Generální štáb armády Republiky srbské - General Staff of the Army of Republika Srpska
Generální štáb armády Republiky srbské | |
---|---|
Генералштаб Војске Републике Српске Generalštab Vojske Republike Srpske | |
Aktivní | 1992–2005 |
Země | ![]() ![]() |
Věrnost | ![]() |
Větev | Aktivní služba |
Typ | Personál |
Část | Ministerstvo obrany |
Garrison / HQ | Banja Luka |
Velitelé | |
První náčelník generálního štábu | Generálplukovník Ratko Mladić |
Poslední náčelník generálního štábu | Generálmajor Novak Djukić |

The Generální štáb armády Republiky srbské (srbština: Генералштаб Војске Републике Српске / Generalštab Vojske Republike Srpske) byl nejvyšší profesionál a personál orgán pro přípravu a použití Armáda Republiky srbské ve válce a v míru.
Hlavní zaměstnanci (1992–1995)
Po vypuknutí Bosenské války byla armáda Republiky srbské založena dne 12. května 1992 s Ratko Mladić jako jeho velitel. Vzhledem k tomu, velení a jednotky Jugoslávská lidová armáda ustoupil od Bosna a Hercegovina 20. května; že se právě vytvořily brigády územní obrany Republiky srbské s několika profesionálními vojenskými kádry; že bosenská válka už byla v plném pohybu; a tato válečná zóna byla zaplavena dobrovolnickými jednotkami mimo kontrolu, vytvoření jednotného vojenského velení se odehrálo za výjimečně obtížných okolností.[1]
Jádro nového generálního štábu tvořil Bosenskosrb důstojníci 9. Knin Sbor a 2. Army District jugoslávské lidové armády. Generální štáb byl složen z velitelských a štábních jednotek.
Příkaz
Vedoucím hlavního štábu a velení byl generál Ratko Mladić. Velení bylo rozděleno do pěti nezávislých sektorů, zaměstnanců a správy:[2]
- Zaměstnanci pro provozně-vzdělávací záležitosti - generálmajor Manojlo Milovanović (současně zástupce velitele hlavního štábu)
- Sektor pro mobilizaci a administrativně-osobní záležitosti - plukovník Mićo Grubor
- Sektor pro morálku, náboženské a právní záležitosti - generálmajor Milan Gvero
- Sektor pro zpravodajské a bezpečnostní záležitosti - plukovník Zdravko Tolimir
- Sektor pro Letectvo a protivzdušné obrany - plukovníku Jovo Marić
- Správa pro rozvoj a finance - plukovník Stevan Tomić
- Odvětví pro zadní služby - generálmajor Đorđe Đukić
Nejbližšími poradci velitele hlavního štábu a osob odpovědných za nejodpovědnější úkoly byli: Đorđe Đukić (logistika, náhradní díly atd.), Manojlo Milovanović (plánování, tvorba operačních plánů, vedení operací na poli atd.), Zdravko Tolimir (zpravodajské záležitosti) a Milan Gvero (politické záležitosti hlavního štábu, zejména vztahy s civilními úřady Republiky srbské a mezinárodními pozorovateli).[2]
Personální jednotky
- Školicí středisko "Rajko Balać"
- Centrum informační a propagandistické činnosti
- 65. obranný motorizovaný pluk
- 67. komunikační pluk
- 40. ženijní pluk
- 1. gardová motorizovaná brigáda hlavního štábu
- 89. raketově-dělostřelecká brigáda
- 1. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
- 2. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
- 3. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
- 14. srbská brigáda (dočasné složení)
- 10. různorodá jednotka
- 10. zpravodajské centrum
- 14. zadní základna
- 27. zadní základna
- 30. zadní základna
- 35. zadní základna
- 63. automobilový prapor
- Vojenská nemocnice hlavního štábu
- Vojenské lékařské středisko armády
- Letecký institut "Orel"
- Institut oprav "Cosmos"
- Zadní společnost kasáren Vrbas
Hlavní štáb ve válce
Hlavním úkolem hlavního štábu bylo plánování strategie vedení války a spolupráce s civilními úřady s cílem zajistit potřebné zdroje. Hlavní štáb velmi často řídil vojenské operace prostřednictvím předních velitelských stanovišť. V prvním roce války byla téměř celá pozornost hlavního štábu zaměřena na formování vojenských brigád z jednotek a dobrovolníků územní obrany. Velitelství hlavního štábu často narazilo na střety s civilními úřady, částečně kvůli odlišnému vnímání politických dopadů vojenských operací na veřejné veřejné mínění (politické vedení Republiky srbské bylo přirozeně citlivější na mezinárodní tlaky), a částečně kvůli prolínání odpovědností, zejména o materiální a finanční zásobování armády.[3] Podle názoru některých odborníků, kteří studovali průběh bosenské války, se velení hlavního štábu armády Republiky srbské ukázalo jako nejschopnější vojenské vedení mezi účastníky války:
Hlavní štáb, i když složený z různých důstojníků přicházejících z různých příkazů, se během války vyvinul v nejprofesionálnější štáb a plánovací orgán mezi válčícími stranami v bosenské válce.[2]
Náčelníci generálního štábu
Ne. | Náčelník generálního štábu | Vzal kancelář | Opustil kancelář | Čas v kanceláři | |
---|---|---|---|---|---|
1 | Ratko Mladić (narozen 1943) | Generálplukovník12. května 1992[4] | 8. listopadu 1996[4] | 4 roky, 180 dní | |
2 | Pero Čolić | Generálmajor1996 | 1998 | 1–2 roky | |
3 | Momir Talić (1942–2003) | Generálplukovník6. března 1998 | 1999 | 0–1 rok | |
4 | Novica Simić (1948–2012) | Generálplukovník1999 | 2002 | 2–3 roky | |
5 | Cvjetko Savić (1951–2016) | generálporučík26. března 2003 | 16. dubna 2004 | 1 rok, 21 dní | |
6 | Novak Djukić (narozen 1955) | Generálmajor2004 | 3. června 2005 | 0–1 rok |
Viz také
Reference
Bibliografie
- Balkan Battlegrounds: A Military History of the Yugoslav Conflict, 1990–1995 Volume I and II. Ústřední zpravodajská agentura, Úřad pro ruskou a evropskou analýzu.
- Bulatović, Ljiljana: Raport Komandantu. Bělehrad: Udruženje pisaca Poeta: Lj. Bulatović, 2010