Giuseppe Sarti - Giuseppe Sarti

Giuseppe Sarti

Giuseppe Sarti (taky Sardi;[1] pokřtěn 1. prosince 1729 - 28. července 1802) byl an italština operní skladatel.

Životopis

Narodil se v Faenza. Jeho datum narození není známo, ale byl pokřtěn 1. prosince 1729. Některé dřívější zdroje uvádějí, že se narodil 28. prosince, ale jeho křestní list dokazuje, že pozdější datum je nemožné.[2] Již jako varhaník ve Faenze ve věku 13 let byl pozván, aby získal vzdělání od Padre Martini v Bologni.[3] Sarti rezignoval na své jmenování ve Faenze v roce 1750 a věnoval se studiu dramatické hudby a v roce 1752 se stal ředitelem divadla Faenza.

Opera

V roce 1752 uvedl svou první dokumentovanou operu, Jsem pastor (protože datum Pompeo v Arménii není jisté). V roce 1753 Sarti šel do Kodaň s Pietrem Mingottim a v roce 1755 King Frederick V Dánska jmenoval ho Hofkapellmeisterem a ředitelem opery. Tady vyrobil svůj Ciro riconosciuto.

V roce 1765 odcestoval do Itálie zapojit nové zpěváky; mezitím smrt krále Fredericka prozatím ukončila jeho zasnoubení. V roce 1766 byl jmenován sbormistrem na Ospedale della Pietà v Benátky, kterou zastával do roku 1767. V roce 1769 nastoupil do Londýn, kde by mohl přežít jen díky lekcím hudby. V roce 1779 byl zvolen maestro di cappella v katedrále v Milán, kde zůstal až do roku 1784. Zde uplatnil své opravdové skladatelské povolání, kromě nejméně dvaceti svých nejúspěšnějších oper také obrovské množství duchovní hudby pro katedrálu a vychoval řadu chytrých žáků, nejvýznamnějších z kdo byl Cherubini. V roce 1784 byla Sarti pozvána císařovnou Kateřina II na Petrohrad. Cestou tam se zastavil ve Vídni, kde byl císař Josef II přijal ho se zvláštní laskavostí, z velké části kvůli jeho opeře Fra i due litiganti il ​​terzo gode,[3] a kde se seznámil Mozart. Do Petrohradu se dostal v roce 1785 a okamžitě se vydal směrem k opeře, pro kterou složil mnoho nových skladeb, kromě velmi nápadné duchovní hudby, včetně Te Deum za vítězství Ochakov, ve kterém zavedl palbu ze skutečných děl. Sarti založil ruskou konzervatoř pro hudbu v roce 1793.[3] Zůstal uvnitř Rusko až do roku 1801, kdy bylo jeho zdraví natolik rozbité, že si vyžádal povolení k návratu. Císař Alexander ho propustil v roce 1802 s liberálním důchodem; císařovna Kateřina mu poskytla šlechtické dopisy. Jeho nejúspěšnější opery v Rusku byly Armida e Rinaldo a Počáteční vláda Olega (Nachal'noye upravleniye Olega), pro tu druhou napsala libreto sama císařovna. Sarti zemřel Berlín na jeho zpáteční cestě.[3]

Sartiho opera Fra i due litiganti il ​​terzo gode byl zvěčněn Mozartem, který z něj vnesl vzduch na scénu večeře v Don Giovanni.[4]

Funguje

Vidět Seznam oper Giuseppe Sarti

Sonáty pro cembalo a další nástroje (v tematickém katalogu Satta)

  • S. I: 1 Sonáta D dur pro cembalo a housle nebo flétnu (faksimile, SPES 1989)
  • S. I: 2 Sonáta D dur pro cembalo a housle (chybí housle)
  • S. I: 3 Sonáta e moll pro cembalo a housle nebo flétnu (faksimile, SPES 1989)
  • S. I: 4 Sonáta G dur pro cembalo a housle nebo flétnu (faksimile, SPES 1989)

Sonáty pro cembalo nebo varhany (v tematickém katalogu Satta)

  • S. II: 1 Sonáta C dur pro cembalo (kritické vydání, Ricordi 1979)
  • S. II: 2 Sonáta D dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2008)
  • S. II: 2a Sonáta D dur pro varhany (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2009)
  • S. II: 3 Sonáta D dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2008)
  • S. II: 4 Sonáta D dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2008)
  • S. II: 5 Sonáta D dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2009)
  • S. II: 6 Sonáta D dur pro cembalo (neúplný rukopis)
  • S. II: 7 Sonáta Es dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2009)
  • S. II: 8 Sonáta F dur pro cembalo (kritické vydání, Eurarte 2002)
  • S. II: 9 Sonáta G dur pro cembalo (kritické vydání, Ricordi 1979)
  • S. II: 10 Sonáta G dur pro cembalo (kritické vydání, Ricordi 1979)
  • S. II: 11 Sonáta G dur pro cembalo (kritické vydání, Eurarte 2002)
  • S. II: 12 Sonáta G dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2008)
  • S. II: 13 Sonáta G dur pro cembalo (kritické vydání s faksimile, Esarmonia 2008)

