Gorički zbornik - Gorički zbornik
| Gorički zbornik | |
|---|---|
| Srbská akademie věd a umění jako dědictví Svetozara Tomiće[1] | |
 Stránka z Gorički zbornik | |
| Také známý jako |
|
| datum | 1441 — 1442 |
| Místo původu | Gorica ostrov na Skadarské jezero, Srbský despotát |
| Jazyk (y) | Srbsko-slovanský jazyk |
| Autoři | Jelena Balšić, Nikon z Jeruzaléma |
| Materiál | Papír |
| Velikost | 273 stránek o rozměrech 21 cm x 14 cm |
| Stav | Dřevěné obaly potažené kůží, některé stránky jsou oříznuté a neodborně „restaurovány“, silně poškozeny a dokonce chybí[2] |
| Objevil | V roce 1902 jej koupil Svetozar Tomić Skopje (moderní doba Severní Makedonie, pak Osmanská říše ) |
The Gorički zbornik (Srbská cyrilice: Горички зборник) nebo Gorica's Almanac nebo Gorica Miscellany nebo Rukopis Gorica je srbština středověký rukopis sbírka viz Jelena Balšić a mnich Nikon z Jeruzaléma v letech 1441 až 1442 v kostele Jelena postaveném na ostrově Gorica na Skadarské jezero.[3] Jeho název je odvozen od názvu kostela.[4]
Obsah
První část Gorički zbornik obsahuje korespondenci mezi Jelena Balšić a její duchovní poradce Nikon z Jeruzaléma. Jelena napsala tři listy Nikon, který jí odpověděl, když představil postoj církve ohledně různých teologických otázek. Pouze jedna ze tří listů, známá jako Otpisanije bogoljubno (srbština: Отписаније богољубно), je zachována dodnes.[5] Korespondence mezi Jelenou a jejím duchovním poradcem má původ v běžné praxi v Byzanc. Vědci chválili tuto epištolu, i když její část byla stejná jako hagiografie z Jan z Rily napsáno Evtimiy z Tarnova. Podobnost středověkých textů psaných na Balkáně odpovídá byzantské praxi a žánrovému principu, který byl založen na univerzálních a běžných formách, nikoli na jednotlivých.[6]
Ve druhé části Gorički zbornik Nikon píše Jeleně o svých předcích pomocí srbských rodokmenů a letopisů i hagiografie z Svatý Simeon napsáno Stefan První korunovaný a hagiografie Svatý Sava napsáno Teodosije.[7]
Další částí je klášterní konstituce složená na objednávku Jeleny, která má být použita v kostele, na kterém byla postavena Gorica ostrov. „Příběh jeruzalémských kostelů a míst v poušti“ (srbština: Přejít na další stránku) je další částí zborniku, po které následuje kázání víry a prosba o odpuštění, pokud jsou v rukopisech a pozdravech chyby. Poslední částí zborniku je Jelenin dopis, kde potvrzuje, že jako dar získala dílo svého duchovního poradce Nikon, které darovala kostelu v Gorici.[8]
Jedním z důvodů, proč je Gorički zbornik v literatuře středověké Zety velmi důležitý, je to, že je to svědectví o přítomnosti a založení byzantského hesychasm na území, které bylo pod přímým tlakem latinsko-benátské politiky.[9]
Kryty
Jelena jí to napsala vůle dne 25. listopadu 1442, což ukazuje, že měla vlastní knihovna a že v roce 1441 na základě jejích pokynů objednal její kancléř Doberko obaly na knihy ze stříbra a zdobené obrazem Ježíš od a zlatník z Kotor jmenoval se Andrija.[10] Lze předpokládat, že tyto kryty byly vyrobeny pro Gorički zbornik, ačkoli to bylo později objeveno v dřevěných / kožených krytech.
Nikon z Jeruzaléma
Poté, co se ujal větších klášterních povinností, změnil Nikon své jméno na Nikandar z Jeruzaléma.[11] Kromě Gorički zbornik Nikon napsal další rukopisnou sbírku známou jako Šestodnev v 1439/1440, která je zachována v Klášter Savina.[4]
Reference
- ^ Bogdanović 1970, str. 3
Gorički zbornik je rukopis koji se čuva u depozitu Arhiva Srpske akademije nauka i umetnosti u Beogradu, kao zaostavština Svetozara Tomića
- ^ Bogdanović 1970, str. 3
Pisan je na papiru, ima svega 273 lista veličine 21 x 14 sm, ali su listovi obrezivani, neuko "restaurirani" i u priličnoj mjeri i ranije i tada oštećeni, a nekih (preko navedenog broja) više i nema.
- ^ Stvaranje. Stvaranja. 1979.
Ајзначајнији књижевни споменик тога доба јесте Горички зборник 1441/42
- ^ A b Tomin 2000, str. 2
- ^ Tomin 2000, str. 2
Једина у целини сачувана Јеленина посланица у науци је позната под називом Отписаније богољубно.)
- ^ Tomin 2000, str. 6
- ^ Spremić 2004, str. 73–108
Даље пише о Јелени и њеним прецима, као примеру светости, користећи грађу српских родослова и летописа, житије Светог Симеона од Стефана Првовенчаног и Житије Светог Саве од Теодосија)
- ^ Spremić 2004, str. 73–108
После тога долази устав за монахе, написан по налогу Јелене, за њену задужбину Свете Богородице Горичке, а онда Повест о јерусалимских црквама и местима у пустињи, намењен такође књегињи. Следи исповедање вере, молба за опроштај ако се при писању грешило и поздрав. Крај чини писмо "смерне Јелене", у коме потврђује да је примила дело свог духовника Никона, као "богонадахнути" дар, који прилаже "храму пресвете Владичици нашој Богородици" у Горици.
- ^ Bogdanović 1970, str. 6
... svjedoči o prisustvu i učvršćenju vizantijskog ishaizma ...
- ^ Tomin 2000, str. 10
Једина у целини сачувана Јеленина посланица у науци је позната под називом Отписаније богољубно.)
- ^ Bešić 1970, str. 190
старац ЈерусалимацНикандар, по свој прилици сам писац Горичког зборника Никон, кој е промијен
Zdroje
- Bešić, Zarij M. (1970), Istorija Crne Gore / 2. Crna gora u doba oblasnih gospodara. (v srbštině), Titograd: Redakcija za istoiju Crne Gore, OCLC 175122851
- Bogdanović, Dimitrije (1970), Gorički zbornik (PDF) (v srbštině), Cetinje: Metropolitanate of Montenegro and the Littoral, archivovány z originál (PDF) dne 16. 4. 2015, vyvoláno 2013-01-14
- Tomin, Svetlana (září 2000), Otpisanije bogoljubno Jelene Balšić: Prilog shvatanju autorskog načela u srednjevekovnoj književnosti (PDF) (v srbštině), Cetinje: Mezinárodní vědecké sympozium „Nikon Jeruzaléma: čas - osobnost - práce“
- Spremić, Momčilo (2004), Jovan Ćulibrk (ed.), Crkvene prilike u Zeti u doby Nikona Jerusalimca (v srbštině), Cetinje, Bělehrad: Svetigora, Publikum, s. 73–108, archivovány od originál dne 11. 12. 2013