Grgur Kurjaković - Grgur Kurjaković - Wikipedia

Grgur Kurjaković nebo Gregory z Corbavie (italština: Gregorio di Corbavia; fl. 1324–1360),[1] byl Chorvat pokleknout (počet[2]) z Krbava, jeden z nejpozoruhodnějších chorvatských magnátů,[3] ve službách maďarských králů.

Grgur byl členem Rodina Kurjaković z kmene Gusić. Jeho dědeček byl Kurjak (Curiacio), hrabě z Corbavia. Měl dva bratry, Budislava a Pavla (Paola).[2] Alespoň od roku 1324 Grgur Kurjaković byl v královské službě jako dvorní rytíř, župan Fejér County a kastelán z Hasznos.[1]

Metropolita Arsenije z Prizrenu, kaznac Baldovin, vojvoda Gradislav, župan Vratko, pokleknout Grgur Kurjaković, stavilac Miloš, vojvoda Dejan Manjak, Gradislav Sušenica, Nikola Buća a arciděkan Marin Baranić, všichni podepsali dokument vydaný srbským králem Stefan Uroš III, ze dne 22. ledna 1325, o prodeji některých námořních statků Republika Ragusa.[4][5]

Zmínil se o tom, že ukradl dva katuni z Morlachs od jeho synovce Ivan Nelipić.[6]

Oženil se s Margaritou Nelipićovou. Grgur měl syna Grgura Kurjakoviće II (fl. 1346),[2] kteří také sloužili maďarským králům.

Reference

  1. ^ A b Majnarić, Ivan (2013), „Kurjakovići (Krbavski knezovi, Kurjaković Krbavski)“, Chorvatský biografický lexikon (HBL) (v chorvatštině), Lexikografický institut Miroslava Krleže
  2. ^ A b C Wilkinson, str. 271: „Byl tam přidán Stephenem, bosnianským bánem, s 10 000 muži; a hrabaty Gregorym z Corbavie *, Duinem a Bartolomeem ze Segny a všemi ostatními barony a náčelníky Chorvatska, kromě hrabat z Ostrovizza, Clissa a Sardona “
  3. ^ Omrčanin 1984, s. 53: „a někteří z nejvýznamnějších chorvatských magnátů, jako knížata Dujam a Bartol Frankopan, 69 Grgur Kurjakovic“
  4. ^ Srpska akademija nauka i umetnosti 1908, s. 252
  5. ^ Istorijski institut u Beogradu, SANU 1976, s. 21
  6. ^ „budući da se spominje da je tada krbavski knez Grgur Kurjaković oteo svojemu nećaku Ivanu Nelipiću dva katuna Vlaha (catunos duos Morolacorum).“; „nec non pro restitutione Moroloacorum, qui sibi dicuntur destineri per comitem Gregorium andetictem ... quod contra voluntatem ipsius comitis Johannis nepotis sui detinet catunos duos suorum Morolacorum“