Skupina asijských a tichomořských malých ostrovních rozvojových států - Group of Asia and the Pacific Small Island Developing States

Skupina asijských a tichomořských malých ostrovních rozvojových států
Znak Organizace spojených národů.svg
Formace1964; Před 56 lety (1964)
TypRegionální skupina
Právní statusAktivní
Barevný hlasovací box.svg Portál politiky
Členské státy skupiny Asie a Tichomoří.

The Skupina asijských a tichomořských malých ostrovních rozvojových států (často zkráceno jako Asie a Tichomoří nebo Asijsko-pacifická skupina) je jedním z pěti Regionální skupiny OSN a skládá se z 53 členských států z Asie a Oceánie.[1]

Skupina, stejně jako všechny regionální skupiny, je nezávaznou skupinou pro dialog, kde se diskutují témata týkající se regionálních a mezinárodních záležitostí. Skupina dále usiluje o přidělení křesel v orgánech OSN jmenováním kandidátů z regionu.[2][3]

Členské státy

Jedná se o členské státy skupiny Asie a Tichomoří:[4][5]

Dějiny

liga národů

Precedent geografického rozložení křesel stanovil předchůdce Organizace spojených národů, liga národů. V rámci systému Ligy byl vytvořen Nominační výbor za účelem vytvoření volebních balíků pro rozdělení křesel v Radě Ligy.[3]

To se ukázalo jako obtížný úkol, protože počet křesel v Radě se neustále měnil. Od roku 1926 do roku 1933 se však objevil neoficiální způsob distribuce, kdy se nestálá místa v Radě rozdělovala následujícím způsobem:[3]

  • 3 pro latinskoamerické státy
  • 1 pro skandinávský stát
  • 1 pro a Malá dohoda stát (Československo, Rumunsko nebo Jugoslávie)
  • 1 pro člena Britského společenství
  • 1 pro stát Dálného východu
  • 1 místo pro Španělsko a Polsko

V rámci tohoto systému měli členové ze současné asijské a tichomořské skupiny pouze dvě zaručená místa v Radě, sídlo na Dálném východě a trvalé sídlo v Japonsku.

Spojené národy

Během přípravy Charty Organizace spojených národů byla myšlenka geografického rozdělení sídel orgánů nové organizace jednou z priorit autorů. Na doporučení Spojených států úplně první Generální výbor Organizace spojených národů byl složen z:[3]

Tato distribuce začala precedens používání regionálních skupin k přidělování křesel v orgánech OSN. Například první volby do Hospodářské a sociální rady používaly podobný systém alokace byla rozdělena podle následujících řádků:[3]

  • Pět stálých členů Rady bezpečnosti
  • 4 latinskoamerické státy
  • 2 státy Britského společenství
  • 3 státy východní Evropy
  • 2 státy západní Evropy
  • 2 Státy Blízkého východu

Tato ujednání však nebyla formální a vycházela z „džentlmenských dohod“.

Reforma

Po vlně dekolonizace došlo k mnohonásobnému přijetí do OSN z asijských a tichomořských států. Po Konference v Bandungu v roce 1955 došlo k rostoucí solidaritě mezi postkoloniálními státy, což vedlo k tlaku vyvíjenému na OSN pro větší zastoupení těchto států. Tento tlak vedl k rezoluci 1192 (XII) ze dne 12. prosince 1957. Tato rezoluce stanovila formální vzor pro rozdělení křesel v generálním výboru, který uděluje čtyři pro asijské a africké státy.[3][6]

Pokračující tlak nakonec také vedl k reformě Rady bezpečnosti a Hospodářské a sociální rady přijetím rezoluce 1991 (XVIII) ze dne 17. prosince 1963. Tato rezoluce formálně stanovila vzor pro volbu členů Rady bezpečnosti a stanovila, že pět křesel mělo být přiděleno africkým a asijským státům. Rovněž formálně stanovil vzor pro volbu členů Hospodářské a sociální rady a přidělil sedm křesel pro africké a asijské státy.[3][7]

Současnost, dárek

Po pokračující dekolonizaci a zvýšení počtu členů OSN byly skupiny znovu upraveny v roce 1964. Před tím byly do stejné skupiny zahrnuty africké a asijské státy. Tyto dvě oblasti však byly rozděleny, přičemž každá z nich obdržela svou vlastní skupinu. Toto rozdělení umožnilo ještě větší geografické rozdělení křesel mezi členské státy v různých orgánech OSN.[8]

