Giovanni Battista Maria Pallotta - Giovanni Battista Maria Pallotta
Ctihodný Giovanni Battista Maria Pallotta | |
|---|---|
| Kardinál-biskup z Frascati | |
 Giovanni Battista Maria Pallotta | |
| Kostel | katolický kostel |
| Objednávky | |
| Zasvěcení | 10. prosince 1628 podleMelchior Klesl |
| Stvořen kardinálem | 26. května 1631 |
| Hodnost | Kardinál-kněz |
| Osobní údaje | |
| narozený | 23. ledna 1594 Caldarola, Itálie |
| Zemřel | 22.ledna 1668 (věk 75) |
| Národnost | italština |
Giovanni Battista Maria Pallotta (také Palotta nebo Palotto) (23. ledna 1594 - 22. ledna 1668) byl Ital katolík Kardinál.
Časný život
Pallotta se narodil v roce 1594 v Caldarola do respektované rodiny. Byl to synovec kardinála Giovanni Evangelista Pallotta který mu zanechal značné dědictví[1] což mu umožnilo vzdělávat se a nastoupit na církevní kariéru v Řím.
Guvernér Říma
Byl vzdělaný v Perugia a poté odešel do Říma během pontifikátu Papež Pavel V..[2]
Byl jmenován guvernérem Říma Papež Urban VIII a byl uznán jako obzvláště zbožný a přísný zákonodárce. Jeho současník, John Bargrave, podrobně popsal osud jednoho konkrétního kurtizána který opovrhoval Pallottovým nařízením.[1] Pallotta nařídil, že by na maskování neměla být maskována žádná osoba Via del Corso v době carnivale a připisoval tresty odnětí svobody a veřejnosti bičování pokud někdo nedodrží Místní prostitutka Checa Buffona byl nicméně pochodován po korzu a následně byl uvězněn. Když to slyšel, kardinále Antonio Barberini (papežův synovec, kterého Bargrave navrhl jako klienta Buffony) požadoval její propuštění. Pallotta vyhověla, ale ne dříve, než nařídila, aby byla Buffona veřejně zbičována, než se Barberini mohla dostat do vězení, aby dohlížela na její propuštění.
Portugalsko
Papež Urban si byl vědom toho, že je pravděpodobný konflikt mezi jeho synovcem a jeho guvernérem, a proto poslal Pallottu Portugalsko jako papež nuncius a Generální sběratel. Tam se ve snaze udržet církevní jurisdikci nad portugalským soudem pokusil exkomunikovat každého člena Královská rada.[1]
Pallotta stěží unikla; vylezl z okna svého bytu a spěchal zpět do Říma.
Později církevní kariéra
Po svém návratu do Říma měl papež Urban stále zájem chránit Pallottu před jeho Kardinál-synovec, Antonio. Jmenoval Pallottu titulárním Titulární arcibiskup z Soluň v roce 1628 a poté kardinál v roce 1629.[3] Za biskupa byl vysvěcen 10. prosince 1628 Melchior Klesl, Vídeňský biskup.[3]
Byl Camerlengo v roce 1647 na rok. Se stal biskup z Albana v roce 1663 a biskup Frascati v roce 1666.[2]
Zaměstnal anglického básníka ve vyhnanství Richard Crashaw jako sekretářka v letech 1646 až 1649, ale básník se dostal do konfliktu s dalšími příznivci Pallotty, kteří na rozdíl od samotného kardinála urazili Crashawa svou neřestí a nemorálností. Pallotta poslal Crashawa pryč Loreto ale nedlouho poté zemřel, což vedlo k návrhům, kterými byl otrávený.
Pallotta sám zemřel v roce 1668.
Biskupská posloupnost
Byl biskupem hlavní vysvěcovač z:[3]
- Martin Bonaccina, Pomocný pražský biskup (1631);
- Antonio Maria Pranzoni, Biskup z Minervino Murge (1635);
- Niccolò Orsini (biskup), Biskup z Ripatransone (1636);
- Gaudius Castelli, Biskup Montepeloso (1637);
- Celestino Puccitelli, Biskup z Ravello e Scala (1637);
- Antonio del Pezzo, Biskup z Polignana (1638);
- Jean Duval, Bagdádský biskup (1638);
- Angelo Pichi, Arcibiskup z Amalfi (1638);
- Girolamo Figini-Oddi, Biskup z Terama (1639);
- Patrizio Donati, Biskup z Minori (1639);
- Silvestro D'Afflitto, Biskup z Trevico (1640);
- Otto Friedrich von Buchheim, Biskup v Lublani (1641);
- Paolo Ciera, Biskup z Vieste (1642);
- Paul Posilovich, Biskup ze Scardony (1642);
- Antonius Serra, Biskup Miloš (1642);
- Pietro Vidoni, Biskup z Lodi (1644);
- Girolamo Codebò, Biskup Montalto delle Marche (1645);
- Taddeo Altini, Titulární biskup z Porphyreon (1646);
- Giovanni Battista Morra, Biskup z Isoly (1647);
- Nicola Dalmazzo, Biskup z Fossana (1648);
- Carlo Nembrini, Barmský biskup (1652);
- Celestino Bruni, Biskup z Boiana (1653);
- Domenico Campanella, Biskup Sant'Agata de 'Goti (1654);
- Benedicto Sánchez de Herrera, Biskup z Monopoli (1654);
- Ambrogio Landucci, Titulární biskup z Porphyreon (1655);
- Sigismondo Isei, Biskup z Comacchia (1655);
- Giovanni Battista Federici, Biskup Sagone (1655);
- Biagio Mazzella, Biskup Strongoli (1655);
- Raimondo Castelli, Biskup Narni (1656);
- Gaspare Borghi, Biskup z Penne e Atri (1657); a
- Felice Gabrielli, Biskup Nocera de 'Pagani (1659).
Poznámky
- ^ A b C Papež Alexander Sedmý a kardinálský sbor podle John Bargrave, editoval James Craigie Robertson (dotisk; 2009)
- ^ A b S. Miranda: Giovanni Pallotta
- ^ A b C „Giovanni Battista Maria Cardinal Pallotta“ Catholic-Hierarchy.org. David M. Cheney. Citováno 21. července 2016
