František Čelakovský - František Čelakovský - Wikipedia
František Ladislav Čelakovský | |
|---|---|
 Portrét Františka Ladislava Čelakovského od Jan Vilímek | |
| narozený | 7. března 1799 Strakonice, Rakouská říše |
| Zemřel | 5. srpna 1852 (ve věku 53) Praha, Rakouská říše |
| Odpočívadlo | Olšanský hřbitov |
| Jméno pera | Marcián Hromotluk |
| obsazení | Básník |
| Národnost | čeština |
| Žánr | Sentimentalismus |
| Pozoruhodné práce | Ohlas písní ruských Ohlas písní českých |
| Manželka | Bohuslava Rajská |
| Děti | Ladislav Josef Čelakovský Jaromír Čelakovský Marie Čelakovská |
František Ladislav Čelakovský (7. 3. 1799 Strakonice - 5. 8. 1852 Praha) byl a čeština básník, překladatel, lingvista a literární kritik. Byl významnou osobností českého “národní obrození “. Jeho nejpozoruhodnější díla jsou Ohlas písní ruských a Ohlas písní českých.
Život
Čelakovský se narodil v Strakonice do tesař Vojtěch Čelakovský a jeho manželka Anna. Navštěvoval střední školu v České Budějovice a pak Písek.[1] Začal studovat filozofie v Praha, ale z důvodu finančních problémů převedeny do a lyceum v Českých Budějovicích byl vyloučen pro čtení Jan Hus. Ve studiu pokračoval v Linec a poté v Univerzita Karlova v Praze (tehdy zvaná Univerzita Karlova-Ferdinanda). Spíše než se zaměřil na požadované kurzy, navštěvoval jazykové a literární kurzy pro vlastní samostudium; v roce 1822 neuspěl na logické zkoušce a nikdy nezískal vysokoškolské vzdělání.
Čelakovský se živil jako soukromý učitel až do roku 1829, kdy díky doporučení Karla Aloise Vinařického arcibiskup nechal ho přeložit Augustin z Hrocha De Civitate Dei.[1] V letech 1829 až 1842 působil jako korektor v Časopise pro katolické duchovenstvo. Od roku 1833 byl Čelakovský redaktorem Pražských novin, pražských novin. Jako redaktor se pokusil rozvíjet politické a kulturní znalosti čtenářů. Rozšířil časopis Česká včela, nechal noviny poprvé zahrnout články ze zahraničního tisku v jiném než německém jazyce a navázal vztahy s Slavisté v cizině.[2] V roce 1835 byl jmenován profesorem českého jazyka a literatury v Praze.
26. listopadu 1835 Čelakovský komentoval v Pražských novinách negativně rusky Car Nicholas I. hrozby proti polskému povstání. Ruské velvyslanectví ve Vídni si stěžovalo a Čelakovský byl odvolán z funkce redaktora i profesora.[2] Následující dva roky přežil jen díky překladům a podpoře Karla Aloise Vinařického. Od roku 1838 byl knihovníkem rodiny Kinských. V roce 1841 se stal profesorem slovanské literatury Wroclaw, a poté získal stejnou pozici v Praze v roce 1849.[2]
Rodina
František Ladislav Čelakovský se 2. února 1834 oženil s Marií Ventovou ve Strakonicích.[3] Měli spolu čtyři děti, než zemřela tyfus v roce 1844. Příští rok se v Praze oženil s Antonie Reissovou.[4] Antonie vedla korespondenci s autorem Božena Němcová, kterého se Čelakovský občas zúčastnil. Měli spolu čtyři děti, ale jedno, Anna, zemřelo tři měsíce po jejím narození. Antonie zemřel v roce 1852 a Čelakovský zemřel téhož roku.[4] Ve své závěti Čelakovský ustanovil strážce svých dětí dr. Josefa Františka Friče.[5]
Funguje
Čelakovského styl je často klasifikován jako pre-romantismus.[4] Oba ovlivňoval a byl ovlivňován dalšími vůdci českého „národního obrození“ i zahraničními slovanský kulturní osobnosti.
V letech 1821 až 1823 vydal několik básní pod jménem Žofie Jandová, ženské jméno.[4] Jako básnířka měla ukázat vysokou úroveň rozvoje české literatury a kultury. Anglický překladatel John Bowring ji zahrnul do své antologie české literatury. Čelakovský také příležitostně používal pseudonym Marcián Hromotluk.[4]
Nejvýznamnějšími Čelakovského díly byly buď slovanské sbírky folklór nebo básně založené na slovanském folklóru.
Jeho Slovanské národní písně je důležitá sbírka slovanských lidových písní.[4] Část 1 (1822) je sbírka Český, moravský, a Slovák lidové písně, věnované Václav Hanka. Část 2 (1825), věnovaná Kazimierz Brodziński, je rozdělena do dvou knih. První nadále zahrnuje české, moravské a slovenské lidové písně. Druhým jsou lidové písně z jiných slovanských jazyků, jejichž originály se objevují vedle Čelakovského českých překladů. Čelakovský publikoval písně, které se nedostaly do prvních dvou částí, v původně neplánované 3. části (1827), věnované Vuk Karadžić.
Ohlas písní ruských (1829) je sbírka epické básně především na témata z ruského folklóru byliny.[6]
Ohlas písní českých (1839) je obdobná sbírka básní na témata z českého života.[6] Spíše než soustředit se na epická nebo hrdinská témata, jako jsou Echoes of Russian Songs, je většina básní v mnohem jednodušším jazyce s příslovečnými liniemi o každodenním životě.
Mudrosloví národa slovanského v příslovích (Moudrost slovanského lidu v Příslovích) (1852) je sbírka slovanských přísloví, tematicky uspořádané tak, aby zobrazovaly tradiční životní filozofii Slovanů.[4]
Kromě poezie a děl souvisejících se slovanským folklórem vydal Čelakovský také překlady z němčiny, angličtiny a latiny do češtiny, vědeckou literaturu o slovanštině lingvistika a učebnice českého jazyka.[1]
Reference
- ^ A b C Souček (webmaster [zavinac] penkavcivrch.cz), 2003-2020 Ing Tomáš. "Životopis: František Ladislav Čelakovský (* 07.03.1799 - † 05.08.1852) | Životopisy". Český-jazyk.cz (v češtině). Citováno 23. listopadu 2020.
- ^ A b C "František Ladislav Čelakovský | životopis, informace o spisovateli | ČBDB.cz". www.cbdb.cz (v češtině). Citováno 23. listopadu 2020.
- ^ „Matrika oddaných Strakonice, 1822-1838, snímek 64"".
- ^ A b C d E F G „František Ladislav Čelakovský“. Témata (v češtině). 17. srpna 2011. Citováno 23. listopadu 2020.
- ^ Pokorná, Magdaléna. ""Spočítané dětství "sourozenců Čelakovských" (PDF).
- ^ A b "Ohlas písní ruských, Ohlas písní českých (František Ladislav Čelakovský) | Detail knihy | ČBDB.cz". www.cbdb.cz (v češtině). Citováno 23. listopadu 2020.