Edice

  • GIUSEPPE SARTI, Giulio Sabino, ristampa anastatica del faksimile dell’edizione di Vienna, Bologna, Forni [1969], (Bibliotheca musica Bononiensis, sezione IV, č. 128).
  • GIUSEPPE SARTI, VI sonate a flauto traversiero solo e basso continuo. Paris, s.d. / III sonate per il cembalo con violino o flauto traverso concertante. Amsterdam s.d., Firenze, SPES 1989 (Archivum Musicum: Flauto Traversiere, 17).
  • GIUSEPPE SARTI, Ciro riconosciuto, faksimile a cura di Piero Mioli„Firenze, SPES 2002.
  • GIUSEPPE SARTI, Due sonate inedite per clavicembalo (o pianoforte), a cura di R. Satta, Varenna (LC), Eurarte 2002 (Rarità musicali).
  • GIUSEPPE SARTI, Sonata Caratteristica „Giulio Sabino ed Epponina“, op. 1, cura di R. Satta, Varenna, Eurarte 2002 (Rarità musicali).
  • GIUSEPPE SARTI, Quattro sonate inedite per clavicembalo (organo o pianoforte), a cura di R. Satta (con faksimile), Capua (CE), Esarmonia 2008.
  • GIUSEPPE SARTI, Sonata per clavicembalo (organo o pianoforte) v sol maggiore, cura di Roberto Satta (faksimile), Capua (CE), Esarmonia 2008.
  • GIUSEPPE SARTI, Sonata in mi bemolle maggiore per clavicembalo (organo o pianoforte), a cura di Roberto Satta (con faksimile), Capua (CE), Esarmonia 2009.
  • GIUSEPPE SARTI, Due sonate per clavicembalo (organo o pianoforte), a cura di Roberto Satta (con faksimile), Capua (CE), Esarmonia 2009.
  • GIUSEPPE SARTI, Aria Questo core io ti donai dall’opera buffa Gli amanti consolati per soprano e pianoforte, a cura di Roberto Satta, Capua (CE), Esarmonia [v přípravě].
  • ROBERTO SATTA, Le sonate per clavicembalo o forte piano di Giuseppe Sarti„Studi e documentazioni - rivista umbra di musicologia“, XXI / 2, 2002, s. 23–63.
  • ROBERTO SATTA, Intorno a Giuseppe Sarti. Giornata internazionale di studi„Studi e documentazioni - rivista umbra di musicologia“, XXI / 2, 2002, s. 88–90.
  • ROBERTO SATTA, L’epoca dello stile galante„Studi e documentazioni - rivista umbra di musicologia“, XXII / 2, 2003, s. 3–42.
  • ROBERTO SATTA, Le sonate per tastiera di Giuseppe Sarti: catalogo tematico„Fonti musicali italiane“, XIII, 2008, s. 93–116.
  • ROBERTO SATTA, Giuseppe Sarti. La vita e l'opera, «Studi e documentazioni - rivista umbra di musicologia», XXVIII / 1, 2009, s. 25 - 42.
  • ALBINO VAROTTI, L'ambiente in cui operò Giuseppe Sarti musicista europeo. Note su note, «Studi e documentazioni - Rivista umbra di musicologia», XXVIII / 1, 2009, s. 43 - 54.

Poznámky

  1. ^ McClymonds, Marita P .; Clark, Caryl (2001). „Giuseppe Sarti“. V Root, Deane L. (ed.). The New Grove Dictionary of Music and Musicians. Oxford University Press.‎
  2. ^ Grove's Dictionary of Music and Musicians, sv. 5.
  3. ^ A b C d De Nys, Carl. Ruské oratorium pro Soli, Double Chorus a orchestr (LP záznam). Alena Miková, Věra Hubáčková, Maria Mrázová, sbor České filharmonie, Bratislavský rozhlasový orchestr. New York: Společnost hudebního dědictví. MHS 1735.
  4. ^ Podrobnou diskusi o této výpůjčce viz Daniel E. Freeman, Mozart v Praze (Minneapolis: Bearclaw, 2013), 222-24.

Reference

externí odkazy