Gisela Kraft - Gisela Kraft

Gisela Kraft
narozený28. června 1936
Berlín, Německo
Zemřel5. ledna 2010
Bad Berka, Durynsko, Německo
Alma materSvobodná univerzita v Berlíně
obsazeníautor
básník
překladatel

Gisela Kraft (28. června 1936 - 5. ledna 2010) byl a Němec autor a básník. Také se ujala rozsáhlé práce jako literární překladatelka z turečtina na Němec.[1][2][3]

Gisela Kraft si vytvořila vlastní úsudek a podle nich žila. Jedno adjektivum, které se opakovaně objevuje ve zdrojích, které ji popisují, je „idiosynkratické“.[4]

Život

Gisela Kraft se narodila v Berlín, kde vyrůstala během válečné roky. V letech 1956 až 1959 absolvovala školení v divadle a Eurythmy v Berlín, Stuttgart a Dornach.[3] V letech 1960 až 1972 se věnovala řadě divadelních zaměstnání.[2] Náhlá změna nastala v roce 1972, kdy se zapsala na Svobodná univerzita v Západní Berlín a nastoupil na magisterský kurz v Islámské studie.[5] O šest let později, v roce 1978, získala doktorát disertační prací (následně zveřejněnou) na turečtina básník Fazıl Hüsnü Dağlarca.[6] Zůstala na Svobodná univerzita jako akademický vědecký pracovník na Ústavu pro Islámské studie od roku 1978 do roku 1983.[7]

Na začátku 80. let byl Kraft předsedou „Neue Gesellschaft für Literatur“ („Nová společnost pro literaturu“) v Západní Berlín kterou spoluzaložila.[8] Rovněž se aktivně angažovala v širším kontextu Mírové hnutí, v „Umělcích pro mír“ („Künstler für den Frieden“) iniciativa.[8] V listopadu 1984 se Kraft jako angažovaný socialista přestěhoval ze západu do Východní Berlín. Na západě se ocitla pod útokem tureckých levicových intelektuálů, protože se odvážila překládat Nâzım Hikmet je Bedreddin Epic. Na východě jí byla nabídnuta stálá překladatelská práce u významného vydavatele.[4] V této době bylo neobvyklé, že západní Němci trvale emigrovali do východního Německa: v posmrtně vydané monografii s názvem „Mein Land, ein anderes“ (volně „Moje země, jiný způsob“) Kraftová si v komických detailech vzpomněla na obtíže, které měla východoněmecká pohraniční úřednice kontrolující její doklady, když připustila, že nemá v plánu „vrátit se domů“ na západ.[4]

Žila, někdy kriticky, ale obecně šťastně[9] v Německá demokratická republika (východní Německo) na příštích šest let. Na východě se dokázala živit jako básnice způsobem, který by byl na západě obtížnější nebo nemožnější, a rychle si vytvořila síť blízkých přátel, i když nejpravděpodobnějším společníkem v tomto období byla pravděpodobně její přehnaně oddaná kočka , Sofia ("Söfchen"), dárek od básníka Hinnerka Einhorna po smrti její „západní“ kočky Leily krátce po přechodu na východ: jednou z nejdůležitějších služeb, které přítel mohl poskytnout, byla péče o kočku, když musel být Kraft přes noc mimo domov na čtení poezie.[9] Ona také vyvinula hlubokou náklonnost a znalosti o Lužickosrbština jazyk a literární kultura.[10] Několik let po Změny což vedlo ke znovusjednocení, přesídlila do Weimar kterou znala, když byla dítě, protože tam žila její babička,[4] a kde od roku 1997 prožila zbytek svého života.

Nakonec onemocněla Gisela Kraftová rakovina. Odmítla konvenční lékařskou péči a utrpěla dlouhý úpadek, umírala v náručí své oblíbené sestry Reinhild na klinice v Bad Berka poblíž jejího Weimarského domu.[9]

Funguje

Gisela Kraft ve své poezii a prózách zacházela s dojmy ze svých cest po Blízkém východě a vědeckým výzkumem turecké kultury. Z toho vzešla jako literární překladatelka z turečtiny. Získala Weimarova cena za to v roce 2006. V roce 2009 jí byla udělena Cena překladatele Christoph Martin Wieland pro její epilog Nâzım Hikmet "Die Namen der Sehnsucht" ("Jména touhy").[11]

