GS Media v Sanoma - GS Media v Sanoma

GS Media v Sanoma
Evropský soudní dvůr
Vloženo 7. dubna 2015 Rozhodnuto: 8. září 2016
Celý název případu	GS Media BV v Sanoma Media Netherlands BV, Playboy Enterprises International Inc., Britt Geertruida Dekker
Číslo případu	160/15
ECLI	ECLI: EU: C: 2016: 644
Komora	Druhá komora
Jazyk řízení	holandský
Státní příslušnost účastníků řízení	Holandsko
Procesní historie	Odkaz na nejvyšší soud (Hoge Raad) z Nizozemska
Složení soudu
Soudce zpravodaj M. Ilešič
Prezident C. Toader
Soudci A. Rosas A. Prechal E. Jarašiūnas
Generální advokát M. Wathelet

GS Media BV proti Sanoma Media Netherlands BV a další (C-160/15) je případ, o kterém rozhodl Evropský soudní dvůr.^[1] Případ se týká žádosti o Předběžné rozhodnutí podle Nejvyšší soud Nizozemska o tom, zda hypertextový odkaz na veřejnou webovou stránku třetí strany, která obsahuje práce publikovaná bez souhlasu nositele práv, představuje „sdělení pro veřejnost“ ve smyslu článku 3 Směrnice o autorských právech.^[2][3]

Případ byl rozhodnut dne 8. září 2016 na základě stanoviska generálního advokáta ze dne 7. dubna 2016.^[4] Soud rozhodl, že odkaz na volně dostupné materiály umístěné na internetu bez souhlasu nositele práv představuje a komunikace s veřejností (a tedy možná porušení autorských práv), pokud osoba, která tyto odkazy uvedla, věděla, že tento souhlas nebyl udělen. Pokud je odkaz umístěn za účelem „zisku“ na obsah porušující autorská práva, je to linker předpokládaný vědět o nedostatku souhlasu, a proto se předpokládá, že bude komunikovat s veřejností.^[5]

Fakta

Geenstijl.nl (ve vlastnictví GS Media) je nizozemský blog, který vydává zprávy, odhalení a žurnalistiku.^[6] Uvádí, že má přibližně 230 000 návštěvníků denně, a je jedním z lépe čitelných holandských blogů.^[6]

V říjnu 2011 Geenstijl obdržel zprávu od anonymního zdroje o fotografiích Britt Dekker na australském webu FileFactory,^[7] které měly být zveřejněny v nizozemském vydání časopisu Playboy Magazine z prosince 2011, vydané nakladatelstvím Sanoma. Než Geenstijl zveřejnil odkaz na fotografie, Sanoma požádala Geenstijla, aby tak neučinil.^[8]Geenstijl však zveřejnil příspěvek o fotografiích včetně a hypertextový odkaz do FileFactory, odkud lze najít fotografie.^[7] Odkaz na filefactory šel na webovou stránku, odkud a zip soubor obsahující fotografie lze stáhnout.

Sanoma požádala GS Media o odstranění hypertextového odkazu v článku a svolala Filefactory, aby odstranila soubor svých serverů.^[9] Filefactory vyhověl této žádosti ještě téhož dne.

Poté, co Geenstijl obdržel další předvolání, blog o něm publikoval článek, ve kterém zahrnoval hypertextový odkaz na Imageshack, kde ještě byly některé fotografie hostovány.^[10] Potřetí a naposledy hypertextový odkaz na fotografie zveřejnil Geenstijl v listopadu 2011.

Rozhodnutí prvního stupně a odvolání

Amsterdamský okresní soud dospěl k závěru, že hypertextové odkazy zveřejněné Geenstijlem představovaly „sdělení veřejnosti“ ve smyslu článku 3 Směrnice Infosoc.^[11] protože odkaz umožnil „nové veřejnosti“ dosáhnout fotografií. Soud rozhodl, že zvláště zajímavé bylo, že Geenstijl těží z přílivu návštěvníků, a soud vzal v úvahu opakované žádosti o vymazání hypertextových odkazů společností Sanoma. Okresní soud nakonec rozhodl, že došlo k porušení autorský zákon a přiznal náhradu škody.

Odvolací soud toto rozhodnutí částečně zrušil a rozhodl, že jelikož internet je otevřeně přístupná síť, osoba, která publikuje dílo na internetu, je (v tomto případě: osoba, která vkládá fotografie do FileFactory), ta, která jej sděluje veřejnost.^[12] Účetní dvůr porovnal hypertextový odkaz s poznámkou pod čarou v knize. Sanoma nesouhlasil a tvrdil, že tyto konkrétní soubory nebyly přístupné veřejnosti, pokud někdo nedostal klíč od „digitálního trezoru“. Geenstijl tvrdil, že kdokoli, kdo má odkaz, může stahovat soubory a umístění souborů může indexovat vyhledávače. Soud souhlasil s postojem Geenstijla k tomuto argumentu, ale rozhodl, že zatímco nedošlo k žádnému porušení autorských práv, Geenstijl se dopustil deliktu umístěním odkazů.

