Grete Groh-Kummerlöw - Grete Groh-Kummerlöw

Grete Groh-Kummerlöw (06.02.1909 - 16 února 1980) byl německý politik.

Během Weimarské období byla zvolena a komunistická strana člen regionálního zákonodárného sboru v Sasku v roce 1930, čímž se stal nejmladším členem zákonodárného sboru v Německu.^[1]

Pro dvanáct nacistických let zapojila se do politického odporu a většinu období strávila ve státních vazbách.^[1]

Podle Německa druhá diktatura jedné strany mnoho let působila jako zástupkyně prezidenta v Předsednictvo Lidové komory kde zastupovala zemi Federace odborových svazů.^[1]

Život

Raná léta

Grete Groh se narodila v dělnické rodině v roce Plauen, malé město v západním Sasku, kde místní ekonomika vzkvétala a propadla se podle stavu Německa textilní průmysl což podpořilo rychlý růst Plauena během předchozího století. Grete byla sedmou z devíti zaznamenaných dětí jejích rodičů. Od raného věku podporovala rodinu tím, že pomáhala matce s domácími pracemi.^[2]

Ve věku 15 let opustila školu a zamestnala se v továrně na textil. Příští rok se připojila k Německý odborový svaz pracovníků v textilním průmyslu  [de ], který vynikal mezi největšími odborovými svazy své doby z důvodu vysokého podílu žen v jeho členství. Připojila se k Mladí komunisté v roce 1927 účast na administrativních a vůdčích činnostech. Krátce se přestěhovala do Berlín, pravděpodobně v souvislosti s jejími politickými aktivitami, ale brzy se vrátila ke svému rodákovi Sasko.^[2] Po dosažení věku 21 let neztratil čas při vstupu do komunistická strana sám v roce 1930.^[2]

Politika

Rok 1930 byl rokem regionálních voleb. v Sasko Grete Groh byla zařazena na komunistická strana seznam. I přes zvýšení svého podílu na hlasování byli komunisté v Sasku stále jen v těsné třetině za nimi SPD a NSDAP. Hlasovací podíly přesto komunistům umožňovaly 13 křesel v novém zemském sněmu (regionální zákonodárné shromáždění) a jméno Grete Grohové bylo na seznamu stran dostatečně vysoké, aby získala jedno z těchto křesel. V této fázi byla nejmladší členkou nejen v Saském zemském sněmu, ale v kterémkoli z regionálních zákonodárných sborů po celém Německu.^[3]

Jeden zdroj uvádí, že Groh byl textilním dělníkem v letech 1925 až 1932^[1] zatímco jiné, možná levicovější zdroje, uvádějí, že v letech 1932 až 1945 pracovala jako textilní dělnice.^[3] Ať tak či onak, ze zdrojů vyplývá, že po roce 1931 její stranická a politická práce zabrala více času a energie.^[2] Rok 1931 se stal rokem, kdy se stala organizační ředitelkou a instruktorkou pro regionální vedení Mladí komunisté v obou Drážďany a Lipsko.^[2]

Změna režimu, manželství a válka

Změna režimu přišla do Německa v roce Leden 1933 a nová vláda ztratil málo času vnucováním jeden-večírek vláda. Členství nebo práce v politických stranách - jiné než pro nacistickou stranu - bylo zakázáno. Grete Groh přesto pokračovala ve své party práci.^[2] Pravděpodobně byla krátce zadržena úřady v únoru 1933. Poté byla 28. června 1933 zatčena Bitterfeld a umístěna do „ochranné vazby“. Téměř o rok později, 8. června 1934, byla odsouzena k nejvyššímu soudu v Drážďany „Spiknutí za účelem spáchání velezrady“ a odsouzen na dvacet měsíců vězení.^[1] Trest strávila u Waldheimovo super vězení, a byla v případě propuštěna v listopadu 1935. Poté byla pod policejním dohledem. Při odchodu z vězení byla původně nezaměstnaná, ale později našla práci na farmě. Ke konci roku 1936 se vrátila k práci v textilním průmyslu Plauen.^[2]

