Félix Ravaisson-Mollien - Félix Ravaisson-Mollien

Felix Ravaisson-Mollien
Felix Ravaisson-Mollien.jpg
narozený23. října 1813
Namur, Francie
Zemřel18. května 1900 (1900-05-19) (ve věku 86)
Paříž, Francie
VzděláváníCollège Rollin
Alma materUniversity of Munich
ÉraFilozofie 19. století
KrajZápadní filozofie
ŠkolaKontinentální filozofie
Francouzský spiritualismus
InstituceUniversity of Rennes
Hlavní zájmy
Metafyzika
Pozitivní filozofie
Pozoruhodné nápady
Kritika francouzštiny eklektismus

Jean-Gaspard-Félix Laché Ravaisson-Mollien (Francouzština:[ʁavɛsɔ̃ mɔljɛ̃]; 23. října 1813 - 18. května 1900) byl francouzský filozof, „možná nejvlivnější francouzský filozof ve druhé polovině devatenáctého století“.[1] On byl původně a zůstane více obyčejně známý jako Félix Ravaisson.[2] Jeho „klíčová“ klíčová práce byla De l'habitude (1838), přeloženo do angličtiny jako Zvyk.[3][2][4] Filozofie Ravaissona je v tradici Francouzský spiritualismus, který inicioval Pierre Maine de Biran (1766 - 1824) s prací „Vliv zvyku na myslitelskou fakultu“ (1802). Ravaisson však rozvinul svou doktrínu jako to, co nazval „spiritualistický realismus“ a „spiritualistický pozitivismus“, a - podle Ravaissonova učence Mark Sinclair - lze považovat za založení „školy pro nepředvídané události“.[5] Jeho nejznámějším a nejvlivnějším nástupcem byl Henri Bergson, u nichž lze vidět, že tradice končí ve 30. letech;[1] i když lze vidět, že „linie“ této „filozofie života“ se vrací na konci dvacátého století s Gilles Deleuze.[4] Ravaisson nikdy nepracoval ve francouzském státním univerzitním systému, v jeho pozdních 20. letech odmítl pozici na univerzitě v Rennes.[6] V roce 1838 byl zaměstnán jako hlavní soukromý tajemník ministra pro veřejné poučení, kde pokračoval ve zajišťování vysokých pozic, jako byl generální inspektor knihoven a poté kurátor klasických starožitností Louvre.[7] Později v jeho životě byl jmenován předsedou poroty Agregace filozofie ve Francii, „pozice se značným vlivem“.[8] Ravaisson nebyl jen filozofem, klasicistou, archivářem a školským administrátorem, ale také malířem vystavujícím pod jménem Laché.[7]

Životopis

Portrét Félixe Ravaissona od Théodora Chassériau.
Félix Ravaisson od Théodora Chassériau (1846)

Ravaisson se narodil v Namur. Po úspěšném studiu na Collège Rollin, šel do Mnichov na podzim 1839, kde se zúčastnil přednášek Schelling, a filozofii ukončil v roce 1836. V následujícím roce vydal první díl své slavné práce Essai sur la metaphysique d'Aristote („Esej o metafyzice Aristotela“), ke které v roce 1846 přidal další svazek. Tato práce nejen kritizuje a komentuje teorie Aristoteles a Peripatetika, ale také z nich vyvíjí moderní filozofický systém.

V roce 1838 získal doktorát, diplomovou práci nazvanou „De l'habitude“ („O zvyku“), která se měla stát klasickým textem (metafyzická „báseň“ o přírodě obecně zachycená intuitivní analýzou získaného zvyku jako zvláštní projev jejího esenciálního bytí, velmi obdivovaný Bergsonem a Heideggerem), a stal se profesorem filozofie na Rennes. Od roku 1840 byl generálním inspektorem veřejných knihoven a v roce 1860 se stal generálním inspektorem na vysokoškolském oddělení. Byl také členem Akademie morálních a politických věd a kurátorka odboru starožitností na Louvre (z roku 1870). Zemřel v Paříž.

Filozofie

Ve filozofii byl jednou ze škol Victor Cousin, s nimiž měl spor v mnoha důležitých bodech. Akt vědomí je podle něj základem veškerého poznání. Akty vědomí jsou projevy vůle, která je motivem a tvůrčí silou intelektuálního života. Myšlenka Boha je kumulativní intuice daná všemi různými schopnostmi mysli při jejím pozorování harmonie v přírodě a v člověku. Tato teorie měla v pozdějších letech 19. století značný vliv na spekulativní filozofii ve Francii.

