Gad Frumkin - Gad Frumkin

Gad Frumkin ve 30. letech

Gad Frumkin (hebrejština: גד פרומקין, 2. srpna 1887 - 10. března 1960) byl izraelský právník. Byl jedním z prvních vyškolených právníků v Palestině před izraelskou nezávislostí a jedním z mála Židů, kteří působili jako soudce Nejvyššího soudu Povinná Palestina.

Časný život a rodina

Frumkin se narodil v roce Jeruzalém v roce 1887 rodině, která byla součástí Jeruzaléma Ashkenazi elita. Jeho otec byl Izrael Dov Frumkin, průkopník hebrejské žurnalistiky v Palestině, který redigoval a publikoval Havatzelet noviny, zatímco jeho bratr Abraham Frumkin byl prominentní židovský anarchista. Frumkin vyrostl v Muslimská čtvrť Jeruzaléma Staré Město, v převážně arabském prostředí. Zatímco v té době se židovské a arabské děti obvykle střetávaly a házely na sebe kameny, Frumkinův otec měl blízké vztahy s arabskými elitami a intelektuály.^[1] V mládí nechodil do školy, ale byl poučen soukromými učiteli a pracoval v otcových novinách Havatzelet.

Frumkin se oženil s Hannah Eisenbergovou, dcerou obchodníka s půdou Aharonem Eisenbergem, a měl čtyři děti. Jejich dcera Sa'ada byla zástupkyní generálního prokurátora a jejich syn Yadin byl Izraelské obranné síly důstojník, který sloužil jako první velitel HaKirya vojenská základna. Jedním z Frumkinových vnoučat je izraelský politik, diplomat a Shin Bet velitel Carmi Gillon.^[2]

Právní kariéra

V roce 1908 Frumkin odešel do Konstantinopol studovat právo na povzbuzení svého tchána a ke zděšení svého otce. Dohromady s David Ben-Gurion, Yitzhak Ben-Zvi, Moshe Sharett, David Remez, Izrael Shochat, a Manya Shochat, kteří v té době rovněž studovali v Konstantinopoli, uspořádal jménem sdružení osmanských hebrejských stážistů sdružení židovských studentů. Frumkin stál v čele organizace, zatímco Ben-Gurion sloužil jako její tajemník. V roce 1914 Frumkin začal pracovat jako poradce Osmanské admirality, ale do Palestiny se vrátil s vypuknutím první světová válka.

V době svého návratu se stal třetím ověřeným židovským právníkem v Palestině.^[3] Další dva židovští právníci, Eliyahu Faraji a Yom Tov Hamon, se zabývali hlavně lobbováním a obchodováním s pozemky, zatímco Frumkin se zabýval řadou právních otázek. Zastupoval židovské osady v Palestině, Deutsche-Palestina bank, Anglo-palestinská banka, jakož i obžalovaní obvinění ze sionismu a zrady včetně Arthur Ruppin. Po britském dobytí Palestiny v první světové válce Norman Bentwich, právní úředník britské správy, poznamenal, že byl „jediným kvalifikovaným židovským obhájcem“ v Jeruzalémě.

V roce 1918 byl Frumkin jmenován jeruzalémským soudcem a v roce 1920 byl jmenován soudcem Nejvyššího soudu Palestiny. Působil jako soudce Nejvyššího soudu po celé období britského mandátu až do ukončení britského mandátu v roce 1948.^[3] Během této doby se také podílel na různých veřejných aktivitách. Učil občanské právo na povinné právnické škole a působil jako prezident B'nai B'rith Chata v Palestině. Byl také zakladatelem a předsedou Přátel Přátelství Hebrejská univerzita v Jeruzalémě organizace a byl členem správní rady Hebrejské univerzity.^[2][4] V roce 1941 byl Frumkinovi udělen titul čestného velitele Řád britského impéria (Ó BÝT).

Po izraelské nezávislosti v roce 1948 se Frumkin, který byl nejdéle sloužícím židovským soudcem v Palestině a jedním z pouhých tří Židů, kteří sloužili v povinném Nejvyšším soudu, zdál jasnou volbou pro jmenování do nového Nejvyšší soud Izraele ale jeho jmenování bylo blokováno. Právníci rozhodnutí Mapai strana pracovala na blokování jmenování soudců, proti jejichž politické příslušnosti se postavili. První izraelský ministr spravedlnosti, Pinchas Rosen odmítl jmenovat soudce z důvodu politické příslušnosti a pracoval na jmenování kolegy “yekkes „nebo Židům narozeným v Německu před soudem. Vymenoval svého osobního obchodního partnera Moshe Smoira jako předseda Nejvyššího soudu a dehonestoval Frumkina z lavičky poté, co prohlásil, že se „drbne“ o Frumkina, který údajně vzal úplatek od Rosenova klienta, aby soudil. Obvinění nebylo nikdy prokázáno ani vyvráceno, ale nad Frumkinem visel po zbytek života mrak podezření.^[5][6]

Pozdější život

V roce 1950 byl Frumkin jmenován do čela vyšetřovací komise pro vzdělávání v USA přistěhovalecké tábory kvůli obviněním z protináboženského nátlaku v táborech. Výbor zjistil, že i když to není výsledkem vládní politiky protináboženského nátlaku, jednotný vzdělávací systém vyústil v tvrdé porušení svobody náboženského vyznání nových přistěhovalců. Zjištění výboru si vynutila rezignaci ministra školství Zalman Shazar a k pádu první izraelské vlády s předčasné volby volal po druhém Knessetu.^[7] Po závěrech výboru již Frumkin ve veřejných rolích nepůsobil. Vydal autobiografii v roce 1955 a zemřel v roce 1960 ve věku 72 let.

Reference