Při svém vzniku byla skupina jednoduše známá jako Asia Group. V 70. letech však tichomořské ostrovní národy získaly nezávislost a připojily se ke skupině. V polovině 2000 dosáhl počet tichomořských ostrovních národů ve skupině přes pětinu členů, takže se začali zasazovat o změnu názvu skupiny.[9]

Toto úsilí se setkalo s úspěchem v roce 2011, kdy OSN souhlasila se začleněním názvu „Pacifik“ do skupiny, čímž se změnila na Skupina asijských a tichomořských malých ostrovních rozvojových států na naléhání Číny. Tato změna názvu uznává rostoucí úlohu tichomořských ostrovních národů v systému OSN.[10]

Zastoupení

Bezpečnostní rada

Skupina Asie a Tichomoří má 3 místa na Bezpečnostní rada, 2 trvalé a 1 trvalé. Stávajícími členy Rady bezpečnosti ze skupiny jsou:[11][12]

ZeměObdobí
 ČínaTrvalý
 Indonésie1. ledna 2019 - 31. prosince 2020
 Vietnam1. ledna 2020 - 31. prosince 2021

Hospodářská a sociální rada

Skupina Asie a Tichomoří drží 11 křesel v Hospodářská a sociální rada OSN. Současnými členy Hospodářské a sociální rady ze skupiny jsou:[13][14]

ZeměObdobí
 Indie1. ledna 2018 - 31. prosince 2020
 Japonsko
 Filipíny
 Írán (Islámská republika)1. ledna 2019 - 31. prosince 2021
 Pákistán
 Saudská arábie
 Turkmenistán
 Bangladéš1. ledna 2020 - 31. prosince 2022
 Čína
Korejská republika
 Thajsko

Rada pro lidská práva

Asijsko-pacifická skupina drží 13 křesel v Rada OSN pro lidská práva. Současnými členy Hospodářské a sociální rady ze skupiny jsou:[15][16]

ZeměObdobí
 Afghánistán1. ledna 2018 - 31. prosince 2020
   Nepál
 Katar
 Pákistán
 Bahrajn1. ledna 2019 - 31. prosince 2021
 Bangladéš
 Fidži
 Indie
 Filipíny
 Indonésie1. ledna 2020 - 31. prosince 2022
Korejská republika
 Japonsko
 Marshallovy ostrovy

Předsednictví Valného shromáždění

Každých pět let v letech končících 1 a 6 je asijsko-pacifická skupina oprávněna volit prezidenta Valného shromáždění.[1]

Níže je uveden seznam prezidentů z regionu od jeho oficiálního vytvoření v roce 1963:[17]

Rok zvoleníZasedáníJméno prezidentaZeměPoznámka
196621. denAbdul Rahman Pazhwak AfghánistánTaké předsedal 5. a 6. mimořádná mimořádná zasedání Valného shromáždění
197126Adam Malik Indonésie
197631.Amerasinghe Srí Lanka
198136Ismat T. Kittani IrákTaké předsedal 7. a 9. mimořádná mimořádná zasedání a 12. zvláštní zasedání Valného shromáždění
198641.Humayun Rasheed Choudhury BangladéšPředsedal také 14. zvláštnímu zasedání Valného shromáždění
199146.Samir S. Shihabi Saudská arábie
199651.Razali Ismail MalajsieTaké předsedal 10. mimořádné mimořádné události a 19. zvláštní zasedání Valného shromáždění
200156.Han Seung-soo Korejská republikaTaké předsedal 10. mimořádné mimořádné zasedání Valného shromáždění
200661.Sheikha Haya vyrazil Al Khalifu BahrajnTaké předsedal 10. mimořádné mimořádné zasedání Valného shromáždění
201166.Nassir Abdulaziz Al-Nasser Katar
201671.Peter Thomson Fidži
Budoucnost
202176.Bude upřesněnoBude upřesněno
202681.Bude upřesněnoBude upřesněno
203186.Bude upřesněnoBude upřesněno

