Giovanni Maria Bernardoni - Giovanni Maria Bernardoni

Giovanni Maria Bernardoni
Niasvizh Bernardoni.JPG
Busta Bernardoniho ve starém parku Nesvizh
narozený1541
Cagno, Itálie
Zemřel1605 (ve věku 63–64)
Krakov, Polsko
Národnostitalština
obsazeníArchitekt
BudovyKostel svatého Petra a Pavla v Krakov, Kostel Božího těla v Nesvizh, Klášter sv. Bernardina v Kalwaria Zebrzydowska

Giovanni Maria Bernardoni (1541–1605) byl a jezuita a Ital architekt kdo jako první navrhl Barokní styl v Polsko a Litevské velkovévodství.[1]

Časný život

Giovanni Maria Bernardoni se narodil v severní Itálie v obci Cagno v roce 1541. Pracoval jako zedník až do svých 23 let, poté odešel do Říma, aby se připojil Řád jezuitů a stát se architektem. Řád ho nasměroval k výstavbě jejich hlavního kostela v Římě, Kostel Gesù, kde pracoval 6 let.[2] Stavba byla pod dohledem slavného italského architekta a inspektora stavebních projektů Řádu Johna Tristana.[3]

Architektonické dílo

Itálie

Kostel sv. Kateřiny, Sassari

Od roku 1573 pracoval Bernardoni na stavbě kostelů v Římě Milán, Florencie, Neapol, a Abruzzo. Šéf Vikář provincie, ve které byl Bernardoni v době, kdy o něm psal Generální představený Tovaryšstva Ježíšova rčení: „Jsme rádi, že nás Bůh potěšil tím, že nám dal tohoto pána, který byl nezbytný pro pomoc otci Giovannimu“.[4]

Později pokračuje v práci Sardinie konkrétně Cagliari, kde na konci roku 1578 zakládá kostel sv. Michala a v roce 1878 kostel sv. Kateřiny Sassari (1579-1609).

Litva a Polsko

V roce 1583 byl Bernardoni na příkaz vedoucího jezuitského řádu vyslán do Litevské velkovévodství kde Princ Nicholas Radziwill už dlouho žádal o architekta. Nebyl však schopen se do svého nového úkolu dostat, protože Bernardoni byl cestou tam přijat Lublin rektor gdaňské jezuitské koleje Christopher Varshevitski, který měl v Polsku velký vliv. V Lublinu pracoval Bernardoni 3 roky na projektech pro Lublin College a kostely v Poznaň, Kalisz a restaurování po požáru v Bridgettines klášter v Gdaňsk.[5]

Nesvizh

Jezuitský kostel v Nesviži v 19. století od umělce Kazimezha Pyastushkevicha
Fasáda kostela Božího těla v Nesvizhu
Františkánský klášter a kostel v Kalwaria Zebrzydowska

Po neustálém připomenutí Princ Radziwiłł do řádu jezuitů za architekta, v roce 1586 přichází Bernardoni Nesvizh a zůstane tam 13 let. Bylo toho hodně práce: zaprvé, potřeba dohlížet na stavbu Nesvizhovy vysoké školy, která právě začala. Projekt již v Římě připravil Giovanni de Rossi, Bernardonimu stačily pouze úpravy a opravy. Hlavním projektem byl místní kostel jezuitů, který musel být navržen a postaven. Prototyp tohoto kostela se stal hlavním kostelem Řádu jezuitů v Římě.[6]

Práce v Nesvizhu se rychle přesunula, i když před Bernardonim byl obtížný úkol: kromě nutnosti zachovat styl budov diktovaných jezuity bylo třeba vzít v úvahu také přání knížete Radziwiłla - včetně toho, že chrám měl být postaven jako hrobka pro Radziwiłł. Vzhledem k víceúčelovosti kostela vyžaduje projekt velkou přesnost. Existovaly například čtyři schodiště, která zajišťovala odlišnou cestu k samostatným místům a sborům pro členy knížecí rodiny, kněze, studenty koleje a prosté občany. Byly také zřízeny dva oddělené vchody do kryptotvorných kobek, kde různé části kobky držely rakve princů, mnichů a významných členů komunity.

Je známo, že během svého působení v Nesvizh pomáhal Bernardoni bývalému kožešníkovi z Minsku, kterému byl Jan Frankiewicz, který po svém příchodu k jezuitům pracoval v Nesvizh jako pekař a Bernardoni ho učil být architektem. Později, na začátku 17. století, postavil Frankiewicz ve Vilniusu kostel sv. Kazimíra, který dodnes stojí Radniční náměstí.

V průběhu let bylo mnoho kostelů v Nesvizhu zjednodušeno, přepracováno a bylo k nim přidáno zejména v polovině 18. století, ale stylistický základ budovy, uvnitř i vně, se od dob Bernardoni nezměnil. Zdá se, že Radziwiłłové byli zapojeni do procesu navrhování mnoha budov. V listopadu 1593 byla dokončena stavba kostela a konaly se zde první bohoslužby.

Jezuitské kostely v Nesvizhu byly považovány za první budovy postavené v barokním slohu na území České republiky Polsko-litevské společenství jednoduše proto, že byly dokončeny rychleji než ostatní, dokonce i ty, které se začaly stavět mnohem dříve. Je to díky exkluzivnímu zájmu Radziwiłłových o projekt, kteří nedovolili přerušení stavby, kteří pohotově poskytli peníze v takovém rozsahu, že nakonec činily více než dříve dohodnuté náklady.[7]

V roce 1993 byla do parku Old Nesvizh umístěna busta Giovanniho Bernardoniho od sochaře Nicholase Gumileva.

