Centrum euthanasie Grafeneck - Grafeneck Euthanasia Centre

Centrum euthanasie Grafeneck
NS-Tötungsanstalt Grafeneck
U Grafeneck vNěmecko
Grafeneckklein1.jpg
Grafeneck Euthanasia Center sídlí v Německo
Centrum euthanasie Grafeneck
Centrum euthanasie Grafeneck
Souřadnice48 ° 23'33 ″ severní šířky 9 ° 25'45 ″ východní délky / 48,39250 ° N 9,42917 ° E / 48.39250; 9.42917Souřadnice: 48 ° 23'33 ″ severní šířky 9 ° 25'45 ″ východní délky / 48,39250 ° N 9,42917 ° E / 48.39250; 9.42917
Informace o webu
Otevřít
veřejnost		Ano
webová stránkagedenkstaette-grafeneck.de
Historie stránek
Postavený1560 (1560)
Informace o posádce
ObyvateléSamaritánská nadace
Dr. Karl Brandt, Hitler osobní lékař a organizátor Akce T4
Philipp Bouhler, vedoucí programu T4

The Centrum euthanasie Grafeneck (Němec: NS-Tötungsanstalt Grafeneck) sídlí v Hrad Grafeneck byl jedním z nacistické Německo vražedná centra jako součást jejich nucená eutanazie program. Dnes je to pamětní místo věnované obětem státem schváleného programu, od té doby také označovaného jako Akce T4.Alespoň 10 500 mentálně a fyzicky postižených osob, převážně z Bavorsko a Bádensko-Württembersko, byli systematicky zabíjeni během roku 1940. Bylo to jedno z prvních míst v nacistické Německo kde byli lidé zabíjeni ve velkém počtu v a plynová komora použitím kysličník uhelnatý. To byl vlastně začátek Program eutanazie. Zde byla také usazena ústřední kancelář společnosti „Charitable Ambulance Transport GmbH“ (Gekrat),[1] který byl zodpovědný za přepravu T4 a vedl ho Reinhold Vorberg.

Umístění

Grafeneck je nemovitost podobná hradu v Grafeneck, část obce Gomadingen v Bádensko-Württembersko.

Dějiny

Postaven kolem roku 1560, hrad Grafeneck sloužil jako lovecký zámeček pro vévody z Württemberg. V 19. století ji využívala lesní služba. Samaritánská nadace jej získala v roce 1928 a zřídila hendikepovaný dům. V roce 1929 byla charitativní nezisková organizace Samariterstiftung zavedl azyl pro zdravotně postižené osoby. Dne 13. října 1939 Richard Alber, od roku 1938 do roku 1944 Landrat z okresu Münsingen, nařídil, aby Schloss Grafeneck musel být vymazán následující den. Čtyři autobusy přivezly z Grafenecku (spolu s 12 zaměstnanci) kolem 100 postižených mužů a několika žen do kláštera sv Pověst. Všichni pacienti, kteří tam byli ubytováni, Aktion T 4 přežili.

Úprava budovy

Od října 1939 do ledna 1940 byla bývalá nemocnice Samaritán přestavěna na vražednou oblast. V zámku byly instalovány obytné a správní místnosti, dále matrika a policejní úřad. V zámeckém areálu byla postavena dřevěná chata s asi 100 lůžky, parkovací místo pro šedé autobusy, krematoriová pec a kůlna se zařízením pro plynování. Kromě toho byli zaměstnanci přijati z Stuttgart a Berlín: lékaři, policisté, úředníci, pracovníci údržby a dopravy, ekonomický a domácí personál, strážní a pohřební personál. Mezi říjnem a prosincem 1939 bylo na zámku jen 10 až 20 lidí, ale do roku 1940 tam bylo již asi 100 mužů a žen. Systematická vražda v rámci akce T4 začala 18. ledna 1940 v Grafenecku v plynové komoře maskované jako sprchový kout, který byl v „garáži“: Vězeňský lékař ovládal manometrický ventil, který umožňoval kysličník uhelnatý vstoupit do plynové komory. Požadované ocelové válce byly dodány společností Mannesmann, náplň byla vyrobena IG Farben v Ludwigshafen (BASF).[2] První zavraždění pacienti byli z psychiatrické léčebny Eglfing-Haar v Bavorsko. Oběti pocházely ze 48 ústavů pro zdravotně postižené a duševně nemocné: 40 z téměř všech okresů České republiky Bádensko-Württembersko, šest z Bavorska a po jednom z Hesse a Severní Porýní-Vestfálsko.[3][4]

Dne 13. Prosince 1940 byly v oběti upáleny poslední oběti krematorium.Zabití plynem bylo prováděno v období od ledna do prosince 1940. Poté bylo využíváno k ubytování dětí a matek s kojenci, kteří uprchli před spojeneckým bombardováním. V hradu Grafeneck byli zabiti během nacistické eutanazie (později Akce T4 ) 10 654 zdravotně postižených a nemocných prostřednictvím smrtících injekcí a plynu. Francouzské okupační síly vrátily místo v letech 1946/47 Samaritánské nadaci nebo Samariterstiftung [de ], který jej obnovil jako centrum pro zdravotně postižené a duševně nemocné lidi, které funguje dodnes. V padesátých letech začal rozvoj hřbitova jako památník. V roce 2005 bylo definitivně postaveno dokumentační centrum Grafeneck Memorial.

