Fereshteh Molavi - Fereshteh Molavi

Fereshteh Molavi
Fereshteh Molavi 2010.jpg
narozený (1953-09-19) 19. září 1953 (věk 67)
Teherán, Írán
obsazeníspisovatel beletrie a esejista
Aktivní roky1975 – dosud
webová stránkahttp://www.fereshtehmolavi.net

Fereshteh Molavi (Peršan: فرشته مولوی) (Narozený 19. září 1953, Teherán) je íránsko-kanadský spisovatel a esejista. Je také renomovanou vědkyní a překladatelkou.

Životopis

Narodil se v Teheránu měsíc poté převrat v roce 1953 byla vychována a pracovala jako spisovatelka, redaktorka, překladatelka a knihovnice do roku 1998. Zatímco v Íránu, protože kvůli cenzuře a válce nemohla vydat některá svá díla, sestavila obsáhlou bibliografii povídek v perštině . Přeložila také řadu děl mezinárodně známých spisovatelů, včetně Juan Rulfo a Arnold Hauser.[1] V roce 1987 získala za své překlady Asijské kulturní středisko pro stipendium UNESCO (Tokio), ale zakázala jí opustit zemi kancelář Harasat (Intelligence Agency) ministerstva vysokého školství.[2] O rok později získala cenu za nejlepší překlad (Institut pro intelektuální rozvoj dětí a mladých dospělých, Teherán). Po příměří v roce 1988 vydala svůj první román Khaneh-ye abr-o-bad (Dům mraku a větru);[3] její první sbírka povídek Pari Aftabi (Sluneční víla); a dvě další beletrie, Oranžová a Lípa a Perská zahrada. The Orange and the Lime byl obdivován Radou dětské knihy (Teherán, 1993) a nominován na «Les prix graphiques», Octogonales du CIELJ (Centre International d’Etudes en Littérature de Jeunesse, Paříž, 1994). Po přestěhování do Kanady v roce 1998 několik let pracovala v různých pozicích na přežití. Poté měla profesionální kariéru. Byla perskou bibliografkou na Sterling Library (Yale University). Učila také perský jazyk a literaturu na University of Toronto a York University a psaní esejů na Seneca College. Jako člen PEN Canada,[4] byla studentkou na Massey College a lektorkou na George Brown College. Poslechněte si Reed, knížku založenou na jejím dialogu s kanadskou oceněnou spisovatelkou Karen Connellyovou, vydalo nakladatelství PEN Canada v roce 2005. Molavi četla ve Švédsku, USA a Kanadě. Objevila se v mnoha perských a anglických antologiích, mimo jiné ve Speaking in Tongues a TOK. Od roku 2009 vydala dva romány a dvě sbírky povídek. Jeden z románů Dow pardeh-ye fasl (The Departures of Seasons) byl obdivován literární cenou Mehregan (Teherán, 2012). Kvůli cenzuře v Íránu byla v Paříži vydána její sbírka esejů An sal’ha, in jostar’ha (These Years, These Essays). Píše v perštině a angličtině, nyní žije v Torontu a svůj čas dělí mezi psaní, organizování a provozování Tehranto Book-of-the Month Club (měsíční akce na propagaci perských knih) a prosazování svobody projevu a lidských práv v Írán.[5][6]

Hlavní díla

  • Zard-khakestari [žluto-šedá] (sbírka povídek, 2012)
  • Hala key banafsheh mikari? [Příběh od dubna do února] (román, 2012)[7]
  • Khaneh-ye abr-o-bad [Dům mraku a větru] (román, 1991. Přetištěno, 2011)
  • Salha in jostarha [These Years, These Essays] (sbírka osobních esejů, 2010)
  • Dou-e pardeh-ye fasl [Odjezdy ročních období] (román, 2010)
  • Sagha va adamha [Of Mutts & Men] (sbírka povídek, 2010)
  • Bolbol-e sargashteh [The Wandering Nightingale] (sbírka povídek, 2005)
  • Poslechněte si Reed: Dialog mezi Karen Connelly a Fereshteh Molavi, který se uskutečnil v letech 2003 a 2004 (2005)
  • Fehrest-e mostand-e asami-e mashahir va mo’alefan [Seznam autorit jmen a slavných osob] (editor, 1997, 2 v.)
  • Bagh-e Irani [Perská zahrada] (1995)
  • Narenj-o-toranj [Oranžová a Lípa] (1992)
  • Pari-ye aftabi [Sluneční víla] (sbírka povídek, 1991)
  • Ketabshenasi-ye dastan-e kutah [Bibliografie povídek] (1991)

Odkazy na některá díla

Reference

  1. ^ Literární doplněk javoru (MTLS)
  2. ^ Síť International Cities of Refuge
  3. ^ Amazonka
  4. ^ UMĚLECKÉ PROGRAMY V CENTRU BANFF
  5. ^ „Diaspora Dialogues“. Archivovány od originál dne 02.02.2014. Citováno 2014-01-19.
  6. ^ "Tirgan". Archivovány od originál dne 2015-11-22. Citováno 2014-01-19.
  7. ^ „PŘÍBĚH OD DUBNA DO BŘEZNA“. Archivovány od originál dne 02.02.2014. Citováno 2014-01-19.

externí odkazy