Reference

  1. ^ A b Wanza, Serah N. (27. listopadu 2017). „Co je pět regionálních skupin OSN?“. Worldatlas. Worldatlas. Citováno 26. února 2019.
  2. ^ „Latinskoamerická a karibská skupina (GRULAC)“. Ministerstvo zahraničních věcí Kolumbie. Ministerstvo zahraničních věcí Kolumbie. n.d. Citováno 28. února 2019.
  3. ^ A b C d E F G Agam, Hasmy a Sam Daws, Terence O'Brien a Ramesh Takur (26. března 1999). Co je spravedlivé geografické zastoupení ve dvacátém prvním století (PDF) (Zpráva). Univerzita OSN. Citováno 27. února 2019.CS1 maint: používá parametr autoři (odkaz)
  4. ^ „Regionální skupiny OSN členských států“. Oddělení OSN pro Valné shromáždění a řízení konference. Spojené národy. n.d. Citováno 26. února 2019.
  5. ^ Příručka Organizace spojených národů 2018–19 (PDF) (56 ed.). Wellington: Ministerstvo zahraničních věcí a obchodu Nového Zélandu. 2018. s. 15–17. ISSN  0110-1951.
  6. ^ Valné shromáždění OSN Sekce 12 Rozlišení 1192 (XII). Složení Valného výboru Valného shromáždění A / RES / 1192 (XII) 12. prosince 1957. Citováno 28. února 2019.
  7. ^ Valné shromáždění OSN Sekce 18 Rozlišení 1991 (XVII). Otázka spravedlivého zastoupení v Radě bezpečnosti a Hospodářské a sociální radě A / RES / 1991 (XVIII) 17. prosince 1963. Citováno 28. února 2019.
  8. ^ Příručka GA: Praktický průvodce Valným shromážděním OSN (PDF) (2. vyd.). New York: Stálá mise Švýcarska při OSN. 2017. str. 124. ISBN  978-0-615-49660-3.
  9. ^ „Asijská skupina národů v OSN mění svůj název na asijsko-pacifickou skupinu“. Rádio Nový Zéland. Wellington. 1. září 2011. Citováno 26. února 2019.
  10. ^ „OSN uznává Tichomoří se změnou názvu“. Sekretariát tichomořského regionálního programu pro životní prostředí. Sekretariát tichomořského regionálního programu pro životní prostředí. 3. září 2011. Citováno 26. února 2019.
  11. ^ „Aktuální členové“. Rada bezpečnosti OSN. Spojené národy. n.d. Citováno 26. února 2019.
  12. ^ „Valné shromáždění volí Estonsko, Niger, Svatý Vincenc a Grenadiny, Tunisko, Vietnam jako nestálé členy rady bezpečnosti na období 2020–2021“. Pokrytí schůzí OSN a tiskové zprávy. Spojené národy. 7. června 2019. Citováno 1. ledna 2020.
  13. ^ „Členové“. Hospodářská a sociální rada OSN. Spojené národy. n.d. Citováno 26. února 2019.
  14. ^ „Valné shromáždění volí 19 členů hospodářské a sociální rady na podmínky počínaje 1. lednem 2020, přijímá rezoluci připomínající podpis Charty OSN“. Pokrytí a tiskové zprávy o schůzkách OSN. Spojené národy. 14. června 2019. Citováno 1. ledna 2020.
  15. ^ „Současné členství v Radě pro lidská práva od 1. ledna do 31. prosince 2019 podle regionálních skupin“. Rada OSN pro lidská práva. Spojené národy. n.d. Citováno 26. února 2019.
  16. ^ „Valné shromáždění volí do Rady pro lidská práva 14 členských států, jmenuje nového náměstka generálního tajemníka pro služby vnitřního dohledu“. Pokrytí schůzí OSN a tiskové zprávy. Spojené národy. 17. října 2019. Citováno 1. ledna 2020.
  17. ^ „Minulí prezidenti“. Valné shromáždění OSN. Spojené národy. n.d. Citováno 27. února 2019.

Poznámky

  1. ^ Dříve zastoupená  Čínská republika do roku 1971.
  2. ^ Stálý člen Rada bezpečnosti OSN
  3. ^ Dříve známá jako Barma až do roku 1989.
  4. ^ Zatímco stát Palestina je pouze a nečlenský stát pozorovatele na Valném shromáždění se plně účastní asijské a tichomořské skupiny.
  5. ^ Turecko se účastní západoevropské a další skupiny, stejně jako asijské skupiny, ale pro volební účely je považováno za člena západoevropské skupiny a dalších.

externí odkazy