Bibliografie

Ravaissonovy „úplné“ tři hlavní filozofické práce jsou: Essai sur la metaphysique d’Aristote [Sv. 1 & sv. 2] (1837 a 1846); De l’habitude (Zvyk, 1838); a Zpráva sur la philosophie en France au XIXeme siècle (1867).[9][10] Ravaisson také vytvořil řadu dalších „pozoruhodných esejů“, například „La Philosophie contemporaine“ („Současná filozofie“, 1840); „La Philosophie de Pascale“ („Pascal’s Philosophy“, 1887) a „Métaphysique et Morale“ („Metaphysics and Morals“, 1893).[11] Po své smrti také „zanechal nedokončené fragmenty významného díla, která byla vydána posmrtně“, nejprve jako „Testament philosophique“ v Revue de metaphysique et de morale („Filozofický zákon“, 1901), později v rozšířené podobě jako Testamentová filozofie (Filozofický zákon, 1933).[11][12]

RokTitulPodrobnosti o původní publikaciAnglický názevPodrobnosti o publikaci v angličtině
1834De la Métaphysique d’AristoteNepublikovaný rukopis soutěže.[A]
Výběr v De la nature à l’esprit, 2001.[b]
1837Essai sur la Métaphysique d’Aristote [Sv. 1][C]Paris: Imprimerie Royale, 1837.[d]
1838De l'habitudeSorbonská disertační práce (primární).[E]
Paříž: H. Fournier, 1838.[F]		Zvyk(1) Trans. C Carlisle & M Sinclair:[G] Zvyk„London & New York: Continuum, 2008.[h]
(2) Aktualizováno trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 31–58.[i]
1838Speusippi de Primis Rerum Principiis Placita Qualia Fuisse Videantur ex AristoteleSorbonská disertační práce (sekundární) [v latině].[j]
Přeloženo do francouzštiny v roce 2012.[k]
1840„La Philosophie contemporaine: Fragments de philosophie par M. Hamilton "v La Revue des deux mondes, 1840, str. 397–427.„Současná filozofie“Trans. J. Dunham: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 59–84.[l]
1845Essai sur la Métaphysique d’Aristote [Sv. 2][m]Paris: Joubert, 1845.
1854De l’enseignement du dessin dans les lycées[n]Paris: Dupont, 1854.„Umění kresby podle Leonarda da Vinciho“
[Část trans.][Ó]		Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 145–58
1856„Mémoire sur le Stoïcisme“[p]v Mémoires de l'Institut Impériale de France, Académie des Insciptions et Belle-Lettres, sv. XXI, 1857, s. 1-94.„Esej o stoicismu“Trans. Efal a M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 85-144.
1867La Philosophie en France au XIXème siècle[q]Paris: Hachette, 1867.
1871Venuše de Milo [Verze 1][r]Paris: Hachette, 1871.[s]
1875Les classiques de l'art: modèles pour l'enseignemnet du dessinParis: Rapilly, 1875[t]
1880„Les monumenty funéraires des Grecs“[u]v Revue politique et littéraire. Revue modrá, 10. dubna 1880, roč. XVIII, s. 963-70."Řecké pohřební památky"Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 229-242.
1882„L'enseignement du dessin d'après M. F. Ravaisson“v Dictionaire de pedagogie et d'instruction primaire Sv. 1, 1882; Paris: Hachette, s. 671-84.[proti]„O výuce kreslení“[w]Trans. T Viola a M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 159-188.
1887„La Philosophie de Pascale“v La Revue des deux mondes 80, 1887, s. 399–428.„Pascalova filozofie“[X]Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 253–78.
1892„Les mystères. Fragment d'une étude sur l'histoire des religion“v Revue politique et littéraire. Revue modrá, 19. března 1892, s. 362-6.„Mysteries: Fragment of a Study of the History of Religion“[y]Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 243-252.
1892La Venus de Milo [Verze 2][z]v Mémoires de l'Académie des Insciptions et Belle-Lettres, sv. XXXIV, část 1, 1892, s. 145-256.
také jako off-prints podle Klincksieck: Paris, 1892.		„Venus de Milo“
[Část trans.][aa]		Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 189-228.
1893„Métaphysique et morale“v Revue de metaphysique et morale 1, 1893, 6–25.[bb]"Metafyzika a morálka"Trans. M Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 279–94.
1901„Testament philosophique“ [originál][cc]Vyd. Xavier Léon v Revue de metaphysique et de morale 9/1, 1901, s. 1–31.
1933Testamentová filozofie [Rozšířený][cc]Vyd. Charles Devivaise. Paris: Boivin, 1933.„Filozofický zákon“Trans. J. Dunham a M. Sinclair: Félix Ravaisson: Vybrané eseje, 2016, s. 295–336.
Poznámky
  • A ^ Sinclair dovnitř Být nakloněn: „V roce 1834“, když bylo 21 let, byl Ravaisson „pozoruhodně mladým laureátem soutěže pořádané Académie des sciences morales et politiques na Aristotelově Metafyzika a jeho historické přijetí s disertační prací - De la Métaphysique d’Aristote - že později zveřejní v revidované a rozšířené podobě jako Essai sur la Métaphysique d’Aristote [Svazek 1] (1837).[6] Viz také Sinclair „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[13]
