Gerhard Sommer (pilot) - Gerhard Sommer (pilot)

Gerhard Sommer
narozený14. září 1919
Steinpleis, Sasko
Zemřel12. května 1944(1944-05-12) (ve věku 24)
Salzkotten
Věrnost nacistické Německo
Servis/větevBalkenkreuz (Železný kříž) Luftwaffe
Roky služby?-1944
HodnostHauptmann
JednotkaJG 1
JG 11
Bitvy / válkydruhá světová válka
OceněníRytířský kříž Železného kříže

Gerhard Sommer (14. září 1919 - 12. května 1944) byl a Luftwaffe eso a příjemce Rytířský kříž Železného kříže v průběhu druhá světová válka. Rytířský kříž Železného kříže byl oceněn za uznání extrémní statečnosti bojiště nebo úspěšného vojenského vedení - pro stíhací piloty to byla měřitelná míra dovednosti a bojového úspěchu. Gerhard Sommer byl zabit dne 12. května 1944 po vzdušném boji s P-47 bojovníci. Posmrtně mu byl udělen Rytířský kříž Železného kříže 27. července 1944. Během své kariéry mu bylo připočítáno 20 vzdušných vítězství, a to vše na západní frontě.

Kariéra

Narozen 14. září 1919 ve Steinpleis poblíž Zwickau v Sasku.[1] Po ukončení pilotního výcviku, asi v prosinci 1941, byl poručík Sommer vyslán na 3. místo Staffel z Jagdgeschwader 1 (3./JG 1).[2] V té době byla jednotka v povinnostech říšské obrany a relativně tiše pokrývala severozápadní přístupy přes Severní moře. Teprve 11. srpna 1942 dosáhl svého prvního vítězství - bombardéru RAF ve Wellingtonu jihozápadně od Helgoland ostrov. Na podzim 1942 byl převelen a povýšen na Staffelkapitän (velitel letky) 1. / JG 1.

Bylo 26. února 1943, než dosáhl svého druhého vítězství - B-17 8. amerického bombardovacího velení, prvního ze svých 15 Viermot (Čtyřmotorový bombardér) vítězství. Počínaje koncem ledna by se útoky denního světla amerických bombardérů staly neustálými a neustále se zvětšovaly. Když se však spojenecké eskortní stíhačky přinutily obrátit zpět, když se blížily k německé hranici kvůli nedostatku paliva, měli němečtí velitelé čas pečlivě vylepšit a zdokonalit svoji bojovou taktiku proti těmto mocným protivníkům.[3] Hrozba byla rychle oceněna a nová letecká jednotka JG 11 byla pověřena zřízením pro říšskou obranu čerpáním ze zkušeného kádru pilotů v JG 1.[4] Takže 1. dubna 1943 byla Sommerova letka 1./JG 1 přejmenována na 4./JG 11.

Takže do 17. dubna, kdy Američané provedli svůj první a jediný nálet v dubnu (v továrně Focke Wulf v Brémách), mohla nyní Luftwaffe postavit přes 20 letek stíhaček Bf109 a Fw190 a ukázalo se, že to byl nejnákladnější nálet (Mission # 50) k dnešnímu dni: 16 ze 115 bombardérů bylo sestřeleno. I když ten den sám Sommer nepřidal na svém součtu, Heinz Knoke a jeho piloti sesterské eskadry 5./JG 11 dosáhli určitého stupně úspěchu bombardováním vzduch-vzduch - padáním bomb do středu bombardovacích formací, připravených na pojistku s krátkým zpožděním, rozbít a rozptýlit formace, aby byla jednotlivá letadla zranitelnější.

Sommer dosáhl vítězství B-24 (celkově 4.) při náletu 14. května (Mission # 56 na ponorkových kotcích v Kielu) a 5. místo o týden později (B-17 nad Wilhelmshavenem). V této době II./JG 11 znovu vybavoval „dělové čluny“ Bf109G-6, které nesly dvojici 30mm kanónů pod křídly pro daleko těžší úder.[5] Nyní zkušený pilot proti Viermoti Sommerův záznam neustále rostl a v roce 1943 zaznamenal vítězství u většiny amerických nájezdů. Šance se nyní zvyšovaly proti americkým bombardérům, stále bez krytí stíhaček přes dobrou třetinu jejich mise as rostoucím počtem Luftwaffe stíhačů Říšská obrana. Například 13. června, kdy Sommer zaznamenal své 7. vítězství, ztratila mise č. 62 na Kielu katastrofických 22 bombardérů ze 60 vyslaných.[6] V zoufalé snaze poskytnout jakýkoli druh stíhacího krytu se spojenci pokoušeli vyvinout odhoditelné palivové nádrže na svých blescích P-47D Thunderbolt, aby jim poskytly větší dostřel.

