Frieder Lippmann - Frieder Lippmann
Frieder Lippmann | |
---|---|
Frieder Lippmann Elke Schöps, 1990 | |
narozený | 3. září 1936 |
obsazení | politik |
Politická strana | SDP (východ) SPD |
Manžel (y) | y |
Děti | 2 |
Frieder Lippmann (narozen 3. září 1936) je a Němec politik (SPD ). Je bývalým členem Východoněmecký národní parlament (Volkstag) a krajský parlament (Landtag) z Durynsko.[1][2]
Život
Provenience a raná léta
Frieder Lippmann se narodil v dělnické rodině v Dorfchemnitz, malé městečko v Oblast východní rudy („Osterzgebirge“), kousek na sever od německé hranice s tím, co se nedávno stalo známým jako Československý Sudety. Jeho prastarý otec byl oddaným členem Sociálně demokratická strana, ale zemřel, když bylo Lippmannovi jen deset, a nechal chlapce, aby si našel vlastní cestu k zájmu o politiku až o mnoho let později.[2]
Válka skončila v květnu 1945 ukončila nacistický režim a opuštění střední části Německa podáváno jako Zóna sovětské okupace, které mají být znovu zahájeny a rebrandovány v říjnu 1949 jako Sovětský sponzor Německá demokratická republika (východní Německo). Lippmann chodil do školy místně v letech 1943 až 1955, rok, ve kterém složil školu školní závěrečné zkoušky ("Abitur"), výsledek zkoušky, který by v pravý čas uvolnil cestu k vysokoškolskému vzdělání.[1] Dalších pět let pracoval v uhelných a rudných dolech v regionu. Zdroje ho popisují jako pracovníka uhelné tváře.[2] Přesto se naskytla příležitost studovat a v roce 1960 se vynořil z Zwickau Mines Engineering Academy s a inženýrský titul.[1]
V letech 1960 až 1965 pracoval jako a střední manažer („... im Steigerdienst“) na Maxhütte) důl na železnou rudu na Schmiedefeld, v jižní části Durynsko.[2] Zkombinoval to s kurzem korespondenčního studia z Hornická akademie Freiberg.[1] Zdroje o tom, zda to vedlo k další kvalifikaci, mlčí, ale v roce 1965 následovaly nové pracovní povinnosti. V letech 1965 až 1990 Lippmann postupně pracoval jako akademický asistent, projektový inženýr a vedoucí skupiny. Následně se podílel na plánování projektů ve Výzkumném ústavu pro výrobu surového železa a ve stavebním ústavu v Unterwellenborn.[1]
Politika
Východní Německo pod Ulbricht a Honecker bylo velmi odlišné místo od Německo pod Hitler, ale stále to bylo jeden-strana diktatura. Populární podpora vlády mohla nikdy nebudu samozřejmostí. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Lippmann někdy připojil vládnoucí strana. Sám později uvedl, že k politice přišel prostřednictvím médií, a s předními sociálními demokraty se ztotožňoval prostřednictvím sledování politických debat v televizi.[2] Ve východním Německu byla sociálně demokratická strana násilně zahrnut do vládnoucí strany již v roce 1946 a není jasné, které přední sociální demokraty měl s touto poznámkou na mysli. Určitě je to tak, že soudruzi žijící poblíž Vnitřní hranice Německa by za určitých okolností mohli (nelegálně) sledovat televizní programy z západní Německo, Kde SPD byla jednou ze dvou největších mainstreamových politických stran. Z médií a / nebo z méně formálních informačních zdrojů si Lippmann dobře uvědomoval Občanská iniciativa Charty 77 v okolí Československo, povstání "Solidarita" v sousedních Polsko přes 1980 a Zvěrstva „Místo nebeského míru“ v červnu 1989.[2] Byl zděšen reakcí východního Německa vládnoucí strana SED a „Bloc parties“ který kontroloval, který oslavoval potlačení studentských protestů na náměstí Nebeského klidu způsoby, kterým „žádný čestný člověk nerozuměl“ („... byl bystrý ehrlicher Mensch verstand“).[2] Pro Lippmanna se to stalo určujícím okamžikem pro vlastní vývoj východního Německa „mírová revoluce“ 1989/90.[2]
Během Německá demokratická republika poslední desetiletí, kdy vítr Glasnost foukal naproti, ze všech míst, Moskva, východoněmecká vláda zaznamenala postupnou ztrátu důvěry: ke konci 80. let došlo v zemi k prudkému nárůstu pouliční protesty. To byl odraz politických diskusí probíhajících v domácnostech, mimo dosah, jak by účastníci doufali vládní informátoři. Pozdě v noci začátkem září 1989 se deset lidí se zájmem o zlepšení politické situace ve východním Německu setkalo v kůlně v zahradě Friedera Lippmanna. Všichni měli takzvané „technické“ zázemí, které, jak se účastníci domnívali, snižovalo riziko, že jeden z nich bude Stasi informátor. Nebyli přítomni žádní informátoři (ačkoli dva později opustili skupinu). Diskutovali o svých politických aspiracích na svou zemi, včetně zavedení parlamentní demokracie se svobodnými a spravedlivými volbami. Diskutovali o návratu k federální správní struktuře, která zmizela v roce 1952, když centralizovala preference EU politbyro vedlo ke zrušení vládní úrovně. Dokonce diskutovali o myšlence nějaké konfederace západní Německo. (Nikoho z nich nikdy nenapadlo, že by mohlo být možné úplné sjednocení mezi východním a západním Německem.)