar a poté je pohřbili v masovém hrobě v severní Haagu.[1]

Vilms byl nápadně vysoký muž a takový muž byl nalezen v hrobě. Tři těla byla poté transportována do Estonska a pohřbena v Viljandi County. Později se ukázalo, že Regina během toho jara nebyl v Suursaari ani se nikam nepohnul z Helsinek. V roce 2000 přišla myšlenka, že záležitost může být vyšetřena pomocí technologie DNA, ale finského ministra zahraničí Erkki Tuomioja si myslel, že takové vyšetřování bude v Estonsku považováno za urážlivé, a proto se v této věci nic neudělalo. V roce 2008 byl dokument nalezen v Vojenský archiv Švédska, podle kterého byl Vilms popraven v květnu 1918 v Hauho. Vilmsovo jméno bylo po dlouhou dobu na desce u masového hrobu v severní Haagě, ale v roce 2015 tam byla umístěna nová deska bez jeho jména.[1]

Jednalo se o jedinou masovou popravu, kterou Němci ve Finsku organizovali.[1]

Reference

  1. ^ A b C d E F G Lappalainen, Tuomo (13. dubna 2018). "Kuolema suolla. Saksalaiset teloittivat huhtikuussa 1918 Haagassa 45 punaista. Sitten tuli hiljaisuus" [„Smrt na bažině. Němci v dubnu 1918 popravili v Haagu 45 rudých]]. = Suomen Kuvalehti (ve finštině). Helsinky: Otavamedia. s. 32–37. Citováno 17. června 2019.
  2. ^ „Punaisten hauta muistomerkkeineen (Haaga)“ [„Hrob rudých a jeho památník“]. Citováno 22. srpna 2015.
  3. ^ Hoppu, Tuomasi. „Saksalaiset valtaavat Huopalahden“ [„Němci berou Huopalahtiho]] (PDF). Citováno 22. srpna 2015.
  4. ^ Vallatkaa Helsinky [„Vezměte Helsinky!“]. Gummerus. 2013. s. 257–258. ISBN  978-951-20-9130-0.
  5. ^ „Raimo Parikka, Helsingin pitäjän punakaarti 1918“ [„Raimo Parikka, Rudí strážci venkovské obce Helsinge 1918“] (PDF) (ve finštině). Citováno 22. srpna 2015.

Viz také