Generální štáb armády Republiky srbské - General Staff of the Army of Republika Srpska

Generální štáb armády Republiky srbské
Генералштаб Војске Републике Српске
Generalštab Vojske Republike Srpske
Aktivní1992–2005
Země Republika srbská (1992–1995)
 Republika srbská
VěrnostZnak armády Republiky srbské.svg Armáda
VětevAktivní služba
TypPersonál
ČástMinisterstvo obrany
Garrison / HQBanja Luka
Velitelé
První náčelník generálního štábuGenerálplukovník Ratko Mladić
Poslední náčelník generálního štábuGenerálmajor Novak Djukić
Územní organizace VRS
Uniforma VRS

The Generální štáb armády Republiky srbské (srbština: Генералштаб Војске Републике Српске / Generalštab Vojske Republike Srpske) byl nejvyšší profesionál a personál orgán pro přípravu a použití Armáda Republiky srbské ve válce a v míru.

Hlavní zaměstnanci (1992–1995)

Po vypuknutí Bosenské války byla armáda Republiky srbské založena dne 12. května 1992 s Ratko Mladić jako jeho velitel. Vzhledem k tomu, velení a jednotky Jugoslávská lidová armáda ustoupil od Bosna a Hercegovina 20. května; že se právě vytvořily brigády územní obrany Republiky srbské s několika profesionálními vojenskými kádry; že bosenská válka už byla v plném pohybu; a tato válečná zóna byla zaplavena dobrovolnickými jednotkami mimo kontrolu, vytvoření jednotného vojenského velení se odehrálo za výjimečně obtížných okolností.[1]

Jádro nového generálního štábu tvořil Bosenskosrb důstojníci 9. Knin Sbor a 2. Army District jugoslávské lidové armády. Generální štáb byl složen z velitelských a štábních jednotek.

Příkaz

Vedoucím hlavního štábu a velení byl generál Ratko Mladić. Velení bylo rozděleno do pěti nezávislých sektorů, zaměstnanců a správy:[2]

  • Zaměstnanci pro provozně-vzdělávací záležitosti - generálmajor Manojlo Milovanović (současně zástupce velitele hlavního štábu)
  • Sektor pro mobilizaci a administrativně-osobní záležitosti - plukovník Mićo Grubor
  • Sektor pro morálku, náboženské a právní záležitosti - generálmajor Milan Gvero
  • Sektor pro zpravodajské a bezpečnostní záležitosti - plukovník Zdravko Tolimir
  • Sektor pro Letectvo a protivzdušné obrany - plukovníku Jovo Marić
  • Správa pro rozvoj a finance - plukovník Stevan Tomić
  • Odvětví pro zadní služby - generálmajor Đorđe Đukić

Nejbližšími poradci velitele hlavního štábu a osob odpovědných za nejodpovědnější úkoly byli: Đorđe Đukić (logistika, náhradní díly atd.), Manojlo Milovanović (plánování, tvorba operačních plánů, vedení operací na poli atd.), Zdravko Tolimir (zpravodajské záležitosti) a Milan Gvero (politické záležitosti hlavního štábu, zejména vztahy s civilními úřady Republiky srbské a mezinárodními pozorovateli).[2]

Personální jednotky

  • Školicí středisko "Rajko Balać"
  • Centrum informační a propagandistické činnosti
  • 65. obranný motorizovaný pluk
  • 67. komunikační pluk
  • 40. ženijní pluk
  • 1. gardová motorizovaná brigáda hlavního štábu
  • 89. raketově-dělostřelecká brigáda
  • 1. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
  • 2. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
  • 3. srbská smíšená brigáda (dočasné složení)
  • 14. srbská brigáda (dočasné složení)
  • 10. různorodá jednotka
  • 10. zpravodajské centrum
  • 14. zadní základna
  • 27. zadní základna
  • 30. zadní základna
  • 35. zadní základna
  • 63. automobilový prapor
  • Vojenská nemocnice hlavního štábu
  • Vojenské lékařské středisko armády
  • Letecký institut "Orel"
  • Institut oprav "Cosmos"
  • Zadní společnost kasáren Vrbas

Hlavní štáb ve válce

Hlavním úkolem hlavního štábu bylo plánování strategie vedení války a spolupráce s civilními úřady s cílem zajistit potřebné zdroje. Hlavní štáb velmi často řídil vojenské operace prostřednictvím předních velitelských stanovišť. V prvním roce války byla téměř celá pozornost hlavního štábu zaměřena na formování vojenských brigád z jednotek a dobrovolníků územní obrany. Velitelství hlavního štábu často narazilo na střety s civilními úřady, částečně kvůli odlišnému vnímání politických dopadů vojenských operací na veřejné veřejné mínění (politické vedení Republiky srbské bylo přirozeně citlivější na mezinárodní tlaky), a částečně kvůli prolínání odpovědností, zejména o materiální a finanční zásobování armády.[3] Podle názoru některých odborníků, kteří studovali průběh bosenské války, se velení hlavního štábu armády Republiky srbské ukázalo jako nejschopnější vojenské vedení mezi účastníky války:

Hlavní štáb, i když složený z různých důstojníků přicházejících z různých příkazů, se během války vyvinul v nejprofesionálnější štáb a plánovací orgán mezi válčícími stranami v bosenské válce.[2]

Náčelníci generálního štábu

Ne.Náčelník generálního štábuVzal kancelářOpustil kancelářČas v kanceláři
1
Ratko Mladić
Mladić, RatkoGenerálplukovník
Ratko Mladić
(narozen 1943)		12. května 1992[4]8. listopadu 1996[4]4 roky, 180 dní
2
Pero Čolić
Čolić, PeroGenerálmajor
Pero Čolić		199619981–2 roky
3
Momir Talić
Talić, MomireGenerálplukovník
Momir Talić
(1942–2003)		6. března 199819990–1 rok
4
Novica Simić
Simić, NovicaGenerálplukovník
Novica Simić
(1948–2012)		199920022–3 roky
5
Cvjetko Savić
Savić, Cvjetkogenerálporučík
Cvjetko Savić
(1951–2016)		26. března 200316. dubna 20041 rok, 21 dní
6
Novak Djukić
Djukić, NovakGenerálmajor
Novak Djukić
(narozen 1955)		20043. června 20050–1 rok

Viz také

Reference

  1. ^ Balkan Battlegrounds Vol.2, s. 267
  2. ^ A b C Balkan Battlegrounds Vol.2, s. 269
  3. ^ Balkan Battlegrounds Vol.2, str.268
  4. ^ A b „Biografija Ratka Mladića“. www.novosti.rs (v srbštině). 26. května 2011. Citováno 21. března 2019.

Bibliografie

  • Balkan Battlegrounds: A Military History of the Yugoslav Conflict, 1990–1995 Volume I and II. Ústřední zpravodajská agentura, Úřad pro ruskou a evropskou analýzu.
  • Bulatović, Ljiljana: Raport Komandantu. Bělehrad: Udruženje pisaca Poeta: Lj. Bulatović, 2010