Závěrečná věta - Final clause
tento článek potřebuje další citace pro ověření.Prosince 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) ( |
A závěrečná věta v lingvistika je závislý příslovek doložka vyjadřující účel. Z tohoto důvodu se také označuje jako a účelová klauzule nebo a klauzule účelu.
v Angličtina, závěrečné věty jsou relativně vzácné. Poslední klauzule je odpovědí na otázku obsahující slovo otázky pročež nebo k čemu (někdy také proč). The předpis protože jejich konstrukce je poměrně komplikovaná:
Finále doložka je představen následujícími spojovacími slovy (spojky ):
- že (někdy předchází v pořádku nebo tak, nebo, v literárním jazyce, do konce)
- jinak (ekvivalentní že ne, někdy s významem ze strachu, že, oba přirozeně patří do že kategorie)
V závislosti na použité spojce existují dvě formy závěrečné věty:
- -li že je použita, poslední klauzule trvá smět v současnost, dárek a budoucnost, a mohl v minulost, někdy také musí kvůli latinský spojovací způsob
- Proč hraješ na housle? - Hraji na housle že Já smět užívej si.
- Za co jsi mě praštil? - Udeřil jsem tě aby ony mohl nestal se nám podezřelým.
- Proč jsi šel do města? - Šel jsem do města aby Já mohl koupit nějaké nové oblečení v nákupním centru.
- Popadl jsem lano že Já mohl ne podzim.
- -li jinak je použita, poslední klauzule trvá by měl nebo smět (druhý je zastaralý a používá se pouze pro přítomnost a budoucnost), nebo spojovací způsob.
- Popadl jsem lano jinak Já by měl podzim.
- hraji na housle jinak Já by měl (nebo smět) nudit se.
- Dělá to, co mu bylo řečeno jinak on být vyhozen. (spojovací způsob)
- Použil konjunktiv, aby ho nepovažovali za hrubého. (minulý spojovací způsob, který se v anglické angličtině jeví jako stejný jako v minulosti)
Závěrečné věty, které odkazují na stejný předmět jako hlavní věta věty, lze vyjádřit pomocí na, v následujících situacích, tak, ze strachu zatd. Tato krátká forma závěrečné věty je mnohem častější než samotná závěrečná věta.
- Čte, že může být moudrá. = Čte, aby byla moudrá.
- Plakali jste ze strachu, že jste na zkoušející možná nezapůsobili. = Plakali jste ze strachu, že nezapůsobíte na zkoušející.
- Maluji, abych mohl být šťastný. = Maluji, abych byl šťastný.
Karsten Schmidtke-Bode zkoumala v souvislosti s účelovými klauzulemi závěrečné klauze, jejichž cílem bylo dosáhnout konkrétního maticová klauze situace v a složitá věta konstrukce. V mnoha jazycích se opakují trendy gramatického kódování. Pro jazyky je běžné, že věty o účelu jsou vyjádřeny v různých strategiích. Účelem topologické mapování klauzule je vysvětlit univerzální pojmové charakteristiky morfosyntaktický kódování komunikačních funkcí, stejně jako kognitivně-psychologické mechanismy podílející se na použití. Účelové doložky se liší od typických adverbiální vztahy a jsou zvláštním případem, s nímž úzce souvisí doložky doplnění a nějaký vztažné věty.[1]
Účel, jako jednoduché gramatické infinitiv, následuje slovesa, která vyjadřují nebo naznačují pohyb v angličtině, podle Huberta Gibsona Sharina.[2]
Další čtení
- Morwood, James (1999). Latinská gramatika. Oxford University Press. ISBN 978-0-19-860199-9.
- Gildersleeve, B.L .; Lodge, Gonzalez (1867). Latinská gramatika. Bristolský klasický tisk. ISBN 1-85399-521-5.
- Kennedy, Benjamin Hall; Mountford, Sir James (1962). Revidovaný latinský základ. Longman. ISBN 978-0-582-36240-6.
- Ayer, Meagan. „Latinská gramatika Allena a Greenougha: Klauzule účelu“. Komentáře Dickinson College. Citováno 9. června 2019.
Poznámky
- ^ Schmidtke-Bode, Karsten (2009). Typologie účelových ustanovení (typologická studia jazyka). Nakladatelská společnost John Benjamins. str. 229. ISBN 90-272-0669-4.
- ^ Sharin, Hubert Gibson (1903). Vyjádření účelu ve staroanglické próze. Henry Holy and Company. str. 9.