  • b ^ Sinclair dovnitř Být nakloněn: 'Dlouhé sekce' De la Métaphysique d’Aristote „s původním stránkováním na okraji jsou publikovány v R. Belay a C. Marin, De la nature à l’esprit (Paris: ENS Editions, 2001), 201–13. “[14]
  • C ^ Revidovaná a rozšířená verze eseje oceněné Ravaissonem z roku 1834 De la Métaphysique d’Aristote.[6]
  • d ^ Viz Sinclair v Být nakloněn.[9]
  • E ^ Viz Sinclair v Být nakloněn.[14]
  • F ^ Viz Sinclair Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[15]
  • G ^ Kromě překladu textu zahrnovali Carlisle a Sinclair také dvě obsáhlé přílohy formou „Úvod editorů“ a „Komentář editorů“.[16] Kromě toho existuje dlouhý předmluva od Catherine Malabou s názvem „Závislost a milost“.
  • h ^ Tato publikace je dvojjazyčným vydáním textu a představuje obě De l'habitude a překlad Carlisla a Sinclaira (Zvyk) na protilehlých stránkách knihy. Francouzská verze je vydání Alcan z roku 1933.[17]
  • i ^ Sinclair píše, že překlad byl upraven od původního překladu Carlisle a sám o několik let dříve ve Félix Ravaisson Zvyk (London / New York: Continuum, 2008).[15]
  • j ^ Viz Sinclair v Být nakloněn.[9]
  • k ^ Přeloženo jako La doctrine de Speusippe sur les premiers principes selon le témoignage d'Aristote v Cahiers Philosophiques (č. 129, 2ème trimestre), 2012; str. 68–96. Překlad Alaina Petita, kterému předcházel úvod od Petita s názvem „Le symptomôme Speusippe: le specter de l’émanatisme dans la pensée métaphysique de Ravaisson“ (2012).[18]
  • l ^ Viz také Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[19]
  • m ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[20] Sinclair poukazuje na to, že tento druhý díl vyvinul (ale neopakoval se) dílo z jeho eseje oceněné v roce 1834 De la Métaphysique d’Aristote (1834), který byl revidován a rozšířen v prvním dílu (1837). Sinclair také zmiňuje, že byl naplánován třetí a čtvrtý díl, ale nikdy se neuskutečnil. V poznámce pod čarou však Sinclair pokračuje, že Charles Devivaise „publikoval některé z Ravaissonových prací k třetímu dílu jako Essai sur la Metaphysique d'Aristote: Fragments du Tome III (Paris: Vrin, 1953) '.[21]
  • n ^ Tento publikovaný text se původně objevil jako „Rapport addressé à M. le ministre de l’Instruction publique et des cultes“ (28. prosince 1853).[15] Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[22]
  • Ó ^ Tento překlad je prvním „nepojmenovaným“ segmentem textu.[15] V poznámce pod čarou Sinclair píše: „Z ekonomických důvodů sleduji Dominique Janicauda L'Art et les mystères grecs (Paris: L'Herne, 1985) při výrobě pouze první části zprávy, ale změnil jsem jeho název L'Art et le dessin d'après Léonard da Vinci.'[23]
  • str ^ Původní verze předložená jako příspěvek Académie des Insciptions et Belle-Lettres v roce 1849 a poté v roce 1851; tato verze rozšířena o publikaci. Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[24] Publikováno v roce 1856 s titulním datem roku 1877.[15][25]
  • q ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[26]
  • r ^ První ze dvou verzí, druhé přepracované vydání vydané v roce 1892. Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[27]
  • s ^ Podrobnosti o publikaci.[28]
  • t ^ Původně napsáno v roce 1854 a nezveřejněno 20 let. Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[29] Sinclair má také poznámku pod čarou s dalšími podrobnostmi.[23]
  • u ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[30]
  • proti ^ Tento článek byl jedním z několika, které se objevily pod nadpisem „Dessin“; svazek upravil Ferdinand Buisson.[15][31]
  • w ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[22]
  • X ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[32]
  • y ^ Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[33]
  • z ^ Druhá ze dvou verzí, první vydání vyšlo v roce 1871, a následně byla přepracována v této mnohem pozdější publikaci. Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[27]
  • aa ^ Překlad zde je pouze částí původního článku, třetí a poslední části (str. 188–256).[15]
  • bb ^ Speciálně zadaná hlavní esej pro první číslo časopisu.[15] Viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[34]
  • cc ^ ^ Posmrtné publikace z poznámek:[12] viz Sinclairův komentář v části „Úvod“ v Félix Ravaisson: Vybrané eseje.[35]