Publikovaný výstup (výběr)

  • Die Überfahrt des Franziskus, Spieltext, Bärenreiter Verlag, Kassel 1977
  • Fazil Hüsnü Dağlarca - Weltschöpfung und Tiersymbolik„Dizertační práce, Klaus Schwarz Verlag, Freiburg im Breisgau 1978
  • Eines Nachts in der Zeit, Gedichte, Edition der 2, Berlin 1979
  • Die Schlange Gedächtnis, Märchen, Harran Verlag, Berlín 1980
  • Wovon lebt der Mensch, (nach Lew Tolstoi). Spieltext, Bärenreiter Verlag, Kassel 1980
  • Istanbuler Miniaturen, Gedichte, Verlag Eremiten-Presse, Düsseldorf 1981
  • Aus dem Mauer-Diwan, Gedichte, Verlag Eremiten-Presse, Düsseldorf 1983
  • Schwarzwild, Geschichten, LCB-Editionen 73, Berlín 1983
  • Müllname oder Vom Abschied der Gegenstände, Erzählung, Verlag Eremiten-Presse, Düsseldorf 1984
  • Den zeitlosen Geliebten, Gedichte, Verlag Eremiten-Presse, Düsseldorf 1985
  • Katze und Derwisch, Gedichte, Aufbau Verlag, Berlin & Weimar 1985, erweiterte Ausgabe 1989
  • Sintflut, Märchen und Träume, Mitteldeutscher Verlag, Halle / Saale 1990
  • Prolog zu Novalis, Roman, Aufbau Verlag, Berlin & Weimar 1990
  • West-östliche Couch - Zweierlei Leidensweisen der Deutschen„Noten und Abhandlungen, Aufbau Taschenbuch Verlag, Berlín 1991
  • Keilschrift, Gedichte, Aufbau Verlag, Berlin & Weimar 1992
  • Zu machtschlafener Zeit, Postpolitisches Fragment, Dietz Verlag, Berlin 1994
  • Madonnensuite, Romantiker-Roman, Verlag Faber & Faber, Leipzig 1998
  • Prinz und Python, Erzählung, Verlag Eremiten-Presse, Düsseldorf 2000
  • Schwarz wie die Nacht ist mein Fell, Katzenverse & Collagen, quartus Verlag, Bucha bei Jena 2001
  • Rundgesang am Neujahrsmorgen, Eine Familienchronik, Edition Muschelkalk, Wartburg Verlag, Weimar 2001
  • Matice, Gedichte, Eremiten-Presse, Düsseldorf 2003
  • Planet Novalis, Roman in 7 Stationen, Verlag Faber & Faber, Leipzig 2006
  • Aus Mutter Tonantzins Kochbuch, 33 Gedichte, quartus-verlag, Bucha bei Jena 2006
  • Weimarer Störung: Gedichte aus dem Nachlass, Edition Muschelkalk, Bd. 33, hod. von Kai Agthe, Wartburg Verlag, Weimar 2010
  • Mein Land, ein anderes - Deutsch-deutsche ErinnerungenVydání Azur, Drážďany 2013

Překlady (výběr)

  • Fazıl Hüsnü Dağlarca: Brot und Taube, Berlín 1984
  • Fazıl Hüsnü Dağlarca: Komm jí konečně nach Anatolien, Berlín 1981
  • Yunus Emre & Pir Sultan Abdal: Mit Bergen mit Steinen, Gedichte –Dağlar ile taşlar ile, Harran Verlag, Berlin 1981
  • Nâzim Hikmet: Bleib pil, Löwe!, Berlín 1984 (übersetzt zusammen mit H. Wilfrid Brands)
  • Nâzim Hikmet: Die Liebe ein Märchen, Berlín 1987
  • Nâzim Hikmet: Schakale, Frankfurt nad Mohanem 1981
  • Nâzim Hikmet: Unterwegs, Frankfurt nad Mohanem 1981
  • Nâzim Hikmet: Die Namen der Sehnsucht, Curych 2008
  • Marja Krawcec: Ralbitzer Sonntag, Düsseldorf 1993
  • Aziz Nesin: Příjmení, Düsseldorf 1988
  • Vasif Öngören: Die Küche der Reichen, Berlín 1980
  • Aras Ören: Deutschland, ein türkisches Märchen, Düsseldorf 1978
  • Aras Ören: Die Fremde ist auch ein Haus, Berlín 1980
  • Aras Ören: Mitten in der Odyssee, Düsseldorf 1980
  • Aras Ören: Privatexil, Berlín 1977
  • Bekir Yıldız: Südostverlies, Berlín 1987
  • Bekir Yıldız: Topkapi-Harran einfach, Berlín 1983

