Žula (Stifter) - Granite (Stifter)
Žula (původní německý název: Granit) je novela od Adalbert Stifter, který je součástí jeho sbírky Barevné kameny, 1853 (původní název: Bunte Steine). Na procházce mu dědeček hlavního hrdiny vypráví příběh marné snahy rodiny extraktorů pryskyřice uniknout a zachránit dvě děti. Je to revidované vydání novely Die Pechbrenner, publikoval v roce 1848.
Příběh
Vypravěč si pamatuje událost z dětství v češtině Horní Planá: tuk na vozíku byl potřísněn procházejícím vysavačem pryskyřice na nohy. Když takto vstoupil do obývacího pokoje a zašpinil nedávno vytíranou podlahu, jeho matka mu nadávala. Aby ho utěšil, vzal jeho dědeček dítě na procházku do sousední vesnice a cestou mu vyprávěl legendární příběh, který mu sám vyprávěl jeho vlastní dědeček. Extraktor pryskyřice chtěl uniknout přicházejícímu mor a uprchl do hlubokých lesů. To však nepomohlo a jeho rodina zemřela; přežil pouze mladý syn extraktoru pryskyřice. Chlapec potkal malou holčičku, která zabloudila, a pod jeho vedením oba našli cestu ven ze dřeva. O několik let později, když se z mládí stal mladý muž, hledal dívku z té epizody a ukázalo se, že je hradní paní. Sledoval ji a dosáhl prosperity a úcty. Toto je příběh dědečka.
Když se večer dědeček a vnuk vrátili domů, záležitost s mazivem z vozíku byla zapomenuta. Vypravěč končí tvrzením, že si pamatuje příběh ve všech jeho detailech, ale ne za okolností, za kterých to všechno začalo, takže nevěděl, zda a jak byly odstraněny stopy pryskyřice.
Struktura
Přestože je příběh relativně krátký (v prvním vydání z roku 1853 měl 60 stran), autor používá několik časových úrovní: vnější rámcový příběh, který je nastaven v minulosti, vnitřní rámcový příběh, zasazený do dětství vypravěč a příběh v příběhu dědečka.
Genesis
První vydání pod názvem Die Pechbrenner, byla vydána v roce 1848 v Vergißmeinnicht. Taschenbuch für 1849, Verlag Thomas, Lipsko. Podle samotného Stiftera napsal tuto novelu v zimě 1847-1848. V dopise redaktorovi Carlu Herloßsohnovi napsal, že je založen na příběhu jeho dědečka z otcovy strany (Augustin Stifter, 1744–1834). Spisovatelův rodný dům byl zasažen morem několikrát: v letech 1469, 1585, 1680 a 1713. Jako Stifterův pra-pra-dědeček Georg Stüffter se narodil v roce 1680, s největší pravděpodobností byla zmiňovanou epidemií epidemie z roku 1713. Je také možné, že do příběhu byly začleněny orální zdroje z roku 1680.[1]
Zatímco v Die Pechbrenner je podrobně popsán osud chlapcovy rodiny, která pracuje v těžbě pryskyřice, v Granitu se ho pouze dotýká. V prvním vydání 13letý Josef pomáhá zoufalému cizinci, a tak přivádí mor do své rodiny. Za trest ho otec opustí na nepřístupné skále, čímž ho odsoudí k hladovění. Pouze díky pomoci dalších dvou přeživších, malé dívky Magdaleny a služebníka Knuta, se mu podařilo dostat se z jeho nemožného postavení. Všichni tři najdou cestu ven ze dřeva. Konec prvního vydání, stejně jako začátek, do značné míry souhlasí s Granite.[2]
Stifter uzavřel svou revizi v lednu 1852. Je to jediná novela v Barevné kameny (Bunte Steine), která je ve skutečnosti kratší v knižní verzi.[1]
Zeměpisné umístění
Stifter používá tuto novelu, stejně jako mnoho dalších, k popisu oblasti kolem Český les, místo jeho dětství. Přitom využívá několik autentických místních jmen. Navíc, jako v historický román, Stifter poskytuje informace o sociální struktuře Jižní Čechy v 18. a 19. století.
Bibliografie
- Adalbert Stifter: Bunte Steine. Erzählungen. Stuttgart 1994.
- Adalbert Stifter: Sämtliche Erzählungen nach den Erstdrucken, Hg. Wolfgang Matz. Deutscher Taschenbuch Verlag 2005 ISBN 3-423-13369-4