František Gellner - František Gellner
František Gellner (19. června 1881 - zmizel září 1914) byl a čeština básník, povídkář, výtvarník a anarchista.
Životopis
František Gellner se narodil jako chudý židovský rodina v Mladá Boleslav (Jungbunzlau), Čechy. Jeho otec byl prodejce a vášnivý socialista.[1] Jeho studentský pokoj nad obchodem jeho otce byl místem jeho prvních pokusů o psaní - zakryl stěny svými provokativními básněmi a karikaturami.[1] Studoval na tělocvična v Mladé Boleslavi, kde přispíval do studentských časopisů Lípa, Lucerna, Pêle-Mêle a Mládí s básněmi, překlady a kresbami. Šel do Vídeň studovat na Polytechnický institut ale odešel po dvou letech s jedinou zkouškou z kreslení.
Gellnerova Český životní styl ho přivedl k anarchistickému hnutí.[1] Jeho byt policie několikrát prohledala.[2] Napsal Nový kult časopis. V roce 1901 začal studovat na Hornické akademii v Praze Příbram a často chodil do Praha připojit se k anarchistickým stranám s S.K. Neumann, Karel Toman, Fráňa Šrámek a Marie Majerová. Na povinnou vojenskou službu nastoupil v roce 1904, ale po roce vypadl. Šel do Mnichov studovat malbu v roce 1905 a o rok později v Paříž kde kreslil karikatury pro takové deníky jako Rire, Cri de Paris, a Le temps nouveau. V roce 1908 se vrátil do Čechy (jeho otec byl nemocný) a v roce 1909 odešel do Drážďany a znovu do Paříže. V roce 1911 se usadil Brno a začal pracovat pro Lidové noviny jako karikaturista a reportér.
Na začátku první světová válka Gellner byl přijat do Rakousko-uherská armáda a šel do Galicie.[1] Poslední zprávou o něm bylo, že relaxoval na cestě mezi Zamość a Tomaszów.[2] 13. září 1914 byl údajně nezvěstný a nikdy nenalezen.[3]
Poezie
Jeho první básně jsou plné ironie Heinrich Heine styl. Jeho báseň Patnáct lahví koňaku (Patnáct lahví koňak ), který napsal ve věku 15 let, byl publikován v Švanda dudák deník (upravil Ignát Herrmann ).[4] V roce 1901 vydal svou první sbírku s názvem Po nás ať přijde potopa! (After Us Let the Floods Come!), Ve kterém použil zejména sexuální motivy bez jakýchkoli ozdob.[1] Další kolekce Radosti života (Radosti života) posunul úhel pohledu z předmětu na předmět a vrhá nevěru více na společnost. Rytmus básní je blízký varieté verše nebo šansony.[1] Nové verše (Nové verše, které vyšly posmrtně v roce 1919) nejsou tak ubohé, jako by byly viděny z dálky se spoustou nonšalantnosti.[1] On také psal satirické básně v Karel Havlíček Borovský styl, který byl publikován převážně v novinách a časopisech.[1] Ilustroval také Havlíček Křest sv. Vladimíra.[4]
Jedna z jeho nejznámějších básní byla publikována v Po nás ať přijde potopa (1901):
„Perspektiva“ | „Vyhlídky“ |
Další kousek z knihy Básně z pozůstalosti což je typické pro český životní styl Gellnera, začíná touto slohou:
„Píseň zhýralého jinocha“ | „Píseň o svobodomyslnosti“ |
Viz také
Reference
- ^ A b C d E F G h Lexikon české literatury, sv. I, Academia, Praha 2000, str. 795–797, ISBN 80-200-0797-0 a Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 112 [1] Archivováno 2008-12-22 na Wayback Machine (v češtině)
- ^ A b Mgr. Václav Trantina: František Gellner - student Báňské akademie v Příbrami, spisovatel a básník; Hornické muzeum Příbram [2] (v češtině)
- ^ Lexikon české literatury, sv. I, Academia, Praha 2000, str. 795–797, ISBN 80-200-0797-0 a Slovník českých spisovatelů, Československý spisovatel, Praha 1964, s. 112.
- ^ A b Český rozhlas 85 [3] (v češtině)
externí odkazy
- Díla Františka Gellnera jsou k dispozici online v katalogu Městské knihovny v Praze (v češtině; registrace není nutná).
- Díla nebo asi František Gellner na Internetový archiv