Grafeneck (Ortsteil von Gomadingen, Landkreis Reutlingen) Dokumentationszentrum

Dokumentační centrum Grafeneck Proces Grafeneck představený v létě 1949, celkem 10 654 obětí.

Pachatelé

Lidé, kteří zde pracovali, předjeli částečně důležitá pracovní místa v nacistických koncentračních táborech.[4]

Správa

  • Ludwig Sprauer, (1884-1962), nejvyšší lékař v Badenu, odpovědný za implementaci „Euthanasie-Programm“ v Badenu.
  • Otto Mauthe, (1892-1974), nejvyšší lékař ve Württembergu, odpovědný za správu „Euthanasie“ ve Württembergu.
  • Eugen Stähle (1890-1948), lékař württembergského ministerstva vnitra.

Lékaři

Organisátory T4 Viktor Brack a Karl Brandt zařídil, že zabíjení nemocných mělo být provedeno pouze zdravotnickým personálem, a to na základě dopisu Adolfa Hitlera (1. září). Služba plynového kohoutku byla úkolem lékařů. Mohlo by se to však stát, když nebyli přítomni lékaři, nebo z jiných důvodů byl plynový kohout ovládán nelékařským personálem. Všichni lékaři z Grafenecku používali pro korespondenci krycí jména.

V Grafenecku pracoval jako zabíjení lékařů:

  • Vedoucí, lékařský ředitel: Horst Schumann (1906-1983), („Dr. Klein“): leden 1940 do konce května / začátek června 1940 později Centrum euthanasie Sonnenstein a táborový doktor v Osvětim-Birkenau
  • Zástupce: Ernst Tree Hard (1911-1943) („Dr. Hunter“): od ledna 1940 do dubna 1940, od té doby vedoucí lékař do prosince 1940 ledna do června 1941 ve stejné pozici v zabíjení Hadamar.
  • Zástupce: Günther Hennecke (1912-1943), 25. dubna 1940 až prosince 1940; poté zastával stejnou pozici ve vražedné instituci Hadamar („Dr. Fleck“).

Vedení a další zaměstnanci

  • "Vedoucí kanceláře": Christian Wirth Nejvýznamnější nelékařský ředitel vražedného centra odpovědný za bezpečnost, speciální matriční úřad Grafeneck, byli paděláni v oficiálních úmrtních listech, personálu a dohledu nad samotnou vražednou operací.
  • Zástupce „vedoucí kanceláře“: Gerhard Kurt Simon („Dr. Ott“, „klín“); Kreslení jako „registrátor“ („hněv“)
  • První ředitel zvláštního matričního úřadu Grafeneck: Jakob Wöger, od prosince 1939 do června 1940 („Haase“)

Zástupce vedoucího zvláštního matričního úřadu: Hermann Holzschuh, podle opuštění Wögera jeho nástupce („Lemm“)[5]

  • "Hořák": Josef Oberhauser, odpovědný za spalování těl ve speciálně instalovaných kremátorech.
  • „Transport manager“: Hermann Schwenninger, vedoucí transportní letky „Gekrat“, která přivedla oběti do Grafenecku

