Grgur Branković - Grgur Branković - Wikipedia

Grgur Branković
Grgur Branković
	Ilustrace Grgura Brankoviće v listině Esphigmenou z roku 1429.
narozený	1415
Zemřel	16. října 1459; Srbský pravoslavný klášter Hilandar v Mount Athos
Vznešená rodina	Branković
	Problém Vuk Grgurević
Otec	Đurađ Branković
Matka	Irene Kantakouzene
obsazení	Srbský šlechtic

Grgur Branković (1415-16. Října 1459) bylo z 15. století Srbský šlechtic. Grgur byl nejstarší syn Srbský despot Đurađ Branković a Eirene Kantakouzene. V roce 1439, po Pohovky zajat Smederevo, hlavní město Srbský despotát, jmenovali Grgura guvernérem zajatých majetků jeho otce. Protože plánoval proti Osmanům, v dubnu 1441 ho propustili a uvěznili. V květnu 1441 Osmané oslepili Grgura a jeho bratra Stefane. V roce 1458, během boje o trůn srbského despotátu, se Grgur znovu objevil a prohlásil to pro sebe nebo svého syna. V roce 1459 ustoupil do Klášter Hilandar, kde složil klášterní sliby. Grgur zemřel v Hilandaru 16. října 1459.

Rodina

Byl nejstarším synem Đurađ Branković a Eirene Kantakouzene. Měl tři bratry (Todor, Stefane a Lazar ) a dvě sestry (Mara a Catherine Cantacuzena ).^[1]

Po Pohovky zajat Smederevo v roce 1439 bylo Grgurovi dovoleno vládnout bývalým panstvím jeho otce v jižním Srbsku jako osmanský vazal.^[2] Během zimy 1440 Grgursův otec a srbský despot Đurađ Branković cestoval do Zety se svou ženou a několika stovkami kavalérie přes osmanskou provincii pod vládou Grgura. Đurađ měl v úmyslu mobilizovat síly, aby získal zpět své ztracené území srbského despotátu. V dubnu 1441 Osmané pravděpodobně oprávněně obvinili Grgura ze zrady a propustili ho z funkce guvernéra. Dne 8. května 1441 byli Grgur i jeho bratr Stefan oslepeni na základě rozkazu sultána Murad II.^[3]^[4] Podle John Van Antwerp Fine, Jr. a Sima Ćirković Grgur se znovu objevil v roce 1458 a požadoval posloupnost uvolněného trůnu srbského despotátu pro sebe nebo svého syna.^[5]^[6] Branković ustoupil do Hilandar kde složil klášterní sliby a klášterní jméno německý. Brzy tam zemřel 16. října 1459.^[7]^[8] Jeho syn byl Vuk Grgurević titulární Despota Srbska od roku 1471 až do své smrti v roce 1485.

Původ

Předkové Grgura Brankoviće

16. Mladen

8. Branko Mladenović

4. Vuk Branković

2. Djuradj Branković

20. Pribac Hrebeljanović

10. Lazar Hrebeljanović

5. Mara Lazarević

22. Vratko Nemanjić

11. Milica Nemanjić

1. Lazar Branković

24. John VI Kantakouzenos

12. Matthew Kantakouzenos

25. Irene Asanina

6. Theodore Kantakouzenos^[9]

26. Andronikos II Palaiologos

13. Irene Palaiologina

27. Irene z Montferratu

3. Eirene Kantakouzene

28. Simeon Uroš

14. John Uroš

29. Thomais Orsini

7. Helena Ouresina Doukina^[10]

15. Nejmenovaná dcera

Reference

^ Profil Djurađa ve „středověkých zemích“ od Charlese Cawleyho
^ Dobře, John V. A.; John Van Antwerp Fine (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. University of Michigan Press. p. 531. ISBN 0-472-08260-4.
^ umetnosti, Srpska akademija nauka i (1929). Godišnjak - Srpska akademija nauka i umetnosti, Belgrad. Srpska akademija nauk i umetnosti. p. 286.
^ Новаковић, Стојан (1972). Из српске историjе. Matica srpska. p. 201. .. a како их је 8. маја ослепио, а потом како је јуна те године Хадом-паша узео Ново Брдо и све срп
^ Fajn 1994, str. 574
^ Raška baština. Zavod za zaštitu spomenika kultura Kraljevo. p. 143.
^ Raška baština. Zavod za zaštitu spomenika kultura Kraljevo. p. 153.
^ Veselinović, Andrija; Ljušić, Radoš (2008). Srpske dinastije. Službene glasink. p. 121. ISBN 978-86-7549-921-3. Гргур се повукао у Хиландар, где се замонашио, и као монах Герман убрзо умро, 16. октобра
^ Brook, Lindsay L. (1989). „Problematický výstup Eirene Kantakouzene Brankoviče“. Studie o genealogii a rodinné historii na počest Charlese Evanse při příležitosti jeho osmdesátých narozenin. Salt Lake City, Utah: Sdružení pro podporu stipendia v genealogii. p. 5.
^ Williams, Kelsey Jackson (2006). "Genealogie velkého Komnenoi z Trebizondu" (PDF). Nadace. 2 (3): 171–189. Archivováno (PDF) z původního dne 8. června 2019.

Zdroje

Dobře, John V.A. (1994), Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí OsmanemUniversity of Michigan Press, ISBN 0-472-08260-4

[1] Profil Djurađa ve „středověkých zemích“ od Charlese Cawleyho

[FineFine1994-2] Dobře, John V. A.; John Van Antwerp Fine (1994). Pozdně středověký Balkán: kritický průzkum od konce dvanáctého století po dobytí Osmanem. University of Michigan Press. p. 531. ISBN 0-472-08260-4.

[umetnosti1929-3] umetnosti, Srpska akademija nauka i (1929). Godišnjak - Srpska akademija nauka i umetnosti, Belgrad. Srpska akademija nauk i umetnosti. p. 286.

[Новаковић1972-4] Новаковић, Стојан (1972). Из српске историjе. Matica srpska. p. 201. .. a како их је 8. маја ослепио, а потом како је јуна те године Хадом-паша узео Ново Брдо и све срп

[5] Fajn 1994, str. 574

[6] Raška baština. Zavod za zaštitu spomenika kultura Kraljevo. p. 143.

[7] Raška baština. Zavod za zaštitu spomenika kultura Kraljevo. p. 153.

[VeselinovićLjušić2008-8] Veselinović, Andrija; Ljušić, Radoš (2008). Srpske dinastije. Službene glasink. p. 121. ISBN 978-86-7549-921-3. Гргур се повукао у Хиландар, где се замонашио, и као монах Герман убрзо умро, 16. октобра

[BrookP5-9] Brook, Lindsay L. (1989). „Problematický výstup Eirene Kantakouzene Brankoviče“. Studie o genealogii a rodinné historii na počest Charlese Evanse při příležitosti jeho osmdesátých narozenin. Salt Lake City, Utah: Sdružení pro podporu stipendia v genealogii. p. 5.

[10] Williams, Kelsey Jackson (2006). "Genealogie velkého Komnenoi z Trebizondu" (PDF). Nadace. 2 (3): 171–189. Archivováno (PDF) z původního dne 8. června 2019.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]