Georg Bednorz - Georg Bednorz
Johannes Georg Bednorz | |
---|---|
![]() Bednorz v roce 2013 | |
narozený | |
Národnost | Němec |
Známý jako | Vysokoteplotní supravodivost |
Ocenění | Cena Marcela Benoista (1986) Nobelova cena za fyziku (1987) |
Vědecká kariéra | |
Pole | Fyzika |
Doktorský poradce | Heini Gränicher, K. Alex Müller |
Johannes Georg Bednorz (narozen 16. května 1950) je a Němec fyzik kteří spolu s K. Alex Müller, objevil vysokoteplotní supravodivost v keramika, pro které sdíleli 1987 Nobelova cena za fyziku.
Život a dílo
Bednorz se narodil v Neuenkirchen, Severní Porýní-Vestfálsko, Německo učiteli na základní škole Antonovi a učitelce klavíru Elisabeth Bednorzové jako nejmladší ze čtyř dětí. Jeho rodiče byli oba z Slezsko ve střední Evropě, ale byli nuceni pohybovat se na západ v turbulencích druhá světová válka.[1]
Jako dítě se ho rodiče pokoušeli zaujmout klasickou hudbou, ale on byl prakticky nakloněn a raději pracoval na motocyklech a automobilech. (Ačkoli se jako teenager nakonec naučil hrát na housle a trubku.) Na střední škole se začal zajímat o přírodní vědy se zaměřením na chemie, které se mohl naučit praktickým způsobem pomocí experimentů.[1]
V roce 1968 se Bednorz zapsal na University of Münster studovat chemii. Brzy se však cítil ztracen ve velké skupině studentů a rozhodl se přejít na mnohem méně populární předmět krystalografie, podpole z mineralogie na rozhraní chemie a fyziky. V roce 1972 jeho učitelé Wolfgang Hoffmann a Horst Böhm zařídili, aby strávil léto u IBM Zurich Research Laboratory jako hostující student. Zkušenosti zde formovaly jeho další kariéru: nejenže potkal svého pozdějšího spolupracovníka K. Alex Müller, vedoucí katedry fyziky, ale také zažil atmosféru kreativity a svobody pěstované v laboratoři IBM, kterou oceňuje jako silný vliv na jeho způsob vedení vědy.[1][2]
Po další návštěvě v roce 1973 přijel v roce 1974 na šest měsíců do Curychu, aby provedl experimentální část své diplomové práce. Zde pěstoval krystaly SrTiO3, keramický materiál patřící do rodiny perovskity. Müller, který se zajímal o perovskity, ho vyzval, aby pokračoval ve výzkumu, a po získání magisterského titulu v Münsteru v roce 1977 zahájil Bednorz doktorát na ETH Curych (Švýcarský federální technologický institut) pod dohledem Heini Gränicher a Alex Müller. V roce 1978 následovala jeho budoucí manželka Mechthild Wennemer, kterou potkal v Münsteru, do Curychu, kde zahájila vlastní doktorát.[1][2]
V roce 1982, po získání titulu PhD, nastoupil do laboratoře IBM. Tam se připojil k Müllerovu probíhajícímu výzkumu supravodivost.[3] V roce 1983 zahájili Bednorz a Müller systematické studium elektrických vlastností keramiky vytvořené z oxidy přechodných kovů, a v roce 1986 se jim podařilo vyvolat supravodivost v a lanthan barnatý oxid měďnatý (LaBaCuO, také známý jako LBCO). Oxidy kritická teplota (T.C) byl 35 K, o celých 12 K vyšší než předchozí rekord. Tento objev stimuloval velké množství dalšího výzkumu v vysokoteplotní supravodivost na měďnatých materiálech se strukturami podobnými LBCO, což brzy povedlo k objevu sloučenin jako např BSCCO (T.C 107 tis.) A YBCO (T.C 92 tis.).
V roce 1987 dostali Bednorz a Müller společně Nobelovu cenu za fyziku „za důležitý průlom v objevu supravodivosti v keramických materiálech“.[4] Ve stejném roce byl Bednorz jmenován Fellow společnosti IBM.
Ceny a vyznamenání
- Třináctá Fritz London Memorial Award (1987)
- Cena Dannie Heinemana z Göttingen Academy (1987)[1]
- Cena Roberta Wicharda Pohla (1987)[1]
- Cena za fyziku Hewlett-Packard (1988)[1]
- Cena Marcela Benoista (1986)
- Nobelova cena za fyziku (1987)
- Cena Jamese C. McGroddyho pro nové materiály (1988)
- Cena Minnie Rosen (1988)[1]
- Cena Viktora Mortize Goldschmidta[1]
- Cena Otta Klunga (1987)
- Národní akademie věd zahraniční spolupracovník (2018)
Reference
- ^ A b C d E F G h i Georg Bednorz na Nobelprize.org
, zpřístupněno 20. dubna 2020, včetně Nobelovy přednášky, 8. prosince 1987 Oxidy typu perovskitu - nový přístup k supravodivosti High-Tc
- ^ A b „Georg Bednorz (1950 – současnost)“. Průkopníci v oblasti elektřiny a magnetismu. Magnet Lab. Archivovány od originál 9. ledna 2008.
- ^ J. G. Bednorz a K. A. Müller (1986). „Možná vysoká TC supravodivost v systému Ba − La − Cu − O “. Z. Phys. B. 64 (1): 189–193. Bibcode:1986ZPhyB..64..189B. doi:10.1007 / BF01303701. S2CID 118314311.
- ^ Nobelova cena za fyziku 1987. nobelprize.org
externí odkazy
- Průkopníci elektřiny a magnetismu - Johannes Georg Bednorz, Laboratoř vysokého magnetického pole.
- Georg Bednorz na Nobelprize.org
včetně Nobelovy přednášky, 8. prosince 1987 Oxidy typu perovskitu - nový přístup k supravodivosti High-Tc