Florence Milnes - Florence Milnes

Florence Milnes v BBC

Florence Milnes (1893 - 1966) byl knihovník, který založil v Praze první referenční knihovnu British Broadcasting Corporation (BBC) a provozoval ji více než třicet let. Knihovna byla jejím nápadem a přesvědčila nově založenou společnost, že je potřeba. Projekt zahájila v roce 1927 a v době, kdy v roce 1958 odešla do důchodu, měla knihovna pod jejím vedením pět samostatných poboček. Dostala MBE v roce 1943 za příspěvek národnímu hlasateli.

Raná léta

Narodila se v roce 1893 a byla vzdělávána v klášterní škole v Liverpoolu FCJ College, ale neměl žádné formální vzdělání v knihovnictví.[1] Během První světová válka pracovala v Ministerstvo munice. V roce 1925 nastoupila do práce na BBC jako informační asistentka pro uměleckého ředitele pro výzkum myšlenek programu a v roce 1926 strávila nějaký čas u narychlo vytvořené zpravodajské jednotky poskytující informace během Generální stávka, při absenci tištěných novin. (BBC zpočátku sama sebe neviděla jako zpravodajskou organizaci.)[2] Od svých počátků v BBC věřila, že „... stále více bude potřeba knihovny, která by fungovala stejně jako univerzitní knihovna pro její studenty ...“.[3] Tvrději na to usilovala po svém působení ve zpravodajské jednotce, kde její „přesvědčení bylo posíleno o potřebě knihovny, argumentováno a zpochybňováno, až nakonec [jí] bylo dáno zelené světlo“.[3] V lednu 1927 zahájila Milnes knihovnickou a informační službu, která by ji zaměstnávala po zbytek jejího pracovního života. Počínaje encyklopedií, Biblí a hromadou tiskových výstřižků postupně vybudovala sbírku zdrojů na místě. Už nemusela chodit na časté procházky ze své kanceláře do Čítárna Britského muzea, kdysi pro ni nezbytný pro výzkum.

Založení knihovny

Milnes poskytoval podporu výzkumu pro některé z hlavních rozhlasových nabídek BBC té doby: jako drama, rozhovory a kvízy. Kromě budování referenčních zdrojů vyvinula další knihovnické služby, včetně seznamů výročí, které byly oblíbené u producentů, kteří hledali „kolík“ pro programová témata.[3] V roce 1932 se knihovna přestěhovala ze Savoy Hill do účelových pokojů v nově postavené budově Broadcasting House. Od kanceláří zaměstnanců byla pro čtenáře klidná místnost, kde telefony neustále zvonily dotazy. Sbírka kartoték organizovaných témat od nekrologů po poezii. Spolupráce s dalšími knihovnami všeho druhu byla podstatnou součástí Milnesovy práce, částečně proto, že finanční omezení omezovalo počet knih, které si mohla koupit. Postupně založila samostatné pobočky jako cizojazyčnou knihovnu pro „Externí služby“. Po druhé světové válce byla zřízena pobočka zaměřená na televizi, aby poskytovala „obrazové odkazy“ návrhářům pracujícím na historických a jiných hrách.[3] Milnes byl zklamaný, když byla v roce 1934 založena zcela nezávislá zpravodajská informační služba, kterou provozoval Horatio Batchelor.[1]

V BBC byla Milnes výrazná „osobnost“, která vždy měla oblek s vlasy v Eton plodina. Její přátelé, kteří jí říkali Bill,[4] popsala její vysoké standardy, vstřícnost, laskavost a humor v nekrologech.[5][6][4] Přesto tato žena s „impozantním zevnějškem“,[4] s její energií a odhodláním někdy vykazovala známky temperamentu a špatného chování.[1] Sama přiznala netaktnost.[3]

Většinu prvních informačních služeb BBC založily a provozovaly ženy.[7] Podle standardů 20. a 30. let byla Milnes na docela příjemném pracovišti pro ženy,[8] i když se její plat nijak zvlášť nesrovnával s platem některých jiných žen v podobných rolích.[1] Poté, co začala s týdenní mzdou odpovídající 182 liber za rok, se brzy stala placeným zaměstnancem, který znovu vydělával o polovinu víc. Na konci dvacátých let jí bylo odmítnuto podstatné navýšení,[7] a její plat dosáhl 1 915 GBP ročně do roku 1958.[9] Kromě klíčové role v BBC byl Milnes důležitou postavou ve Sdružení zvláštních knihoven a informačních kanceláří, ASLIB, od prvních dnů ve 20. letech 20. století.[5]

Dědictví

V době, kdy Milnes opustil BBC v roce 1958, měla knihovna více než 50 zaměstnanců a 100 000 svazků[5] stejně jako obrázky, výstřižky atd. Na čajovém večírku označujícím její odchod do důchodu Generální ředitel BBC ocenil ji jako „praktickou vizionářku“, která předvídala, do jaké míry bude BBC záviset na kvalitní knihovně.[1] Historik Asa Briggs později řekla, že její knihovna byla „jedním z největších a nejlépe provedených úkolů v historii BBC“.[10] Časy uvedla, že navrhla službu „pro velmi zvláštní požadavky vysílání“ a sestavila „jednu z nejlepších dramatických knihoven v zemi“.[5] Nejenže nabídla „ochotnou pomoc“ producentům a výzkumníkům programů, ale také vyškolila lidi, kteří se stali „prvotřídními knihovníky v různých částech světa“,[5] a kteří byli, stejně jako ona, „spokojeni, že zůstanou v zákulisí“, zatímco „skutečně přispívali k programům“.[6] V pozdějších letech již nebyla aktivní, ale užívala si společnost „stálých přátel“ a poslouchala rádio.[6] Zemřela u Nemocnice sv. Jana a sv. Alžběty dne 25. ledna 1966.[5]

Reference

  1. ^ A b C d E Kate Murphy, Behind the Wireless: A History of Early Women at the BBC, Springer 2016, zejm. pp123-124
  2. ^ David Stoker, podpora knihoven pro funkce, které přesahují rámec zpravodajství a publicistiky: účet BBC Reference Library Service, 1990
  3. ^ A b C d E Miss F Milnes, referenční knihovna BBC: formace, historie a vývoj, 1927 až 1958, Svět knihovny, sv. 60: 8 pp171 - 175
  4. ^ A b C Slečna Florence Milnes, pan Patrick Smith. Časy, 4. února 1966, s. 12
  5. ^ A b C d E F Slečna Florence Milnes. (Nekrolog) Časy 28. ledna 1966, s. 14
  6. ^ A b C Slečna Florence Milnes. pan Roger Carey. Časy, 1. února 1966, s. 12
  7. ^ A b Catherine Murphy: „Na stejné úrovni jako muži?“ Ženy a práce v BBC, 1923-1939, Goldsmiths College
  8. ^ Hledisko: Průkopnické ženy v raných letech BBC
  9. ^ Evelyn Kerslake, Historie pracujících žen v anglických knihovnách, 1871 - 1974, Loughborough University
  10. ^ Asa Briggs, The History of Broadcasting in the United Kingdom: Volume II: The Golden Age of Wireless, OUP 1995