Reference

  1. ^ „Schriftstellerin Gisela Kraft gestorben“. Die Schriftstellerin und Übersetzerin Gisela Kraft ist tot. Sie starb am Dienstag nach langer Krankheit im Alter von 74 Jahren in Weimar ... Augsburger Allgemeine. 5. ledna 2010. Citováno 11. prosince 2017.
  2. ^ A b „Gisela Kraft ... Biographie“ (PDF). Dr. Lukrezia Jochimsen, Hamburk. Archivovány od originál (PDF) dne 3. ledna 2013. Citováno 11. prosince 2017.
  3. ^ A b Paul Plagge (7. ledna 2015). Kraft, Gisela (1936-2010). Zwiegespräche mit lebenden und toten Dichtern: lyrische Inspirationen zu siebenundsiebzig Kurzgedichten deutschsprachiger Lyrikerinnen und Lyriker. BoD - Books on Demand. str. 224. ISBN  978-3-7347-4912-4.
  4. ^ A b C d Frank Quilitzsch (3. července 2013). „Das Vermächtnis einer eigenwilligen Dichterin“. Gisela Krafts deutsch-deutsche Erinnerungen "Mein Land, ein anderes" erscheinen jeptiška doch. Mediengruppe Thüringen Verlag GmbH, (Ostthüringer Zeitung) Erfurt. Citováno 12. prosince 2017.
  5. ^ Die Schriftstellerin ist im Alter von 74 Jahren nach langer Krankheit in Weimar gestorben. Besonders für ihre Übersetzungen aus dem Türkischen wurde sie ausgezeichnet. (5. ledna 2010). „Gisela Kraft ist tot“. ZEIT ONLINE GmbH, Hamburk. Citováno 12. prosince 2017.
  6. ^ Gisela Kraft (1978). Fazil Hüsnü Dağlarca: Weltschöpfung und Tiersymbolik. Freiburg. K. Schwarz. ISBN  978-3-879-97065-0.
  7. ^ Tilman Krause (7. ledna 2010). „Gisela Kraft, Dichterin und Übersetzerin, ist tot“. WeltN24 GmbH. Citováno 12. prosince 2017.
  8. ^ A b Martin Schmidt (27. července 2010). „Die Lausitzer und deren Kultur“. ... Seit mehr als vier Jahrzehnten pflegt der Hoyerswerdaer Kunstverein gemeinsam mit den sorbischen Landsleuten der Lausitzer die Kenntnis von deren Kultur. Lausitzer VerlagsService GmbH, Cottbus (Redaktion Hoyerswerda). Citováno 12. prosince 2017.
  9. ^ A b C Barbara Thalheim (1. července 2016). „Frau Kraft, Gisela, Gisel, Giselchen…“. Citováno 12. prosince 2012.
  10. ^ „Die Lesung erinnerte an die Schriftstellerin Dr. Gisela Kraft (1936-2010)“. Der Zeitfluss kennt sein Ende nicht - das 32. Fest der sorbischen Poesie. Hoyerswerdaer Kunstverein e.V. 12. července 2014. Citováno 12. prosince 2017.
  11. ^ Stefan Weidner. ""He Schicksal, gemeine Hure! ".... Die Gedichte des türkischen Lyrikers Nazim Hikmet sind in Vergessenheit geraten, zu Unrecht, denn Hikmet zählt zu den größten Dichtern des Zwanzigsten Jahrhunderts. Nun lädt eine neue Ausgabe ein neue Ausgabe „Die Namen der Sehnsucht."". recenze Nazim Hikmet: Hasretlerin Adi. Die Namen der Sehnsucht, Gedichte. Übersetzt von Gisela Kraft, Ammann Verlag, Zürich 2008. Deutschlandradio, Köln. Citováno 13. prosince 2017.