U Nejvyššího soudu Nizozemska

U Nejvyššího soudu Nizozemska je hlavní otázkou, zda existuje „sdělení veřejnosti“ v případě hypertextového odkazu na webovou stránku, na které je dílo zveřejněno bez souhlasu nositele práv, s přihlédnutím k tomu, že dílo nikdy nebylo publikováno dříve.^[2]

Nejvyšší soud se opírá o předchozí rozhodnutí o hypertextových odkazech v případech ESD Svensson a BestWater. Případ Svensson se týkal případu, kdy bylo dílo zveřejněno se souhlasem nositele práv, než k hypertextovému odkazu došlo.^[13] Kritérium stanovené Evropský soudní dvůr uvedl, že je důležité, aby nositel práv k práci předvídal tento rozsah publika v době udělení souhlasu s předáním díla tomuto publiku.^[14] V případě společnosti Svensson by to mohl být jakýkoli uživatel internetu, protože pro svou práci na internetu neměl zavedena žádná omezující opatření.

V BestWater v případě, že byl klip Youtube (umístěn na Youtube držitelem práv) vložený bez souhlasu.^[15] K nové veřejnosti nedošlo ke komunikaci, protože přístup k původnímu videu nebyl omezen. Případ diskutoval o tom, zda by se vložení mohlo rovnat komunikaci s novou veřejností, protože video bylo zobrazeno na jiném webu.^[16] Evropský soudní dvůr rozhodl, že vložení volně dostupných videí nepředstavuje porušení podle článku 3.

Podle Nejvyššího soudu je to v souladu s judikaturou Evropský soudní dvůr, že pro „komunikaci s veřejností“ jsou splněna následující kritéria:

• Je možné oslovit značné publikum, které není původně cíleno na nositele práv (komunikace)
• Tohle je nové publikum, čehož nebylo dosaženo předchozím sdělením veřejnosti (veřejnosti)

Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v případech Svensson a BestWater není dostatek materiálu k zodpovězení aktuální otázky společnosti GS Media v. Playboy. Musí zvážit, zda bylo s hypertextovým odkazem dosaženo nového publika. Soudy konstatovaly, že hypertextový odkaz na zdroj, který je již komukoli k dispozici, by nepředstavoval komunikaci s novým publikem, v případě Svenssona to však udělal držitel práv. Z praktického hlediska podotýká, že na internetu je bez souhlasu nositele práv k dispozici mnoho obsahu, proto je těžké zjistit, zda je hypertextový odkaz zaměřen na dílo se souhlasem nositele práv či nikoli.

Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud rozhodl zeptat předsudky do Evropský soudní dvůr.

Otázky byly předloženy Evropskému soudnímu dvoru

Otázky, které položil nizozemský nejvyšší soud, jsou:^[1]

• 1 a) Odkazuje-li někdo jiný než držitel autorských práv pomocí hypertextového odkazu na jím ovládaném webu na web, který je spravován třetí stranou a je přístupný široké internetové veřejnosti, na kterém bylo dílo zpřístupněno bez souhlasu nositele práv představuje toto „sdělení veřejnosti“ ve smyslu Článek 3 odst. 1 směrnice 2001/29 ?
• 1 písm. B) Znamená to rozdíl, pokud dílo nebylo také dříve se souhlasem nositele práv veřejnosti sděleno jiným způsobem?
• 1 písm. C) Je důležité, zda si „hypertextový odkaz“ musí nebo by si měl být vědom nedostatečného souhlasu nositele práv s umístěním díla na webové stránce třetí strany zmíněné v bodě 1 písm. A) výše a případně být skutečnost, že dílo také nebylo dříve se souhlasem nositele práv veřejnosti sděleno jiným způsobem?
• 2 a) Pokud je odpověď na otázku 1 písm. A) záporná: v takovém případě existuje nebo by mohlo být považováno za sdělení pro veřejnost, pokud webová stránka, na kterou hypertextový odkaz odkazuje, a tedy dílo, je skutečně vyhledatelné pro širokou internetovou veřejnost, ale není to tak snadné, takže zveřejnění hypertextového odkazu značně usnadňuje nalezení díla?
• 2 písm. B) Je v odpovědi na otázku 2 písm. A) důležité, zda si „hypertextový odkaz“ je nebo má být vědom skutečnosti, že webová stránka, na kterou hypertextový odkaz odkazuje, není pro širokou veřejnost na internetu snadno dostupná?
• 3. Existují další okolnosti, které je třeba vzít v úvahu při zodpovězení otázky, zda se jedná o sdělení veřejnosti, pokud je prostřednictvím hypertextového odkazu poskytnut přístup k dílu, které dosud nebylo veřejnosti sděleno se souhlasem nositele práv?

Reference