Sbohem vojáku - Goodbye Soldier
 | Bylo navrženo, aby tento článek byl sloučeny do Spike Milligan. (Diskutujte) Navrhováno od srpna 2020. |
 | Tento článek má několik problémů. Prosím pomozte zlepšit to nebo diskutovat o těchto otázkách na internetu diskusní stránka. (Zjistěte, jak a kdy tyto zprávy ze šablony odebrat) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)
|
 První vydání (h / b) | |
| Autor | Spike Milligan |
|---|---|
| Země | Anglie |
| Jazyk | Angličtina |
| Žánr | Autobiografie |
| Vydavatel | Michael Joseph (vázaná kniha), Knihy tučňáků (brožura) |
Datum publikace | 1986 |
| Typ média | Tisk (vázaná a brožovaná) |
| Stránky | 276 (brožovaná) |
| ISBN | 978-0-7181-2504-2 |
| OCLC | 18192535 |
| Předcházet | 'Kde jsou všechny kulky pryč? |
| Následován | „Mírová práce |
Sbohem vojáku je Spike Milligan šestý díl autobiografie. I když to začal psát hned po dokončení Kde jsou všechny kulky pryč? v roce 1985 to dokončil jako maniakální dvoutýdenní období na začátku roku 1986.[1]
druhá světová válka skončila, pokračuje Milligan NAAFI představení. Během této doby v Itálii a Rakousku cestuje s velkou skupinou jako jeden z Bill Hall Trio. Zatímco hudba a válka byly kulisami prvních knih, hudba a jeho vztah s Toni Fontanou jsou tady. (Vztah popsaný v touhách pomocí italského turistického průvodce a opakovaná fascinace tím, že se mu říká „Terr-ee“.) Kniha se týká června až září 1946, kdy je Milligan propuštěn ze služby a vypluje domů do Anglie. Text je o pětinu kratší než nejdelší svazek Mussolini: Jeho role v mém pádu. Vtipy jsou někdy řídké.
Na rozdíl od lidí, s nimiž během války příležitostně vystupoval, s nimiž Milligan později pracoval nebo se jinak stal pozoruhodným, Milligan stráví stránku, která naznačuje, že turné skupiny NAAFI bylo „krvavě hrozné“ a že „... nikdo z nich nikdy neslyšel znovu". (str. 111) Ale o Billovi Hallovi říká:
- "Bože, jaký divný člověk, ale génius hudebníka." Když před několika lety zemřel, uvědomil jsem si, že génius může zemřít neopěvovaný. “ (str.37)
Italská baletka Toni Fontana, členka skupiny, je Milliganův téměř výlučný milostný zájem. Milliganova italština je slabá, její angličtina je lepší, ale ne vždy až do Milliganovy slovní hry. Je třeba vysvětlit vtipy. Kromě úvah o tom, jak úžasný je Milligan, že je příliš horký nebo přeplněný, jsou její názory málo popsané - říká, že Mussolini „nebyl špatný člověk, jen hloupý“.
- "Byli jsme si jisti, že jsme se zamilovali?" Odpověď zněla ano. Takže co budeme dělat? Zasnoubíme se? Myslím, že kdybych se jí zeptal, řekla by ano. “ (str. 109)
(Milligan „… často říkala, že byla jeho životní láskou. A scházeli se v Paříži až do doby, kdy byl příliš slabý na to, aby mohl cestovat.“)[2])
Pokud není s Toni, Milligan hraje nebo poslouchá hudbu nebo čte. „… Na dvě hodiny odcházíme do mého pokoje a hrajeme ty jazzové standardy, které stále miluji,„ Georgia Brown “,„ Poor Butterfly “,„ What’s New “,„ Sophisticated Lady ““ (str. 30). Na dlouhých cestách autobusem mezi koncerty je hudba.
- „Hall vyrábí své housle a hraje italské melodie. Italové se přidají. Vím, že to všechno může znít opakovaně, ale tak to bylo. Byli jsme Všechno velmi opakující se. “ (str.161)
Milligan zesiluje na téma z „Rommele?“ „Střelec kdo?“ - vliv populární kultury na jeho životní očekávání:
- „Skutečný svět pro mě neexistoval, takže jsem vyrostl emocionálně zdeformovaný ... Stále jsem byl zabalený do aury posledního filmu, který jsem viděl ... Tramvaj, chladné ráno v mlze venku byli všichni imaginární. Všichni by zmizeli, když jsem viděl můj další film Bing Crosby. Většinu mého středního života bych strávil pokusem o útěk z jejich vlivu ... Hrozny hněvu že jsem viděl nemovitý film." (str.189)
Stejně jako u dřívějších svazků není vždy jasné, co je vykonstruováno. Ilustrativně Milligan cituje dvě věty deníku a poté je rozšiřuje na stránku s popisem (str. 268–9). Jiné vložky jsou rozhodně vymyšlené, například citace Hitlera: „Vidíte, vy ruští blázni? Zey už nám, Němcům, začínají být rádi! '“(Str. 100).