Fran Krsto Frankopan - Fran Krsto Frankopan

Fran Krsto Frankopan
Portrét v roce 1671, v době jeho popravy
Portrét v roce 1671, v době jeho popravy
narozený(1643-03-04)4. března 1643
Bosiljevo, Chorvatsko, Habsburská monarchie
(Nyní Chorvatsko )
Zemřel30.dubna 1671(1671-04-30) (ve věku 28)
Wiener Neustadt, Rakousko, Habsburská monarchie
(Nyní Rakousko )
OdpočívadloZáhřebská katedrála, Chorvatsko
obsazeníBásník, Politik
Jazykchorvatský
Pozoruhodné práceElegia
Gartlic za čas kratiti

Fran Krsto Frankopan (maďarský: Frangepán Ferenc Kristóf; 4. března 1643 - 30. dubna 1671) byl a chorvatský barokní básník, šlechtic a politik. On je připomínán především pro jeho účast na neúspěchu Zrinski-Frankopan spiknutí. Byl chorvatský markýz, člen Frankopan šlechtická rodina a její poslední mužský potomek.

Životopis

Časný život a poezie

Fran Krsto Frankopan s Petarem Zrinskim.

Narozen v Bosiljevo, Chorvatsko,[1] o dvacet let mladší než jeho bratři, Fran Krsto Frankopan byl sám o sobě autentickým básníkem. Po smrti svého otce Vuk Krsto Frankopan, byl poslán do školy Záhřeb, kde se zapsal na Jezuitská akademie. Bydlel v dnešní ulici Habdelić v Horní město, než pokračoval ve vzdělávání v Itálie.[2] Tam vydal své první básnické dílo v Latinský jazyk, Elegia, ve věku pouhých 13 let, v roce 1656. Prošel různými poetickými vlivy, z nichž žádný nedokázal ohlušit svou vlastní inspiraci. V takovém duchu bylo napsáno jeho The Garden in which to Cheat Time (Gartlic za čas kratiti ), osobní popis zážitků básníka ve vězení.

Bydlení v oblasti hraničící s několika chorvatský Frankopan psal svou poezii hlavně v kajkaviansko-ikavském dialektu chorvatského jazyka (jak je vidět v jeho básni Srića daje kaj misal ne zgaje). Ve vězení Frankopan překládal Molière je Georges Dandin, první překlad do slovinský a jakékoli Slovanský jazyk.[3]

Spolu s Petar Zrinski, jeho bratr Nikole, Frankopan a jeho sestra Katarina (Petarova manželka), přispěla do 17. století různými básnickými a prózními díly Chorvatská literatura.

Erb Fran Krsto Frankopan

Mír Vasvár

Jak Frankopan, tak jeho švagr Zákaz (místokrál) Petar Zrinski byli popisováni jako kompetentní státníci a plodní spisovatelé. Viděli úspěchy při vyjednávání a osvobozování etnických maďarských a chorvatských oblastí okupovaných ubývajícími zeměmi Osmanská říše. Nicméně vídeňský vojenská rada, který si přál omezit maďarský vliv v monarchii, rozhodl se nakonec s Osmany podepsat mírovou smlouvu, podle které muselo být osvobozené území postoupeno zpět Osmanské říši. Výsledek viděli maďarští a chorvatští šlechtici mírová smlouva, Mír Vasvár jako naprosto nepříznivé a ostudné pro jejich zájmy. V reakci na to se Frankopan a Zrinski rozhodli vzbudit proti králi vzpouru, Leopold I..

Smrt

Náhrobek Petara Zrinského a Fran Krsto Frankopan v Wiener Neustadt

Frankopan a Zrinski se zmocnili královské stráže, když byli ve Vídni. Jako trest za pobuřování, byli odsouzeni k popravě v Wiener Neustadt v roce 1671.[1]

Smrt Zrinski a Frankopan způsobila pobouření mezi chorvatskými šlechtici. Zrinski a Frankopan se ani nepokusili odpovědět na soud ve Vídni za podmínek, za nichž s nimi Vídeň jednala, ale spíše chtěli čelit svým nespravedlnostem tehdy docela oprávněnou diplomacií. Vídeňští úředníci později uznali, že hlavním důvodem povstání byla nespokojenost Maďarů a Chorvatů vyvolaná nepříznivými dopady Mír Vasvár, spíše než nevyprovokovaná pobuřování.

Pozůstatky Fran Krsto Frankopan a Petar Zrinski byly předány chorvatským orgánům a pohřbeny v Katedrála v Záhřebu v roce 1919, následující první světová válka.

Seznam prací

Z následujícího seznamu byla za Frankopanova života publikována pouze Elegia, zbytek byl nalezen v rukopisu po jeho popravě ve Wiener Neustadt.[4]

Lyric

  • Elegia (1656), psaný latinsky
  • Gartlic za čas kratiti, dokončeno c. 1671
  • Různé zbožné básně
  • Zganke za vrime kratiti
  • Sentencije vsakojaške

Próza

  • Trumbita sudnjega dneva
  • Preljubljeno zlato i izabranice moga srca

Drama

Dědictví

Portréty Frankopan a Zrinski jsou zobrazeny na lícní chorvatského 5 kuna bankovka, vydaná v letech 1993 a 2001.[5]

Jeho básně jsou stále populární a jsou psány v kombinaci všech tří chorvatských dialektů: štokavian, kajkavian a čakavian. Tento typ psaní byl pravidelný i pro další autory kraotského barokního literárního kruhu Ozalj: Ana Katarina Zrinski a Petar IV Zrinski.[6]

Citáty

Ten, kdo čestně zemře, žije navždy.

— Fran Krsto Frankopan, Odvod

Je možné, Všemohoucí Stvořiteli, že taková nespravedlnost utlačuje tvou zemi?

— Fran Krsto Frankopan

Viz také

Reference

  1. ^ A b Milorad Živančević (1971). Živan Milisavac (ed.). Jugoslovenski književni leksikon [Jugoslávský literární lexikon] (v srbochorvatštině). Novi Sad (SAP Vojvodina, SR Srbsko ): Matica srpska. p. 127.
  2. ^ https://vijesti.hrt.hr/31564/roen-fran-krsto-frankopan
  3. ^ http://philologicalstudies.org/dokumenti/2008/vol1/2/6.pdf
  4. ^ Bibliografie Fran Krsto Frankopan na Matica hrvatska
  5. ^ Chorvatská národní banka. Vlastnosti bankovek Kuna Archivováno 6. května 2009 v Wayback Machine: 5 kuna Archivováno 06.05.2009 na Wayback Machine (Vydání z roku 1993) & 5 kuna Archivováno 06.05.2009 na Wayback Machine (Vydání z roku 2001). - Citováno dne 30. března 2009.
  6. ^ https://www.enciklopedija.hr/Natuknica.aspx?ID=67469

externí odkazy