Fritz Lickint - Fritz Lickint

Fritz Balduin Lickint (1. října 1898 - 7. července 1960) byl německý internista a sociální demokrat, který zkoumal vědecky zdravotní problémy a sociální problémy spojené s alkoholem a tabákem, popsal ve 20. letech 20. století rakovinu plic z kouření a rakovinovou dráhu podél dýchacích cest a horního zažívacího traktu. V roce 1925 publikoval o nárůstu žaludečních vředů a rakovině žaludku u kuřáků. Celý život byl Lickint angažovaný sociální demokrat a člen odboru „sociálně demokratických lékařů“. Kvůli svému politickému postoji ztratil práci v chemnitzské nemocnici v roce 1934, krátce po nástupu nacistů k moci, a v roce 1939 byl odveden na vojenskou službu jako základní pomocník. Ne dříve 1945 se mohl vrátit ke své práci nemocničního lékaře a později se stal ředitelem nemocnice.[1]Lickint byl jedním z prvních lékařů, kteří popisovali fyzickou a psychickou závislost na tabáku jako nemoc, která vyžaduje léčbu, a navrhl řadu terapií (některé z nich se stále používají). Poukázal také na „protispolečenské chování mnoha kuřáků, nedbale znečišťující okolní ovzduší a poškozující zdraví ostatních lidí“. Lickint vytvořil termín „pasivní kouření Nacisté si tyto myšlenky uzurpovali, ale současně zásobovali vojáky cigaretami a spolupracovali s německou tabákovou společností Reemtsma, také v Rakousku.[2]Později propagace tabákového průmyslu v Rakousku a Německu vystopovala původ nekuřáckého hnutí zpět do doby nacistické[Citace je zapotřebí ], kdy bylo vykouřeno více cigaret než kdykoli předtím. Ve skutečnosti začalo hnutí proti alkoholu a nikotinu v sociálně demokratické straně na počátku 20. století, přestože výzkum a myšlenky Fritze Lickinta byly použity také v protitabákové hnutí v nacistickém Německu.[3] Ačkoli nebyl prvním, kdo publikoval statistické důkazy naznačující souvislost mezi rakovinou a tabák spotřeba, v roce 1929 publikoval Lickint nejdůkladnější případová studie v době, kdy.[3][4] V roce 1939 Lickint ve spolupráci s Říšský výbor pro boj proti návykovým látkám a Německá liga proti tabáku zveřejněno Tabak und Organismus, 1200stránkový svazek pokrývající 8000 publikací, který je považován za největší vědeckou kompilaci o neduzích tabáku v té době.[5][6][7] To mu zase vyneslo titul jako lékař „nejvíce nenáviděný tabákovým průmyslem“.[5] Lickint tvrdil, že tabák je vysoce návykový a že jeho užívání je zodpovědné za tisíce rakovin nacistické Německo.[8]

Stejně jako ostatní lékaři v té době, Lickint také experimentoval s radikálním přístupem k léčbě rakoviny, jako je rentgenování sleziny pacientů s rakovinou v naději na produkci hormonů bojujících proti rakovině. Také vytvořil termín „pasivní kouření“.[9]

V roce 1999 byl proveden výzkum Institut für Nikotinforschung und Raucherentwöhnung („Ústav pro výzkum nikotinu a dialýzu kuřáků“); dříve neexistovalo žádné německé centrum pro takový výzkum[10] od roku 1945.[11] Později byl pojmenován Fritz-Lickint-Institut für Nikotinforschung und Raucherentwöhnung.[11][12]

Poznámky

  1. ^ Haustein K.O. (2004): Fritz Lickint (1898-1960) - Ein Leben als Aufklärer über die Gefahren des Tabaks. Suchtmed 6 (3): 249-55.
  2. ^ Bachinger, E; McKee, M (2007). „Tabáková politika v Rakousku během Třetí říše“. International Journal of Tuberculosis and Lung Disease. 11 (9): 1033–7. PMID  17705984.
  3. ^ A b Proctor 2000, str. 183
  4. ^ Cornwell, str. 171
  5. ^ A b Nicosia 2002, str. 44
  6. ^ Proctor 2000, str. 184
  7. ^ Rýže 2000, str. 316
  8. ^ Proctor 2000, str. 185
  9. ^ Proctor 2000, str. 235
  10. ^ „Institut für Nikotinforschung und Raucherentwöhnung eröffnet“. DAZ.online (v němčině). 7. listopadu 1999.
  11. ^ A b Haustein, Knut-Olaf (2004). „Fritz Lickint (1898-1960) - Ein Leben als Aufklärer über die Gefahren des Tabaks“. Suchtmed (v němčině). Fritz-Lickint-Institut für Nikotinforschung und Raucherentwöhnung. 6 (3): 249–255. Archivovány od originál 5. listopadu 2014.CS1 maint: ref = harv (odkaz)
  12. ^ „Raucherentwöhnung: Primäre ärztliche Aufgabe“. Deutsches Ärzteblatt (v němčině). Deutscher Ärzteverlag GmbH. 2002-11-22.

Reference

Další čtení