[2] Ačkoliv to, o čem diskutovali, představovalo radikální politický program, v tomto okamžiku nebylo ambicí jít tak daleko, že bychom našli sociálně demokratickou stranu v tom, co zbylo, pokud to přítomní chápou, jeden-strana Stát. Došlo k pozoruhodné úrovni dohody o budoucí trajektorii východního Německa, ale usilovali pouze o vytvoření skupiny podobné těm, které se začaly formovat pod záštitou různých farních kostelů a zabývají se otázkami životního prostředí a politickými svobodami. S ohledem na tuto skutečnost uspořádali účastníci setkání v zahradní boudě několik dalších setkání.[2]
Tato následná setkání byla v duchu vědomě nekonspirační, ale přesto se rychle dospělo k závěru, že vytvoření politické strany by bylo efektivnějším způsobem pokroku. Události jinde naznačovaly, že by se takový krok mohl stát skutečně možným. Potom, na konci října, se objevily zprávy, že Východoněmecká sociálně demokratická strana byla založena v Schwante, kousek od Berlína. Členové Lippmannovy skupiny se pustili do navazování kontaktů se členy podobných skupin v sousedních městech. Začal tím, že se setkal se Simone Manzovou, zubní lékařkou v Rudolstadtu: dohodli se, že zůstanou v kontaktu. Vědomě došlo k náhodným setkáním s embryonálními skupinami SDP z blízka Greiz, Gera, Pößneck und Saalfelde.[2] V říjnu 1989 se Lippmann, stejně jako mnoho dalších, připojil k znovuobjevujícímu se (Východoněmecká) sociálně demokratická strana.[1] V listopadu 1989 demonstranti prorazili the Berlínská zeď, a rychle se ukázalo, že Sovětská vojska nedostal od Moskvy žádné pokyny k bratrskému zásahu a zastavení politického vývoje v ulicích východního Berlína, jak to udělali jejich předchůdci v minulosti 1953 (nebo nověji v Československu v 1968 ). Na konci roku 1989 se Lippmann stal předsedou SDP Saalfelde skupina. V lednu 1990 uspořádala nová strana svůj první národní kongres v Gotha, po kterém následovalo politické shromáždění na náměstí, na kterém měl Lippmann, který stál drcený s ostatními v davu, neskutečný zážitek, že mohl fandit Willy Brandt.[2] Ten měsíc se stal SPD židle pro subregion Saalfeld. Později téhož roku se stal místopředsedou regionální stranické exekutivy pro Saalfeld-Rudolstadt okres.[1]
Východní Německo je první (a jak se věci ukázaly poslední) svobodné a spravedlivé všeobecné volby proběhlo v březnu 1990. Poprvé od založení státu byly hlášeny výsledky, které ukazovaly na vládnoucí strana SED obdrží méně než 99% odevzdaných hlasů. (Dostali 16,4%.) Žádná strana nezískala celkovou většinu, ale vedoucí strana, CDU dosáhl 40,8% hlasů. The SDP byli na druhém místě s 21,9%. Frieder Lippmann byl uveden na třetím místě na kandidátní listině své strany pro Volební obvod Gera: jeho jméno bylo na seznamu dostatečně vysoko na to, aby mu zajistilo místo ve výsledku národní parlament (Volkskammer).[2] Dne 13. Ledna 1990 Východoněmecký SDP změnila svůj název na SPD v očekávání stále užší spolupráce se západoněmeckou SPD (ačkoli skutečný fúzní nástroj byl zaveden až 26. září 1990). V únoru 1990 Oskar Lafontaine vůdce západoněmecké strany přednesl projev na stranickém kongresu, na kterém vyzval k opatrnosti ohledně možného „znovusjednocení Německa“. Lafontaine byl stále přesvědčen, že ze západního pohledu rychlé znovusjednocení s prakticky zkrachovaným východoněmeckým státem bylo jednoduše nedostupné.[2] Lippmann byl zděšen a věřil, že Lafontainův přístup by poškodil vyhlídky strany v Východoněmecké volby v březnu. Překvapilo ho proto, že byl zvolen, a zažil sedm měsíců vlády „velké koalice“, během níž napětí mezi východem a západem SPD byly mnohem jasnější než pro jejich partnery, středopravá CDU.[2] Lippmann zůstal člen Volkskammer do října 1990, kdy v kontextu znovusjednocení byl parlament zahrnut do rozšířené verze (dosud západní) němčiny Bundestag.[1] V rámci ujednání bylo dohodnuto 144 ze 400 členů Volkskammeru - včetně 33 z EU SDP - převeden do rozšířeného Spolkového sněmu, ale Lippmann mezi nimi nebyl.