V roce 1937 se provdala za Heinricha Kummerlöwa. Jejich syn Fritz se narodil v roce 1940, poté se její práce zaměřila na její rodinu na další tři roky.^[2] Po roce 1943 se však znovu stala úzce spjata s (stále nelegální) komunistická strana. Přes Kurt Sindermann [de ] přišla do styku s odbojová skupina kolem Antona Saefkowa.^[2] V návaznosti na vražedný plán ze dne 20. července 1944 proti Vůdce, došlo k vyrážce politických zatčení, která zahrnovala 280 členů odbojové skupiny Safkow. 10. srpna 1944 byla Grete Groh-Kummerlöw znovu zatčena a opět čelila obvinění z „spiknutí za účelem spáchání velezrady“. Byla poslána do Postupim dne 9. února 1945, kde měla být postavena před soud v Lidový soud které vláda vytvořila speciálně pro politické procesy. Německo však již bylo na válka po více než čtyři roky a vojenská porážka bude následovat v květnu 1945. V chaosu období se plánovaný proces Groh-Kummerlöw nikdy nekonal: 27. dubna 1945 byla postupujícími propuštěna z vězení Sovětská armáda, do této doby již bojovat o kontrolu nad blízkými Berlín.^[1]

Zóna sovětské okupace

Na konci války oba její domovský region Sasko a Postupim, kde byla osvobozena sovětskými vojáky, se ocitla v Zóna sovětské okupace toho, co předtím bylo Německo. První práce Grete Groh-Kummerlöw zahrnovala práci v Postupim pro sovětského velitele, když okupanti založili správní struktura, ale v srpnu 1945 se vrátila do Plauen oblasti a okamžitě obnovila své činnosti odborů. Pracovala jako sekretářka Plauenů Vedení strany, převzetí odpovědnosti za výcvik komunistických buněk a rozšíření vlivu odborů v továrnách.^[1] V lednu 1946 byla jako členka výkonné správy regionálního vedení významného odboru textilních pracovníků pověřena převzetím předsednictví třetího Kongres odborových svazů Výkonný ředitel pro Sasko.^[2] Přestože v sovětské okupační zóně nadále existovaly jednotlivé odborové svazy, vysoce centralizovaná mocenská struktura vyvíjená pro tuto zónu znamenala, že moc odborů byla silně centralizovaná v Kongres odborových svazů (FDGB / Freier Deutscher Gewerkschaftsbund). To znamenalo, že od nynějška bude pozice Groh-Kummerlöw ve FDGB tvořit základ pro 25letou kariéru v národní politice. V únoru 1946 se kromě svých stávajících povinností stala členkou národní výkonné rady FDGB, jejíž členství si udržela až do roku 1963. Byla zvláště aktivní v ženském výboru národního výkonného výboru a podporovala větší začleňování žen do placené pracovní síly v zemi a v odborových organizacích.^[2]

Německá demokratická republika

V dubnu 1946 byla cesta připravena na návrat do jeden-stranická diktatura s sporná fúze, v Sovětská zóna, z Komunistická strana (KPD) a umírněnější levice Sociálně demokratická strana (SPD). Grete Groh-Kummerlöw byla jednou z mnoha tisíců členů komunistické strany, kteří při podpisu svého členství ve straně ztratili jen málo času Socialistická jednotná strana (SED). V době, kdy byla v říjnu 1949 znovu založena okupační zóna, jako Sovětský sponzor Německá demokratická republika, byla zavedena SED, připravená stát se vládnoucí politickou stranou nové země, zatímco systematické odstraňování stranického vlivu bývalých členů SPD znamenalo, že se ve vztahu ke stranické struktuře a politice podobala staré prosovětské komunistické straně s nové jméno. Rok 1949 byl také rokem, kdy se v květnu Grete Groh-Kummerlöw přestěhovala ze Saska do Berlína. Nastoupila do pozice vedoucí odboru sociální politiky na národní úrovni výkonného orgánu Kongres odborových svazů (FDGB). Od této chvíle se její odborová a politická kariéra stane národní.^[2] V roce 1950 její manželství skončilo rozvodem.

