První předsednictví Fernanda Belaúndeho - First presidency of Fernando Belaúnde

tento článek ne uvést žádný Zdroje. Prosím pomozte vylepšit tento článek podle přidávání citací ke spolehlivým zdrojům. Zdroj bez zdroje může být napaden a odstraněn. Najít zdroje: „První předsednictví Fernanda Belaúndeho“  – zprávy  · noviny  · knihy  · učenec  · JSTOR (červen 2013) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony)

Fernando Belaúnde Terry
42. Prezident Peru
V kanceláři 28. července 1963 - 3. října 1968
Předcházet	Manuel Prado Ugarteche
Uspěl	Juan Velasco Alvarado (Prezident revoluční vlády ozbrojených sil)
Osobní údaje
narozený	(1912-10-07)7. října 1912 Lima, Peru
Zemřel	4. června 2002(2002-06-04) (ve věku 89) Lima, Peru
Politická strana	Populární akce (Peru)

První funkční období Fernando Belaúnde Terry začal 28. července 1963 a vyvrcholil pučem Juan Velasco Alvarado 3. října 1968.

Inaugurace

Předsednictví začalo 28. července 1963. Na inauguraci Belaúnde v Legislativní palác předseda senátu, Julio de la Piedra dal mu prezidentskou šerpu, následovaný prvním viceprezidentem Edgardo Seoane přísaha. Na slavnostním ceremoniálu se zúčastnili zástupci 41 států, mezi nimi ministr informací a cestovního ruchu Španělska, Manuel Fraga. Přednesl projev k národu, který ohlásil vládní opatření, jako je držení volebních radních k zajištění přímé demokracie pro Peru. Oznámil také plán bydlení, aby se setkal s tisíci peruánských bezdomovců, a také jako motor rozvoje ekonomiky. Dalším důležitým oznámením bylo zahájení plánu silničního provozu, který by zrodil okrajovou dálnici.

Předsednictví

Během jeho funkčního období došlo v andských oblastech k několika rolnickým povstáním a vypuknutí partyzánských konfliktů zasažených chudobou a útiskem pronajímatelů a rychle potlačených pomocí armády. Také během prvních let své správy zažil období pozoruhodného ekonomického rozmachu, který se odrazil ve výkonnosti řady velkých infrastrukturních projektů určených ke zlepšení stávajících pozůstatků jeho předchůdců Manuel A. Odría a Manuel Prado Ugarteche, ale financovány hlavně ze zahraničních půjček.

Akt Talary a skandál ze strany 11

Po nástupu do funkce se Belaúnde nabídl vyřešit problém La Brea a Pariñas za 90 dní. Pro národ to byl trapný soudní spor a několik desetiletí nevyřešený Američan International Petroleum Company, která nelegálně využívala ropná pole La Brea a Pariñas na severu Peru, aniž by poskytla částku dlužnou státní pokladně, která se za ta léta hromadila.

Belaúnde zaslal Kongresu návrh zákona, kterým prohlásil za neplatnou dohodu a udělení Pařížské úmluvy (podepsané včas Augusto B. Leguia a zvýhodnění IPC) a požadoval, aby pole La Brea a Pariñas přešla na Power of Attorney Oil Company (vládní agentura). Kongres vydal zákon č. 14 696, který prohlásil Cenu za neplatnou, ale nerozhodl o druhém bodě. Výkonná moc přijala zákon dne 4. listopadu 1963 a je oprávněna hledat řešení starého problému.

V červenci 1968 byla pod tlakem skupin ekonomické moci zahájena léčba IPC ve vládním paláci. 13. srpna bylo podepsáno Zákon Talara kterým všechna ropná pole přešla do rukou společnosti Fiscal Petroleum Company (EPF), přičemž si rafinérii, distribuční systém a národní koncese na pohonné hmoty ponechají Limu. IPC byl povinen koupit veškerou ropu, kterou by EPF chtěla prodat, za účelem zpracování ve své rafinérii v Talaře zastaralé.

Zákon podepsal předseda Senátu Belaúnde Carlos Manuel Cox a předseda Poslanecké sněmovny Andrés Townsend Ezcurra a vysokí úředníci IPC. Celý tisk tuto událost zopakoval a na titulní stránce zveřejnil „Problem Brea a Pariñas“, který v radosti explodoval po celém Peru.

Veřejné mínění se však změnilo, když část tisku oznámila, že pro podpisový skandál stanovila podmínky pro zákon o IPC. Vrchol nastal, když prezident EPF, inženýr Carlos Loret de Mola, rezignoval a nahlásil chybějící stránku smlouvy, která stanovila cenu surové ropy pro nákup od EPF (10. září 1968). To byla ta slavná „strana“, která by měla sloužit jako záminka pro skupinu armádních důstojníků, aby o necelý měsíc udělali převrat a obvinili vládu ze „zrady“.

O „stránce 11“ byla rozsáhle napsána v Peru. Někteří přisuzovali velký význam, protože zjevně obsahovaly cenné informace o nákladech, jiní tvrdili, že to byla jen prázdná stránka, a dokonce se našli i takoví, kteří jejich existenci popírali.

1. října 1963 rezignoval Oswaldo Hercelles García Předseda vlády Peru a druhý den složil Fernando Belaúnde přísahu v novém kabinetu v čele s Miguelem Mujicou Gallo jako předsedou vlády.

Vojenský puč

3. října 1968, několik měsíců po ukončení vlády, byl Belaúnde svržen skupinou socialisticky orientované armády vedené generálem Juan Velasco Alvarado, v té době prezident Společné velení ozbrojených sil Peru.

Na úsvitu 3. října 1968 dorazil přístup tří vojenských tanků na hlavní náměstí. Fernando Belaúnde z vládního paláce zavolal ministry války, námořnictva a letectví a požádal je, aby přijali drastickější opatření. Armáda rozbila brány a vstoupila do vládního paláce, poté do místností dorazila skupina vojáků pod velitelem Enrique Gallegosem a odvezli Belaúnde k nákladnímu vozu, který ho přivedl do velitelství obrněné divize. Další tanky zaujaly místo Kongresu, prefektury, sídla politických stran, Národního rozhlasu, Ministerstva vnitra a televizních stanic.

V 5 hodin ráno se kabinet sešel v Palác Torre Tagle bez ministrů války a námořnictva. Bylo dohodnuto, že druhý Viceprezident Peru Mario Polar by se měl ujmout funkce a byl vyhoštěn všem důstojníkům z puče. V 6:00 policisté obklíčili Palác Torre Tagle a pak do toho vtrhl. Ministři odešli z místnosti za zpěvu národní hymny. Mezitím na letišti byl připraven opustit letadlo, které na něj připravili vojenští rebelové, aby na něj uprchli pro případ neúspěchu puče, nebo deportovat prezidenta Belaúnde, pokud zvítězí.

V 8 hodin ráno byl prezident Belaúnde střežen 3 důstojníky a 20 vyšetřovateli, kteří ho donutili nastoupit do letadla. Sesazený prezident byl převezen do Mezinárodní letiště Ezeiza, Argentina.

Juan Velasco Alvarado, poté předseda Společné velení ozbrojených sil Peru, se představil jako prezident Revoluční vláda ozbrojených sil. Obvinil vládu, že se dohodla se zájmy mezinárodního kapitálu a že nemá vůli provádět sociální reformy, které byly považovány za nutné.

Skříň