V průběhu roku 1990 se Lippmann také stal členem SPD jednatel strany pro Durynsko, který byl formálně obnoven jako federální stát („Bundesland“) v říjnu.[1] Obnovení statutu Durynska jako politického regionu bylo doprovázeno návratem Německa krajský parlament („Landtag“).[3] Volby se konaly dne 14. Října 1990: Frieder Lippmann byl jedním z 21 členů SPD zvolen za člena zákonodárného sboru s 88 místy.[1] Druhé volby do Landtag se uskutečnilo 16. října 1994 a bylo pro Durynsko triumfem SPD který zaznamenal nárůst počtu jejích sedadel z 21 do 29: to vedlo k účasti s CDU ve vládní koalici. Lippmann se stal vůdcem skupiny SPD v zemském sněmu,[3] pozici si udrží do roku 1999.[1] Po příštích volbách, v roce 1999, byla strana snížena na 18 z 88 křesel a Lippmann odstoupil ze své vedoucí pozice, přičemž výsledek zklamání přisuzoval národní ekonomické situaci.[4] Vedení SPD v zemském sněmu přešlo na Heiko Gentzel, muž, který později popsal Friedera Lippmanna jako „nejlepšího člověka, jaký kdy v celé party narazil“ („der sei vom Menschlichen her das Tollste, was ihm in der SPD je begegnet ist.“).[5] Úcta byla pravděpodobně vzájemná, protože v letech 1999 až 2004 Lippmann hovořil za stranu hospodářské politiky v zemském sněmu.[1][4]
Osobní
Frieder Lippmann je ženatý a má dvě děti. Existují také vnoučata.[6]
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l Helmut Müller-Enbergs. „Lippmann, Frieder * 3.9.1936 SPD-Politiker“. „Byla válka v DDR?“. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 22. února 2018.
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó „Frieder Lippmann (Saalfeld)“ (PDF). Zeitzeugenberichte und Dokumente zur Wiedergründung der Thüringer SPD 1989/90 .... Zeitzeugeninterviews über die Wiedergründung der Thüringer Sozialdemokratie 1989/90. Friedrich-Ebert-Stiftung, Landesbüro Thüringen. 2009. s. 49–55. ISBN 978-3-86872-250-5. Citováno 22. února 2018.
- ^ A b „Die Geschichte der SPD-Fraktion im Thüringer Landtag“. SPD-Fraktion im Thüringer Landtag, Erfurt. Citováno 23. února 2018.
- ^ A b „Wirtschaftspolitik in Thüringen entschied Wahl“. Wiener Zeitung GmbH. 14. září 1999. Citováno 24. února 2018.
- ^ Volkhard Paczulla (4. září 2014). ""Letzter Arbeiter "im Landtag geht: Den Respekt vor Ämtern nie gelernt". Nach fast einem Vierteljahrhundert verlässt der letzte Arbeiter im Thüringer Landtag die öffentliche Bühne: Heiko Gentzel (SPD), Maschinenschlosser, Abgeordneter seit 1990. Er eräählt im OTZ-Gespräch, wie für ihn alle duzt. Mediengruppe Thüringen Verlag GmbH, Erfurt. Citováno 24. února 2018.
- ^ „Saalfelder SPD-Gründer feiert Geburtstag: Frieder Lippmann ist auch mit 80 Optimist“. Er hat mehr als zwei Jahrzehnte lang die Politik im Land Thüringen und in der Saalfelder Region mitgeprägt: Frieder Lippmann. Heute wird er 80. OTZ sprach mit ihm über Erfahrungen und Erfahrenes. Mediengruppe Thüringen Verlag GmbH, Erfurt. 3. září 2016. Citováno 23. února 2018.(Je vyžadováno předplatné.)