Literatura

  • Susanne C. Knittel, The Historical Uncanny: Disability, Ethnicity, and the Politics of Holocaust Memory(New York: Fordham University Press, 2015). ISBN  978-0823262786
  • Ernst Klee: „Euthanasie“ im NS-Staat. Die „Vernichtung lebensunwerten Lebens“. S. Fischer Verlag, Frankfurt nad Mohanem 1983, ISBN  3-10-039303-1. - Standardwerk bis heute mit vielen Informationen über Grafeneck.
  • Karl Morlok: Přineseš to hned? Geheime Reichssache Grafeneck, Stuttgart 1985. - Erste kleine Monographie.
  • Dokumente zur "Euthanasie" (v němčině), Dokument 87, Frankfurt nad Mohanem: Fischer, pp.232f., ISBN  3596243270
  • Klaus-Peter Drechsel: Beurteilt Vermessen Ermordet. Praxis der Euthanasie bis zum Ende des deutschen fašismus. Duisburg 1993, ISBN  3-927388-37-8.
  • Roland Müller u. A.: Krankenmord im Nationalsozialismus - Grafeneck und die „Euthanasie“ v Südwestdeutschland. Stuttgart: Archiv der Stadt Stuttgart, Hohenheim Verlag. 2001. 150 Seiten, ISBN  3-89850-971-0.
  • Henry Friedlander: Der Weg zum NS-Genozid. Von der Euthanasie zur Endlösung. Berlin Verlag, Berlin 2002, ISBN  3-8270-0265-6. - Ergänzung zu Klee. Gestützt im Wesentlichen auf Akten aus Ermittlungsverfahren und Prozessen, wird der enge Zusammenhang zwischen dem Krankenmord und dem Mord an den Juden in der „Aktion Reinhardt“ herausgearbeitet.
  • Thomas Stöckle: Grafeneck 1940. Die Euthanasie-Verbrechen v Südwestdeutschland, 3. Auflage Tübingen 2012, Silberburg-Verlag, ISBN  978-3-87407-507-7
  • Jörg Kinzig, Thomas Stöckle (Hrsg.): 60 Jahre Tübinger Grafeneck-Prozess: Betrachtungen aus historischer, juristischer, medizinethischer und publizistischer Perspektive. Verlag Psychiatrie und Geschichte, Zwiefalten 2011; ISBN  978-3-931200-17-6
  • Henning Tümmers: Justitia und die Krankenmorde: Der „Grafeneck-Prozess“ v Tübingenu. In: Stefanie Westermann, Richard Kühl, Tim Ohnhäuser (Hrsg.): NS- „Euthanasie“ und Erinnerung: Vergangenheitsaufarbeitung - Gedenkformen - Betroffenenperspektiven. Medizin und Nationalsozialismus 3, LIT Verlag, Münster 2011, S. 95–122; ISBN  978-3-643-10608-7
  • Werner Blesch, Konrad Kaiser u. A.: Uns wollen sie auf die Seite schaffen. Deportation und Ermordung von 262 behinderten Menschen der Johannesanstalten Mosbach und Schwarzach in den Jahren 1940 und 1944 V: Mosbach im Dritten Reich. Heft 2, Mosbach 1993.
  • Hans-Werner Scheuing: „… Jako Menschenleben gegen Sachwerte gewogen wurden.“ Die Anstalt Mosbach im Dritten Reich und die Euthanasie-Diskussion heute. 2. Auflage. Universitätsverlag Winter, Heidelberg 2004, ISBN  3-8253-1607-6.
  • Franka Rößner: Opfer staatlicher Gewalt - Gedenkstättenarbeit am Beispiel Grafeneck. In: Siegfried Frech /Frank Meier (Hrsg): Unterrichtsthema Staat und Gewalt. Kategorie Zugänge und historische Beispiele. Wochenschau-Verlag, Schwalbach am Taunus 2012, ISBN  978-3-89974-820-8, S. 117–137.
  • Müller, Thomas; Kanis-Seyfried, Uta; Reichelt, Bernd; Schepker, Renate (Hg.): Psychiatrie in Oberschwaben. Die Weissenau zwischen Versorgungsfunktion und universitärer Forschung. Zwiefalten 2017.
  • Müller, Thomas; Schmidt-Michel, Paul-Otto; Schwarzbauer, Franz (Hg.): Vergangen? Spurensuche und Erinnerungsarbeit - Das Denkmal der grauen Busse. Zwiefalten 2017.
  • Mueller, Thomas a Reichelt, Bernd: „Poitrotova zpráva“, 1945. První veřejný dokument o nacistické eutanazii. Dějiny psychiatrie, Londýn, 2019, DOI: https://doi.org/10.1177/0957154X19842017.
  • Mueller, Thomas: Vzpomínka na psychiatrické pacienty v Německu zavražděné nacistickým režimem. Lancet - psychiatrie. Sv. 5, 10. vydání, říjen 2018, str. 789–790 (plus webová příloha).
  • Schmidt-Michel, Paul-Otto; Müller, Thomas: Der Umgang mit Angehörigen der Opfer der „Aktion T 4“ durch die NS-Behörden und die Anstalten ve Württembergu. Psychiatrische Praxis 45 (2018) S. 126-132.

Reference

  1. ^ Henry Friedlander: Der Weg zum NS-Genozid. Berlín 1997, ISBN  3-8270-0265-6314.
  2. ^ grafeneck.finalnet.de: Koncová stanice Grafeneck. Euthanasie auf der Schwäbischen Alb zur NS-Zeit Archivováno 11.02.2010 na Wayback Machine.
  3. ^ „Archivovaná kopie“. Archivovány od originál dne 3. 9. 2010. Citováno 2016-07-11.CS1 maint: archivovaná kopie jako titul (odkaz)
  4. ^ A b badische-zeitung.de: Beginn des organisierten Massenmords Badische Zeitung, 17. ledna 2015
  5. ^ Die Täter von Grafeneck - Seite des Landesarchivs BW, Mannheim

externí odkazy