FDGB byla úzce integrována do mocenské struktury země a po 3. kongresu FDGB, který se konal v roce 1950, se Groh-Kummerlöw stal odpovědným za oddělení zásobování pracovníků organizací. Otázka nabídky pracovníků byla na národní úrovni důležitá v souvislosti se zoufalým nedostatkem pracovníků po rozsáhlém zabíjení válka a pokračující krvácení občanů v produktivním věku přes stále relativně porézní okraj na západní Německo. Pro odborovou organizaci byla vylepšení sociální politiky ústředním bodem oddělení zásobování pracovníky. V roce 1952 došlo k rekonfiguraci oddělení FDGB, které také převzala Adolf Deter [de ] odpovědnost za záležitosti sociálního zabezpečení. V roce 1957 Groh-Kummerlöw přešla a stala se tajemnicí Ústředního výboru pro průmyslové odbory v místní ekonomice. Před další propagací v roce 1958, kdy se stala tajemnicí skupiny FDGB v národním hospodářství Lidová komora.^[2]

Grete Groh-Kummerlöw se zúčastnila kongresů strany KPD / SPD, které hlasovaly sloučením stran v dubnu 1946, a stala se členkou rekonstituované strany Landtag (regionální zákonodárné shromáždění) [de ] pro Sasko, kde byla jednou z 59 členů (v a Sestava sedadel 120 ) představující nový Socialistická jednotná strana (SED). Byla také členkou předsednictva strany v krajském sněmu. V prosinci 1949 však rezignovala na saské shromáždění a reagovala na výzvu národní politiky. Již před sedmi měsíci se přestěhovala do Berlína. Do této doby si už také našla čas na období studia na regionální stranické akademii v Ottendorf.^[1]

Stěhování do Berlína znamenalo začátek jejího působení jako členky „Lidové rady“, která se několik měsíců poté, co do ní vstoupila, stala Lidová komora (Volkskammer / Národní zákonodárné shromáždění). Zákonodárce byl ovládán rozhodnutím SED (párty) ne proto, že byly zakázány všechny ostatní politické strany, ale proto, že byla vytvořena struktura, která umožňovala straně SED specifikovat (pevné) kvóty křesel ostatních stran a stále více kontrolovat, co dělají. Kromě těchto tzv Blokové večírky, jisté schváleno Masové organizace také obdržel kvóty sedadel ve Volkskammeru. Východoněmecká ústavní opatření úzce navazovala na ústavy Sovětský svaz, který vymyslel Lenin. Přítomnost masových hnutí v zákonodárném sboru měla naznačovat rozšíření populární podpory legislativního programu EU vládnoucí strana a zředilo to přítomnost jiné politické strany které, zejména na počátku 50. let, nebyly vždy tak pevně pod kontrolou mocenské struktury SED, jak se později staly. Jeden z Masové organizace zastoupená ve Volkskammeru byla Kongres odborových svazů (FDGB / Freier Deutscher Gewerkschaftsbund). Pro legislativní období 1949 měly FDGB kvótu 30 křesel v 330 sedadlech Volkskammer. Grete Groh-Kummerlöw obsadila jedno ze sedadel FDGB. Kvóta FDGB i celkový počet křesel se během příštích 25 let zvýší, ale Groh-Kummerlöw nadále zastupovala FDGB v komoře až do roku 1971. Ve skupině FDGB hrála vedoucí roli a pokud jde o celkový shromáždění, ona také sloužila jako člen jednoho z Předsednictvo Lidové komory od roku 1950 do roku 1971 a od roku 1950 do roku 1963 jeho zástupci.^[1]

V roce 1967 Grete Groh-Kummerlöw, nyní ve věku 58, rezignovala na různé politické a odborové funkce ze zdravotních důvodů. Výjimkou byla Lidová komora, kde nadále zastupovala FDGB a byla uvedena jako Prezidium člen do roku 1971.^[1]

Ocenění a vyznamenání

• 1954 Medaile Clary Zetkinové
• 1955 Vlastenecký řád za zásluhy v bronzu
• 1959 Vlastenecký řád za zásluhy ve stříbře
• 1959 Medaile za zásluhy [de ]
• 1965 Banner práce
• 1975 Vlastenecký řád za zásluhy ve zlatě
• 1979 Řád Karla Marxe

Reference