Francesco Chieregati - Francesco Chieregati

Francesco Chiericati, také písemné Chieregati nebo Chieregato (1479, Vicenza - 6. prosince 1539, Bologna ), byl papežský nuncius a biskup, člen domu Chiericati z Vicenzy.

Život a kariéra

Zasláno od Papež Lev X jako papežský nuncius do Anglie (1515–17) obsadil obdobný úřad také v Portugalsku a ve Španělsku (1519), seznámil se s kardinálem Adrian Florent, Biskup z Tortosy, nizozemský učitel Karel V., a později Papež Adrian VI.

Dietní Norimberk, válka proti Turkům, Magellanova expedice

Jedním z prvních činů papeže Adriana po jeho vstupu do Říma bylo přimět Chieregatiho, jehož učení a ctnost si papež vážil, Biskup z Terama v Neapolském království; poté ho poslal do Dietní Norimberk, povolaný na podzim roku 1522. Byl pověřen, aby od německých knížat získal energičtější pronásledování války proti Turkům v Maďarsku, také energičtější potlačení Luteránství a poprava Edikt červů (26. května 1521) proti Martin Luther. Ve dvou diskurzech (19. listopadu a 10. prosince) vyzval knížata ke spolupráci při vyhnání Turků z křesťanského Maďarska; ke druhému datu také požadoval okamžité provedení Červího ediktu, kterým byl Luther podřízen zákazu říše, které formálnímu nezákonnému zákonu, kterému dosud unikl, Fridrich Saský a další přátelští knížata. Nakonec 3. ledna 1523 Chieregati veřejně přečetl dva důležité dokumenty zaslané po něm z Říma. Byli papežský brief (vydáno předchozího 25. listopadu) členům sněmu a instrukce pro samotného Chieregatiho. První z nich obsahoval výzvu ke katolické zbožnosti, náboženským tradicím a velkodušnosti představitelů německého lidu a prosil sněm, aby uhasil náboženské pobuřování a přinutil podrobení Luthera a jeho stoupenců.

Osobní instrukce, vydaná pravděpodobně ve stejný den a přečtená ve sněmu Chieregati, je jedním z nejdůležitějších dokumentů pro ranou historii Protestantská reformace. V něm papež Adrian přiznává, že hříchy církevních byly hlavní příčinou soužení církve, a že v Římská kurie sám, jak hlava, tak členové, papežové a preláti, byl vinen ze zneužívání.[1] Odpověď stravy byla odrazující; knížata a představitelé se vyhnuli odpovědi na papežovy žádosti, navrhli oslavu všeobecné rady v nějakém německém městě a obnovili ji v dřívějších antipapalských stížnostech Němců, slavné Centum gravamina teutonicae nationis; Dodává pastor[2] že selhání Chieregati bylo do značné míry způsobeno velkými německými preláty, kteří v žádném případě nebyli připraveni opakovat vyznání papeže. Ten byl často obviňován z jeho upřímnosti,[3] ale pastore[4] brání ho tím, že jeho přijetí bylo nutné.

Chieregati byl patronem Antonio Pigafetta, kteří doprovázeli expedici z Ferdinand Magellan. Pigafetta poslal svůj deník expedice a plavbu kolem světa dokončila její jediná přežívající loď, Victoria, na Chieregatiho, když byl ve stravě. Chieregati jej zpřístupnil účastníkům stravy.[5] Císař vyslal také zprávu o expedici se zeměkoulí ilustrující cestu Karel V. jeho bratru arcivévodovi Ferdinand Rakouský, který předsedal sněmu. Účet byl pravděpodobně odstraněn uživatelem Maximilianus Transylvanus a zeměkoule kopii té, kterou vytvořil on. Zeměkoule byla zobrazena účastníkům. Chieregati po prozkoumání zeměkoule popsal Victoria itinerář jeho patrona, Isabella d’Este Gonzaga, Marchesa z Mantovy.[6] Chieregati také zaslal Transylvanův účet Francescovi Miniziovi Calvovi v Římě, který jej nechal zveřejnit v listopadu 1523.[7]

Poznámky

  1. ^ Text pokynu viz Odorico Raynaldi, Annales Ecclesiastici (Louvain, 1781), II, 144ff; Francesco Sforza Pallavicino, Storia del Concilio di Trento (Řím, 1656), I (2), 4-6; zejména Wrede, „Deutsche Reichstagskten“ (Mnichov, 1893), III, 391; viz níže, Pastor a Hergenröther-Kirsch.
  2. ^ Pastor, str. 97.
  3. ^ Viz poznámky Pallavicina ve věci Hergenröther-Kirsch.
  4. ^ p. 94.
  5. ^ Chieregati na Isabella d’Este Gonzaga, Norimberk, 26. prosince 1522, Archivio di Stato di Mantova, Archivio Gonzaga, nar. 523, c. 152; citováno v Guglielmo Berchet, Carteggi diplomatici, Reale Commissione colombiana pel Quarto Centenario dalla Scoperta dell 'America, Fonti italiane per la Storia della Scoperta del Nuovo Mondo, Raccolta di Documenti e Studi, Roma, 1892, Parte III, sv. I, str.175, doc.x.
  6. ^ Chieregati do Isabella d’Este Gonzaga, Norimberk, 10. ledna 1523, Guglielmo Berchet, Carteggi Diplomatici, Reale Commissione Colombiana pel Quarto Centenario dalla Scoperta dell 'America, Fonti italiane per la Storia della Scoperta del Nuovo Mondo, Raccolta di Documenti e Studi, Roma, 1892, Parte III, sv. I, str. 176, č. Xi.
  7. ^ Maximiliani Transyluani Caefaris a secretis Epistola, de admirabili & novissima Hispanorum in orientem navigatione, qua variæ, & nulli prius accessæ regiones inventæ sunt, cum ipsis etiam Moluccis insulis beatissimis, optimo aromatum genere refertis, Roma, 1523.[1]

Reference

  • Tento článek včlení text z publikace nyní v veřejná doména: Herbermann, Charles, ed. (1913). Katolická encyklopedie. New York: Robert Appleton Company. Chybějící nebo prázdný | název = (Pomoc)

externí odkazy