Francesco Marmaggi - Francesco Marmaggi - Wikipedia
Francesco Marmaggi | |
---|---|
Prefekt kongregace koncilu | |
Kostel | Římskokatolický kostel |
Jmenován | 14. března 1939 |
Termín skončil | 3. listopadu 1949 |
Předchůdce | Luigi Maglione |
Nástupce | Giuseppe Bruno |
Další příspěvky | Kardinál-kněz Santa Cecilia (1936–49) |
Objednávky | |
Vysvěcení | 14.dubna 1900 |
Zasvěcení | 26. září 1920 podlePietro Gasparri |
Stvořen kardinálem | 16. prosince 1935 podle Papež Pius XI |
Hodnost | Kardinál-kněz |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Francesco Marmaggi |
narozený | 31. srpna 1876 Řím, Italské království |
Zemřel | 3. listopadu 1949 Řím, Itálie | (ve věku 73)
Pohřben | Campo Verano (za prvé) Santa Cecilia in Trastevere (proud) |
Předchozí příspěvek |
|
Alma mater | Papežský římský seminář |
Motto | Lux de luce |
Styly Francesco Marmaggi | |
---|---|
Referenční styl | Jeho Eminence |
Mluvený styl | Vaše Eminence |
Neformální styl | Kardinál |
Vidět | Hadrianopolis v Haemimontu (titulární viz ) |
Francesco Marmaggi (31. srpna 1876 - 3. listopadu 1949) byl a Kardinál z Římskokatolický kostel který sloužil jako Prefekt z Kongregace koncilu a dříve jako Nuncius v Rumunsko, Československo a Polsko, stejně jako zvláštní vyslanec krocan.
Životopis
Marmaggi se narodil v Řím v době, kdy Italské království právě vzniklo. On byl vzděláván u Papežský římský seminář ve městě, vydělávat a doktoráty v Filozofie a Teologie.
Marmaggi byl vysvěcen v Římě dne 14. dubna 1900 a poté pracoval v pastorační péče v Diecéze římská, jakož i člen fakulty Papežského římského Athenaeum Sant'Apollinare a úředník v Apoštolská věznice do roku 1904. Byl stvořen Tajný komorník z Papež Pius X dne 15. listopadu 1907 a znovu jmenován dne 7. září 1914. Marmaggi byl 2. června 1915 povýšen na úroveň domácího preláta.
Papež Benedikt XV jmenoval jej Titulární arcibiskup z Hadrianopolis v Haemimontu a první Nuncius do Rumunského království dne 1. září 1920. Jmenování následovalo po dlouhém období jednání mezi Rumunskem a papežstvím a bylo replikováno jmenováním Dimitrie Pennescu jako první Velvyslanec Rumunska při Svatém stolci.[1] Byl vysvěcen 26. září Pietro Gasparri, Kardinál státní tajemník. Marmaggi zastupoval papeže na korunovaci roku 1922 Ferdinand I. tak jako Král z Velké Rumunsko, obřad, který se konal v Alba Iulia.
Marmaggi byl jmenován mimořádným vyslancem pro Turecko po Řecko-turecká válka, část Papež Pius XI Rozhodnutí rozšířit diplomatické vztahy papežství, které bylo uvedeno v encyklice Pacem, Dei Munus Pulcherrimum, rozbíjející se s tradicí postoupení Franche role ochránce pro Středního východu Katolíci.[2] Zároveň vyslal i papež Pius Celso Costantini navázat kontakty s Vláda Beiyang v Čína.[2]
Marmaggi byl jmenován druhým nunciem Československo v roce 1923. O pět let později byl na základě protestů povolán zpět do Říma v důsledku několika neshod na obou stranách, vyvolaných československým rozhodnutím pokračovat ve slavení místní festival Den upálení mistra Jana Husa, který ocenil myslitele 15. století Jan Hus, kdo ovlivnil protestant dogma a bylo upálen na hranici jako heretik.[3][4][5]
Marmaggi odešel Praha dne 6. července 1925, poté, co opakovaně varoval prezidenta Tomáš Masaryk, Premier Antonín Švehla a ministr zahraničí Edvard Beneš neúčastnit se obřadů.[4][5] Údajně tvrdili, že se účastnili jako soukromé osoby.[5] Marmaggiho protest zopakoval katolík Lidová strana, který Masaryka kritizoval.[4] V důsledku Marmaggiho odchodu Československo přerušilo diplomatické styky se Svatým stolcem.[4]
Marmaggi poté sloužil jako nuncius Polsko od roku 1928, dokud nebyl vyroben Kardinál-kněz z Santa Cecilia v konzistoř ze dne 16. prosince 1935 Piem XI. O dva roky později, po boku kardinálů Maglione, Pietro Boetto, Nicola Canali, Mario Nasalli Rocca di Corneliano, Alberto di Jorio, Giovanni Mercati, Raffaele Rossi, Carlo Salotti, Federico Tedeschini a Eugène-Gabriel-Gervais-Laurent Tisserant, seděl na papežské komisi a analyzoval situaci vytvořenou španělská občanská válka a jeho důsledky pro Římskokatolický klérus v Španělsko.[6] Tělo bylo vytvořeno, protože papež Pius byl zděšen Nacionalista vůdce Francisco Franco rozhodnutí převrátit se Republikán reformy v době, kdy zóna ovládaná nacionalistickými silami byla mnohem menší než oblast republikánů.[6]
Marmaggi se účastnil konkláve z roku 1939 který zvolil Pius XII. Z Polska odešel v březnu 1939, kdy byl jmenován kardinálem a prefektem Kongregace koncilu. Údajně chtěl, aby byl jeho nástupcem v Polsku Angelo Giuseppe Roncalli, nuncius do Turecka a Řecka a budoucí papež Jan XXIII.[7]
Marmaggi byl prefektem až do své smrti v roce 1949. Ulice v Římě byla na jeho počest pojmenována „Via Cardinale Marmaggi“.
Reference
- ^ (v rumunštině) Dumitru Preda, Marius Bucur, „România - Vatican. 80 ani de relaţii diplomatice“ Archivováno 10. Října 2007 v Wayback Machine, v Časopis Istoric, Květen 2000
- ^ A b Ernesto Pontieri, Storia universale, Sv. 7 (část 11), Francesco Vallardi, Milán, 1959, s. 81
- ^ "Vykreslování do Prahy", v Čas, 13. února 1928
- ^ A b C d Martin Kitchen, Evropa mezi válkami, Pearson /Longman, Londýn, 2006, s. 207. ISBN 0-582-89414-X
- ^ A b C Joseph Rothschild, Východní střední Evropa mezi dvěma světovými válkami, University of Washington Press, Seattle, 1992, s. 107-108. ISBN 0-295-95357-8
- ^ A b Gonzalo Redondo, Historia de la Iglesia en España, 1931-1939, Ediciones Rialp, Madrid, 1993, s. 291. ISBN 84-321-3016-8
- ^ Peter Hebblethwaite, Papež Jan XXIII., Pastýř moderního světa, Doubleday, New York, 1985, s. 150
Tituly katolické církve | ||
---|---|---|
Předcházet Filippo Giustini | Prefekt kongregace koncilu 14. března 1939 - 3. listopadu 1949 | Uspěl Domenico Jorio |