Gaspard de Saulx - Gaspard de Saulx

Gaspard de Saulx

Gaspard de Saulx, sieur de Tavannes (1509–1573) byl a francouzština Římskokatolický vojenský vůdce během Italské války a Francouzské války náboženství.

Životopis

Narodil se v Dijon.

Jako stránka krále František I., byl uvězněn imperiálními v Bitva o Pavii (1525). Později se vyznamenal v War of Provence a v Bitva o Ceresole z roku 1544.

V roce 1552 dobyl Metz a měl důležitou roli ve francouzském vítězství na Battle of Renty (1554). Po dobytí Calais v roce 1558 byl jmenován generálním guvernérem burgundské. V této roli byl obviněn z nadměrného pronásledování proti Protestanti, rys, který také zobrazil v Hugenotské války. V průběhu posledně jmenovaného zvítězil v bitvách o Jarnác a Moncontour. Jako odměnu za své činy byl učiněn Maršál Francie dne 28. listopadu 1570.

Saulx měl také roli v Masakr na den svatého Bartoloměje dne 24. srpna 1572. V říjnu téhož roku byl jmenován guvernérem Provence a admirál Levantský.

Zemřel ve svém hrad v Sully, a byl pohřben v kapli Sainte Chapelle v Dijonu. Jeho monografie, upravené a vydané jeho synem kolem roku 1620, jsou důležitým primárním zdrojem pro toto období.[1]

Saulx je uváděn jako vedlejší postava a hlavní protivník v roce 1966 Doktor kdo seriál Masakr sv. Bartoloměje, ve kterém ho hraje André Morell.

Poznámky

  1. ^ Saulx; Knecht, 122, 158.

Bibliografie

  • Forster, Robert (1994). Dům Saulx-Tavanes: Versailles a Burgundsko, 1700–1830. Johns Hopkins University Press. ISBN  0-8018-1247-X.
  • Knecht, R. J. (1998). Kateřina Medicejská. Londýn a New York: Longman. ISBN  9781138159075.
  • Omán, Charles (1937). Historie umění války v šestnáctém století. London: Methuen & Co.
  • Saulx, Jean de, vicomte de Tavannes ([kolem 1620]; dotisk 1822). Mémoires de très-noble et très-illustre Gaspard de Saulx, seigneur de Tavannes, mareschal de France, admirál des mers de Levant, gouverneur de Provence, conseiller du roy, et capitaine de cent hommes d'armes, dotisk dovnitř Sbírka doplňuje mé relativní součty ̀l'histoire de France, editoval M. Petitot. Paříž: Foucault. Sv. 23, 24, & 25. OCLC  39499947.