Françoise Blime-Dutertre - Françoise Blime-Dutertre

Françoise Blime (narozený Françoise Dutertre 11.07.1939 - 06.03.2016) byl francouzský filozof. Byla žákem Raymond Aron a celoživotní obdivovatel Levi-Strauss Strukturální antropologie byla Françoise Blime jednou z mála francouzských studentů, která byla přijata ve Spojených státech na Fulbrightovo stipendium na Brandeis University, kde byla trénována u některých předních myslitelů za americkou sociální revolucí koncem šedesátých let, jako např Angela Davis. Po návratu do Francie neúnavně pracovala na vypracování a aplikaci nových paradigmat ve francouzských státních vzdělávacích systémech, nejprve zavedením institucionálních psychopedagogika ve vzdělávacích kurzech učitelů školy a později jako významný výzkumný pracovník a správce Národního střediska pro pedagogickou dokumentaci (Centre National de la Documentation Pédagogique, CNDP), kancelář francouzského ministerstva školství, která vydává výukové materiály. Françoise Blime byla také členkou řady prestižních think-tanků v oblasti vzdělávání, jako je Teaching League (La Ligue de l’Enseignement ) a byl oceněn Palmes Académiques.[1]

Životopis

Časný život

Françoise Blime se narodila Françoise Dutertre 11. července 1939 v Paříži ve Francii. Druhá dcera Maurice Dutertre (1902-1998), důstojnice námořnictva, a Yvonnes Delarue-Dutertre (1906-1992), prodavačka, instruktorka plavání a umělec z pařížské pobočky rodiny Delarue z Honfleur, Normandie.

Brzy uznána jako talentovaná ve škole, Françoise Blime vyrostla v Toulon, kde byl její otec umístěn jako důstojník v nově zformovaných protiponorkových jednotkách námořního letectva bojujících ve válce 1940 proti francouzským středomořským vpádům italské flotily. Rodina se poté přestěhovala do Lyon v době německé okupace, kde byl její otec násilně vyřazen z provozu a je podezřelý z kaskadérského protibritského námořního důstojníka, že pracoval jako potenciální spolupracovník s vichyskou policií. Problémy doma a opakované bombardování lyonských předměstí vedly k tomu, že Francoise byla internována v katolických ústavech se svým bratrem a sestrou, což z ní udělalo spolehlivého protiklerikálního člověka po celý život. Její rodiče se během války rozešli a ona se s matkou, bratrem a sestrou přestěhovala do Paříže. Když se její matka snažila v poválečné Paříži vyjít s penězi, byla Françoise poslána žít s rodinou svého kmotra do Le Vesinet, nóbl západní předměstí Paříže. Navzdory své skromné ​​výchově jí neustálé školní úspěchy umožnily dostat se do prestižního okolí Lycée de Saint Germain-en-Laye kde excelovala ve všech předmětech a zejména ve všech studiích souvisejících s literaturou. Po ní Baccalauréat, byla přijata na Sorbonna Université na plné stipendium, kde studovala filozofii.[2]

Filozofické školení

Francouzský filozof Raymond Aron rychle si všimla excelence Françoise a po několika letech v programu na Sorbonně podpořila její přihlášku na prestižní Fulbrightovo stipendium který ji poslal Brandeis University kde studovala Dějiny myšlenek pod vedením kontroverzního německého filozofa Herbert Marcuse. Právě na pedagogických seminářích v Marcuse se setkala s americkou mládeží, která měla tvořit militantní základ americké sociální revoluce koncem šedesátých let. Mezi nimi, Angela Davis, dosud není vůdcem Komunistická strana USA, kterého viděla i po návratu na Sorbonnu. Bylo to také v Brandeis, že podle učení Abraham Maslow, objevila psychoanalýzu. Zbytek života se snažila sladit učení Marcuse a Maslowa v systémech institucionálního vzdělávání. Vystudovala magisterské umění na Brandeis University a poté doktorát (?) Na pařížské univerzitě Sorbonne.[3] Během svého působení na Sorbonně pracovala pro americkou farmaceutickou společnost Vicks,[4]

Kariéra věnovaná veřejnému vzdělávání

Z její výchovy a výcviku bylo přirozené, že Françoise Blime směřovala ke kariéře ve veřejném vzdělávání. Koneckonců, jediným stálým prvkem jejího raného života byla školní excelence a její pozdější výcvik ukázal na revoluční ambice reformovat francouzský vzdělávací systém, který se od konce 19. století vyvíjel pomalu. Začala učením filozofie na lyceu v Noyon, poblíž Paříže, zatímco se připojíte Fernand Oury Pohyb Pédagogie Institutionnelle a zapojení do různých výzkumných hnutí za účelem reformy vzdělávání v této době, kdy se Francie sama měnila v návaznosti na EU 1968 otřesy. Na začátku 70. let se stala zakládající členkou Mouvement pour la Psycho-Pédagogie Institutionelle (hnutí za institucionální psycho-pedagogiku) spolu s Francoise Dolto, slavný francouzský psychoanalytik. Poté přijala učitelské místo v Ecole Normale des Instituteurs (francouzská národní škola pro učitele), kde dokázala ovlivnit generace učitelů novými inovativními metodami učení. Pozici na Ecole Normale si udržela od roku 1972 do roku 1988. V roce 1988 byla jmenována do Centre National de Documentation Pédagogique (CNDP: Agentura pro výuku francouzského ministerstva školství) jako poradce prezidenta, kterou zastávala až do svého odchodu do důchodu v roce 2002. V roce 2002 byla jmenována do think tanku Ligue de l'Enseignement, který radí Francouzské ministerstvo školství řešilo různé záležitosti spojené s pokrokem ve vzdělávání, kde zkoumala dopad nových digitálních nástrojů na podporu výuky ve třídách.[5]

Smrt

Byla jí diagnostikována ALS v roce 2015, krátce poté, co její vnuk prohrál svůj boj s rakovinou. Zemřela jen 9 měsíců poté, co jí byla diagnostikována 6. března 2016. Je pohřbena v Honfleur, odkud pocházela její rodina a kde má rodina své letní sídlo.[6]

Reference

  1. ^ "Příjemci avec Françoise Blime". Les Cahiers Pedagogiques. 8: 35. října 2010.
  2. ^ "Příjemci avec Françoise Blime". Cahiers de Pedagogie. 8: 36. října 2010.
  3. ^ Meyriat, Saltet (1968). „Revue Française de Science Politique“. Persee.fr. Presses Universitaires de France. 637–659.
  4. ^ "Příjemci avec Françoise Blime". Cahiers Pedagogiques. 8: 36. října 2010.
  5. ^ „Dossier société numérique et citoyenneté“. Mediapart. Mediapart. 5. května 2010.
  6. ^ „CEPI“. CEPI. Citováno 29. května 2016.

Zdroje

externí odkazy