Giovanni Pipino da Barletta - Giovanni Pipino da Barletta - Wikipedia
Giovanni Pipino da Barletta | |
|---|---|
| Erb |  |
| Zemřel | 30. srpna 1316 Neapol, Neapolské království |
| Pohřben | Kostel sv San Pietro a Majella (Neapol ) |
| Vznešená rodina | Rodina Pipino |
Giovanni Pipino da Barletta (Giovanni Pipino I. nebo prostě Giovanni Pipino, latinský: Iohannes Pipinus) (smrt: Neapol, 1316) byl Ital šlechtic a hodnostář z Neapolské království. Začal Pipino šlechtická rodina, která po několika desetiletích zmizela smrtí (nebo vyhnanstvím) jeho vnuka Giovanni Pipino di Altamura a jeho bratři.[1]
V mládí pomáhal Giudice Razionale Giozzolino della Marra ve své práci a on byl často mylně definován a notář nebo dokonce architekt (kvůli jeho sponzorství při stavbě kostelů a jiných budov); jeho první skutečná práce byla Maestro Razionale (jakýsi účetní z království). Později byl díky své odbornosti také jmenován dvorním hodnostářem a tajemníkem pro finanční záležitosti celku Neapolské království. Králové, kterým sloužil, byl znám a oceňován pro svou loajalitu a vysokou odbornost ve finančních záležitostech.[2]
Během svého života sloužil třem králům, jmenovitě Karel I. z Anjou, Charles II Neapol a Robert z Anjou A tím, že jim sloužila, se rodina Pipino stala jednou z bohatých a nejpozoruhodnějších rodin království; byl také jmenován mil, což je umožněno do okruhu šlechticů z Neapolské království. Zeptal se ho také král Charles II Neapol vést zničení poslední islámské pevnosti v Neapolské království, tj. město Lucera a zabití nebo zotročení poslední muslimská komunita v jižní Itálii (1300). V této situaci však neměl žádné zkušenosti s válkou stratég, poskytl důkazy o svých vysokých dovednostech a podařilo se mu vykonávat povinnost stanovenou králem Charles II Neapol.[3]
Giovanni Pipino da Barletta zemřel v roce 1316 v Neapol; jeho hrob se nachází uvnitř kostela sv San Pietro a Majella, v Neapol. Na vrcholu hrobky je socha, která ho pravděpodobně zachycuje; erb Pipino rodina je také viditelná.[4]
Erb
Erb Pipino Rodina je zobrazena v hrobu Giovanniho Pipina da Barletta (v kostele sv San Pietro a Majella, Neapol ). Na šedém pozadí je světle modrý příčný pás se třemi zlatými mušlemi.[5] Erb je také viditelný uvnitř hradu Minervino Murge „Je to částečně poškozeno, pravděpodobně nepřáteli jeho vnoučat.[6]
Rodina
- Nicola Pipino (otec)
- Sibilla de Virgiliis (manželka)
- Nicola Pipino (syn)[7]
- Niccolò Pipino (syn)
- Angiola Pipino (dcera)
- Margherita Pipino (dcera)
- Maria Pipino (dcera)
- Giovanni Pipino di Altamura (? -1357) (vnuk)
- Pietro Pipino (vnuk)
- Luigi (o Ludovico) Pipino (vnuk)
- Matteo Pipino (vnuk)[8]
Zdroje
- Domenico da Gravina (1349–1351). Chronicon de Rebus v Apulii Gestis.
- Giovanni Villani (1322–1348). Cronica (PDF). (V této knize Giovanni Pipino di Altamura je nazýván il Paladino, zatímco se volá Giovanni Pipino da Barletta Gianni Pipino)
- Matteo Villani (1562). Historia di Matteo Villani cittadino fiorentino il qua Continua l'historie di Giouan Villani suo fratello, nella quale oltre a i quattro primi libri già stampati, sono aggiunti altri cinque nuouamente ritrouati & hora mandati in luce. Et comincia dall'anno 1348. Con due copiose tauole, l'una de 'capitoli, l'altra delle cose.
Reference
Bibliografie
- Francesco Pinto (2013). Giovanni Pipino - Un barlettano alla corte di tre re (PDF). Barletta.
- Pino Gadaleta (1995). Giovanni Pipino, Palatino di Altamura, Conte di Minervino, Principe di Bari. Modugno: Edizioni dal Sud.
externí odkazy
- Treccani.it - Giovanni Pipino
- Treccani.it - Pipino, Conti di Altamura
- Giovanni Pipino - Condottieri di ventura - condottieridiventura.it