František Klácel - František Klácel
František Matouš Klácel (8. dubna 1808, Česká Třebová - 17. března 1882, Belle Plaine, Iowa, USA) byl a čeština autor, filozof, pedagog a novinář z Čechy. Od roku 1827 Augustiniánský mnich v moravský město Brno, spolubratr Gregor Mendel.
Pestrý muž
Během svého bohatého a rozmanitého života používal Klácel několik pseudonymů (František Třebovský, J. P. Jordan, a když byl v zahraničí, používal jméno Ladimír K.) Říkal si také Matouš František K. - Matouš byl jeho klášterní jméno. Narodil se v chudé rodině a jeho otec byl Švec. Po základní škole v Třebové a střední škole odešel na gymnázium do Litomyšle a po ukončení studia strávil další dva roky studiem filozofie. V roce 1827 odešel do augustiniánského kláštera v Brně, kde se stal členem řádu a léta 1829-32 studoval na brněnském teologickém ústavu. V roce 1833 byl vysvěcen na kněze a po třech zkouškách na olomoucké univerzitě byl v roce 1835 jmenován profesorem filozofie na brněnském teologickém ústavu. Mezi svými studenty měl velkou autoritu, což bylo posíleno jeho účastí v čeština kulturní historie a jeho básnická tvorba.
Filozof
Jako filozof byl Klácel stoupencem GWF Hegela a pokoušel se rozvíjet své myšlenky jak v estetice, tak i směrem k vytvoření obecné teorie vědy a také k problému vlasteneckého hnutí, které chápal jako předchůdce humanismu a lidstvo (například jeho esej Kosmopolitismus a vlastenectví se zvláštním důrazem na Moravu). Kromě svých filozofických debutů vydal v knižní podobě Počátky české vědecké gramatiky - první systematický český pokus o vytvoření filozofického jazyka. Kvůli jeho svobodomyslným názorům a podezření panslavismus Klácel byl po devíti letech zbaven profesury. Po krátkém pobytu v Praze, kde pracoval jako knihovník, seznámil se s vlasteneckými skupinami a po krátké návštěvě Lipsko a Drážďany opravil do Liběchova na pozvání svého patrona A. Veitha. Zde řídil hradní knihovnu, setkal se s liběchovskou intelektuální společností, psal poezii a spolu se sochařem Václav Levý podílel se na výrobě reliéfních soch v nedalekých jeskyních (tzv Klácelka ). V roce 1845 se na zásah církevních autorit vrátil do Brna a společně s J. Ohéralem usiloval o založení prvních českých novin v Moravském týdeníku, který vycházel poprvé v lednu 1848, ale Klácel byl poslán pryč z německého okolí z Brna do Prahy. Tam se v revolučním roce účastnil činnosti Národního výboru a byl členem Slovanského kongresu.
Zpět na Moravu
Po svržení pražského povstání se znovu vrátil do Brna, po krátkém pobytu v České Třebové, ještě jednou pracovat na Moravském týdeníku. Od listopadu 1848 byl moravským stavovstvím pověřen vydáváním Moravských novinek, do kterých zahrnul své politické poznámky. Prostřednictvím těchto poznámek oslovil Ludmilu (také Luděnku, která byla pseudonymy Boženy Němcové) jako přítele příteli o počátcích socialismu a komunismu a poučné informace o francouzském utopickém socialismu. V roce 1850 přidal další cyklus - Světozor (Ranní hvězda), tentokrát věnovaný obecným otázkám přírody. Klácel se zapojil (a poskytoval informace v Moravských novinách) do činnosti klubu (Národní svaz sv. Cyrila a Metoděje) a mělo se stát Českomoravské bratrstvo (Jan Ivan Helcelet, Hynek Hanuš, Božena Němcová a její manžel) základ pro uskutečnění jeho myšlenek humanismu, ale jeho cíle stroskotaly, a to ovlivnilo Klácelovo přátelství s Němcová.
Přírodní vědy a americká rovnost
Klácel se postupně vzdálil od vlasteneckých společností a začal vydávat méně často. Začal se zajímat o přírodní vědy (měl na starosti experimentální zahradu v klášteře) a učil se soukromě. Jeho vztah s novou hlavou kláštera JG Mendelem nebyl harmonický a vyvrcholil narážkami na kompromitování intimních vztahů, a to vše podporovalo jeho dlouholetý sen odejít do Spojených států, jehož sociální uspořádání bylo považováno realizace jeho myšlenek o svobodném životě v rovnosti. V létě 1869 odešel. Ve městě Iowa vydal časopis Slovan amerikánský Slovan ), zapojil se do hnutí volného myšlení a pro nový svaz svobodných myslitelů vydal nový list Hlas (Voice, 1872). S tímto deníkem se přestěhoval do Chicaga, kde založil další titul - Svojan.
Ačkoli Klácel pilně překládal, publikoval a psal řadu populárních vědeckých příruček, americká realita se nesetkala s jeho představami a dostal se do vážných finančních potíží. Na jeho podporu byly organizovány charitativní akce jak v USA, tak v českých zemích, ale neměly dlouhodobý účinek. Před svou smrtí Klácel napsal závěť, která shrnula jeho učení. Byl pohřben v Belle Plaine a na českém hřbitově mu jeho krajané odhalili památník.
Básník
Klácelovy poetické počátky (Lyrické básně, 1836 a Básně, 1837) byly inspirovány starověkým světem. Vlastenec a myslitel Klácel se plně vyjádřil ve sbírce Bobule ze slovanských lesů (1845). Ve své verzi Goetheho eposů Reynard the Fox (1845) a antologii Bájky Bidpájovy (1846 a 1850) použil alegorie zvířat k kritickému zobrazení současné společnosti. Klácel byl také autorem prvního českého slovníku cizích slov (Slovník pro čtenáře časopisů, 1849) a řady terminologických slovníků a encyklopedií, z nichž většina vyšla v jím vydaných časopisech nebo zůstala v ručně psané podobě.
Dědictví
Tento augustiniánský mnich v Brně, vynikající učitel, autor řady básnických a filozofických děl, přírodovědec, vědecký pracovník, novinář, nesobecký a milující muž František Matouš Klácel byl jedním z předních obrozenců na Moravě a aktivními členy politického života během revoluce období 1848-49. Po něm je v Brně pojmenována silnice - Masarykova čtvrt a od roku 1978 je na straně Mendlova náměstí číslo 1 pamětní kámen s jeho portrétem Milady Orthové.
Funguje
- Ferina lišák - bajka o lišce
- Bajky Bidpajovy - dva svazky, první vyšel pod pseudonymem František Třebovský
- Jahůdky ze slovanských lesů - publikováno pod pseudonymem J. P. Jordan
- Erklärungen der wichtigeren philosophischen Ausdrücke
- Počátky vědecké mluvnictví českého
- Dobrověda
- Slovník pro čtenáře novin, v němž vysvětlujeme slova cizího původu
- Listy přítele k příteli o původu socialismu a komunismu - dopisy pro Božena Němcová ve kterém vysvětluje své názory na ideální společnost.
Viz také
- Klácelka, umělá jeskyně pojmenovaná na jeho počest