Poslední červencový týden označili Spojenci za operaci Gomora - šestidenní nepřetržité bušení do říše Američany ve dne a Brity v noci (včetně ničivého hamburského požáru 27. července). Sommer v tomto týdnu sestřelil 3 bombardéry a svůj výsledek nyní dosáhl 11 vítězství. Chybějící masakr kombinovaných náletů Schweinfurt / Regensburg (č. 84) v srpnu, dalším vítězstvím Sommera byla 27. září B-17. Tento nálet znamenal provozní debut dalekonosných P-47, které nyní konečně mohly doprovázet bombardéry až do říše, a navzdory Sommerovu úspěchu II./JG 11 utrpěla doposud nejtěžší ztráty.[7]

S ohledem na změnu vzdušné války nad říší, všechna tři vítězství Sommera (15–17 V.) V prosinci 1943 byla doprovodná stíhačka P-47. Dalším aspektem byl obrovský nárůst počtu - jeho 18. vítězství, B-17, byl jedním ze 650 bombardérů vyslaných na misi # 182, aby bombardovaly továrny na letadla v oblasti Brunswicku. Špatné počasí z ledna 1944 omezilo provoz, ale v únoru došlo k nástupu Mustangu P-51 - bojovníka schopného doprovázet bombardéry na celou stoprocentní vzdálenost mise a navždy naklánět váhy ve prospěch spojenců v bombardovací říšské kampani. 20. února byl zahájen provoz Lavina, lépe známý jako „velký týden“, koordinovaný útok na Luftwaffe, jeho letiště a továrny, se v březnu obrátila pozornost k Berlínu.

Gerhard Sommer by válku nepřežil - skóroval do finále Viermot při náletu v Berlíně dne 29. dubna (mise č. 327), ve kterém by bylo naposledy ve válce, kdy 8. USAAF při misi ztratilo přes 60 bombardérů.[8] Povýšen na Hauptmanna 1. května, jeho posledním vítězstvím byla stíhačka P-47 při dalším berlínském náletu 8. května. O čtyři dny později, 12. května, stále jako StaKa (Staffelkapitän) ze 4./JG 11, byl sestřelen a zabit na svém Bf109 G-6 'White 14' (W.Nr 140028) stíhačkami P-47 jižně od Bielefeldu.[9]

V době jeho smrti bylo Hauptmann Sommerovi 24 let a jeden z nejvyšších skóre Luftwaffe Viermot-Töters (Bomber-killers) se 14 (nebo 15) z jeho potvrzených 20 vítězství Viermoti. Jako uznání za to mu byl 27. července 1944 udělen posmrtný Rytířský kříž.