Krakov

Kostel sv. Petra a Pavla v Krakově

Po dokončení prací v Nesvizhu odchází v roce 1599 Bernardoni do Krakova na stavbu kostela sv. Petra a Pavla a dokončení kláštera sv. Bernarda v Kalwaria Zebrzydowska a St. Casimir v Vilnius.

V roce 1605, kdy kostel sv. Petrovi a Pavlovi zbývala jen kupole, která měla být postavena, stěny praskly a Bernardoni nařídil vykopání základů, aby mohly být zdi posíleny; nebyla to jeho chyba - základ položil jiný architekt. Bernardoni dokázal napravit chybu svého předchůdce a kupole byla rychle postavena tam, kde zůstává dodnes. Dokončení své poslední práce nikdy neviděl, protože v témže roce, v roce 1605, zemřel.[8]

Pozoruhodné budovy

Reference

  1. ^ Michael J. Mikoś, Polský barokní a osvícenská literatura: Antologie. Vyd. Michael J. Mikoś. Columbus, Ohio / Bloomington, Indiana: Slavica Publishers. 1996. 104-108. ISBN  0-89357-266-7 Kulturní pozadí
  2. ^ http://bha.knihi.com/11/kal_e11.htm, Hvězdná cesta Giovanni Maria Bernardoni, Valiancin Kalnin
  3. ^ L’architetto Gian Maria Bernardoni sj tra l’Italia e le terre dell’Europa centro – orientale
  4. ^ Salviucci Insolera L. Il periodo italiano di Giovan Maria Bernardoni // L’architetto Gian Maria Bernardoni… S. 13
  5. ^ Biografický slovník Italů - svazek 9 (1967), BERNARDONI, Giovanni Maria, detto Bernardone, Jòsef Lepiarczyk
  6. ^ * Rūstis Kamuntavičius et alii, Artisti del lago di Lugano e del Mendrisiotto ve Lituanii, 2013, 20, 22, 23, 25.
  7. ^ Paszenda J. Kościół Bożego Ciała w Nieświeżu // Kwartalnik architektury i urbanistyki. T.XXI. R. 1976. Z. 3. S. 19-216
  8. ^ Paszenda J. Nieznane źódlo do driejów budowy kościoła Sw. Piotra w Krakowie // Biuletyn Historii Sztuki. T. XXVIII. N 1. 1996. S. 40-44

Další čtení

  • Габрусь Т. Архитектурное проектирование в Белоруссии. У истоков // Строительство и архитектура Белоруссии. 1990. № 4. С.36—38.
  • Габрусь Т., Галенчанка Г. Правераная алгебрай гармонія. Пачатак архітэктуры новага часу на Беларусі // Мастацтва Беларусі. 1990. № 5. С. 70–75.
  • Барока ў беларускай культуры і мастацтве: зборнік / Нацыянальная акадэмія навук Беларусі, Інстытут мастацтвазнаўства, этнаграфіі і фальклору імя К.Крапівы; [навуковы рэдактар ​​В. Ф. Шматаў]. - Мн., 2005.
  • Галенчанка Г. Альбом Бернардоні: овая крыніца да гісторыі архітэктуры і будаўніцтва ў Нясвіжы сас сас сат - Мінск, 1994. С. 79—86.
  • Калнін В. Архітэктар Я. М. Бернардоні - прадвеснік барока на Беларусі // Барока ў беларускай культуры і мастацтве. - Мінск, 1998. С. 124—139.
  • Праблемы ідэнтыфікацыі мастацкай спадчыны Нясвіжа ў агульнаеўрапейскім кантэксце культуры: матэрыялы навуковай канферэнцыi (Нясвiж, 15 мая 2004 г.): у рамках IX Беларускага фестывалю камернай музыкi «Музы Нясвiжа - 2004» / [укладальнік Н. С. Стрыбульская; пад агульнай рэдакцыяй У. П. Скараходава]. - 2004.
  • L’architetto Gian Maria Bernardoni sj tra l’Italia e le terre dell’Europa centro-orientale / [Cur.]: Sante Graciotti, Jerzy Kowalczyk; Fondazione Giorgio Cini. 1999.
  • L’architetto Gian Maria Bernardoni sj tra l’Italia e le terre dell’Europa centro-orientale (cura di Sante Graciotti e Jerzy Kowalczyk). - Roma, MCMIC [1999].
  • Markowski F. Zamek Mikołaja Krzysztofa Radziwiłła Sierotki w Nieświeżu. // Kwartalnik architektury i urbanistyki, t.IX, z.2. - Warszawa, 1964. S.185—192.
  • Poplatek J., Paszenda J. Słownik jezuitów-artystów. - Krakov, 1972. S. 83.
  • Salviucci Insolera L. Il periodo italiano di Giovan Maria Bernardoni // L’architetto Gian Maria Bernardoni… S. 3.
  • Załęski S. Kolegium jezuitów w Nieświeżu // Przegląd Powszechny, № 54, 1897, s.239-252.
  • Rūstis Kamuntavičius et alii: Artisti del lago di Lugano e del Mendrisiotto ve Lituanii, v Gli artisti del lago di Lugano e del Mendrisiotto nel Granducato di Lituania (dal XVI al XVIII sec.), Hrsg Giorgio Mollisi, «Arte & Storia», Edizioni Ticino Management, anno 13, numero 59, agosto-ottobre 2013, Lugano 2013.