Vítězství

NedatumČasJednotka a letištěGruppe Kommandeur[10]UmístěníNárokované letadloZdroj / Komentáře[11]
111. srpna 194212:473./JG 1 - WangeroogeMaj Dr. Erich Mix10 km JZ HelgolanduWellington-
-19. srpna 194215:482./JG 1? - JeverMaj Dr. Erich Mix10 km SV od Scharmbecku: 8800 mKomárC.2031 / II AnerkNr 45
226. února 194311:351./JG 1 - BorkumHptm Günther Beise2 km severně od Sengwarden: 7500 mB-17C.2027 / I AnerkNr 7
322. března 194315:231./JG 1 - BorkumHptm Günther Beise05Ost S75 / 8/2: SW of HelgolandB-24C.2031 / II AnerkNr 9
414. května 194312:204./JG 11 - JeverHptm Adolf Dickfeld9581: SZ od Neumünsteru: 7000 mB-24C.2031 / II
521. května 1943~12:504./JG 11 - JeverHptm Günther Specht8415: S od Wilhelmshavenu: 7 000 mB-17C.2031 / II
611. června 194314:454./JG 11 - JeverHptm Günther Specht20 km V od Wangerooge: 8300 mB-17C.2027 / I
713. června 19439:544./JG 11 - JeverHptm Günther Specht05Ost 3/4/4: 9000mB-17C.2027 / I
820. června 194320:314./JG 11 - JeverHptm Günther Specht05Ost 55/5/8: 100 km N of TerschellingBlesk F5C.2027 / I
926. července 194311:594./JG 11 - JeverHptm Günther SpechtUQ-8: 15 km J od Helgolandu: 8500 mB-17C.2027 / I
1028. července 19439:024./JG 11 - JeverHptm Günther SpechtSR-4: Worms: 6500 mB-17C.2027 / I
1128. července 194312:154./JG 11 - JeverHptm Günther SpechtHM-87: Arnhem: 6500 mB-17C.2027 / I
1227. září 194311:204./JG 11 - JeverHptm Günther SpechtUP-7: 38 km SZ od Nordeney: 8000 mB-17C.2031 / II
134. října 194310:164./JG 11 - MarxHptm Günther Specht05Ost S / UM: SE of Kassel: 7000mB-24C.2031 / II
149. října 194315:204./JG 11 - MarxHptm Günther SpechtPS-7,2: 3800 mB-17C.2031 / II; AnerkNr 62
151. prosince 194312:054./JG 11 - PlantlünneHptm Günther SpechtPO-9.9: Plocha Solingenu: 9000 mP-47C.2031 / II; AnerkNr 68
1611. prosince 194312:154./JG 11 - PlantlünneHptm Günther SpechtAP-5,5: 25 km severně od Nordeney: 8000 mP-4756. FG; C.2031 / II; AnerkNr 79
1711. prosince 194312:154./JG 11 - PlantlünneHptm Günther SpechtAP-5,5: 25 km severně od Nordeney: 9000 mP-4756. FG; C.2031 / II; AnerkNr 78
1811. ledna 1944?4./JG 11 - WunstorfHptm Günther Specht?B-17Prien; Seznam JG 1/11
1929.dubna 194413:304./JG 11 - WunstorfMaj Günther Rall05Ost S / FS: Diepholz area: 6000mB-24C.2027 / I; AnerkNr 69
208. května 194412:204./JG 11 - HustedtMaj Günther Rall05Ost S / FU: NW of HannoverP-47C.2027 / I; AnerkNr 72

Ocenění

Reference

Citace

  1. ^ Web esa Luftwaffe.
  2. ^ Web Luftwaffe Officer Career Summaries.
  3. ^ Spick 2006, str. 134-137.
  4. ^ Weal 2006, s. 21-22.
  5. ^ Weal 2006, str. 26.
  6. ^ Weal 2006, str. 28.
  7. ^ Weal 2006, s. 49-50.
  8. ^ Weal 2006, str. 71.
  9. ^ Weal 2006, str. 73.
  10. ^ Luftwaffe Air Units: Web s jedním motorem.
  11. ^ Web esa Luftwaffe.
  12. ^ Patzwall & Scherzer 2001, s. 448.
  13. ^ Fellgiebel 2000, s. 327.

Bibliografie

  • Fellgiebel, Walther-Peer (2000) [1986]. Die Träger des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939–1945 - Die Inhaber der höchsten Auszeichnung des Zweiten Weltkrieges aller Wehrmachtteile [Nositelé Rytířského kříže Železného kříže 1939–1945 - vlastníci nejvyšší ceny druhé světové války ze všech poboček Wehrmachtu] (v němčině). Friedberg, Německo: Podzun-Pallas. ISBN  978-3-7909-0284-6.
  • Patzwall, Klaus D .; Scherzer, Veit (2001). Das Deutsche Kreuz 1941-1945 Geschichte und Inhaber Band II [Německý kříž 1941 - 1945 Historie a příjemci Svazek 2] (v němčině). Norderstedt, Německo: Verlag Klaus D. Patzwall. ISBN  978-3-931533-45-8.
  • Scherzer, Veit (2007). Die Ritterkreuzträger 1939–1945 Die Inhaber des Ritterkreuzes des Eisernen Kreuzes 1939 von Heer, Luftwaffe, Kriegsmarine, Waffen-SS, Volkssturm sowie mit Deutschland verbündeter Streitkräfte nach den Unterlagen des Bundesarchives [Nositelé Rytířského kříže 1939–1945 Držitelé Rytířského kříže Železného kříže 1939 armádou, letectvem, námořnictvem, Waffen-SS, Volkssturmem a spojeneckými silami s Německem Podle dokumentů Federálního archivu] (v němčině). Jena, Německo: Scherzers Militaer-Verlag. ISBN  978-3-938845-17-2.
  • Spick, Mike (2006). Říše esa. Greenhill Books. ISBN  1-85367-675-6
  • Weal, John (1999). Bf109F / G / K Esa západní fronty. Oxford: Osprey Publishing Ltd.ISBN  1-85532-905-0.
  • Weal, John (2006). Bf109 Obrana říšských es. Oxford: Osprey Publishing Ltd.ISBN  1-84176-879-0.