Reference

Obecné: Primární

  • Sinclair, Marku. Sklon: Félix Ravaisson's Philosophy of Habit (Oxford: Oxford University Press, 2019)


Obecné: Sekundární

  • Carlisle, Clare. "Mezi svobodou a nutností: Félix Ravaisson o zvyku a mravním životě", v Poptávka (43/2: 2010), s. 123–45
  • Carlisle, Clare a Mark Sinclair. „Redakční úvod“ a „Redakční komentář“ ve Félix Ravaisson Zvyk, překlad, úvod a komentář Clare Carlisle a Marka Sinclaira (London / New York: Continuum, 2008), s. 1-21; 78-114
  • Grosz, Elizabeth. "Habit Today: Ravaisson, Bergson, Deleuze and Us", v Tělo a společnost (19 / 2–3: 2013), s. 217–39
  • Malabou, Catherine. „Addiction and Grace: Preface to Félix Ravaisson’s Zvyk„ve Félix Ravaisson Zvyk, překlad, úvod a komentář Clare Carlisle a Marka Sinclaira (Londýn / New York: Continuum, 2008), s. vii-xx
  • Sinclair, Marku. "Úvod" v Félix Ravaisson: Vybrané eseje, editoval Mark Sinclair; přeložil Jeremy Dunham, Adi Efal, Mark Sinclair, Tullio Viola (London: Bloomsbury, 2016), s. 1-29


Charakteristický

  1. ^ A b „Sinclair (2019), s. 1
  2. ^ A b „Sinclair (2016), s. 1
  3. ^ „Carlisle (2010), s. 125
  4. ^ A b „Grosz (2013), s. 219
  5. ^ „Sinclair (2019), s. 9–10
  6. ^ A b C „Sinclair (2019), s. 7
  7. ^ A b „Sinclair (2019), s. 8
  8. ^ „Sinclair (2019), s. 9
  9. ^ A b C „Sinclair (2019), s. 6
  10. ^ „Carlisle & Sinclair (2008), s. 4-5
  11. ^ A b „Carlisle & Sinclair (2008), s. 5
  12. ^ A b „Sinclair (2016), s. Vii
  13. ^ „Sinclair (2016), s. 2-3
  14. ^ A b „Sinclair (2019), s. Xi
  15. ^ A b C d E F G h „Sinclair (2016), s. Vi
  16. ^ „Carlisle & Sinclair (2008), s. 1-21; 78-114
  17. ^ „Carlisle & Sinclair (2008), s. 20
  18. ^ „Ravaisson, la doctrine de Speusippe sur les premiers principes selon le témoignage d'Aristote“. Cahiers Philosophiques. 2012. Citováno 2020-04-05.
  19. ^ „Sinclair (2016), s. 8-9
  20. ^ „Sinclair (2016), s. 3-4
  21. ^ „Sinclair (2016), s. 25
  22. ^ A b „Sinclair (2016), s. 11–12
  23. ^ A b „Sinclair (2016), s. 27
  24. ^ „Sinclair (2016), s. 10–11
  25. ^ „Sinclair (2016), s. 11
  26. ^ „Sinclair (2016), s. 13-15
  27. ^ A b „Sinclair (2016), s. 15-18
  28. ^ „Sinclair (2016), s. 28
  29. ^ „Sinclair (2016), s. 12-13
  30. ^ „Sinclair (2016), s. 18
  31. ^ „Sinclair (2016), s. 12
  32. ^ „Sinclair (2016), s. 19–20
  33. ^ „Sinclair (2016), s. 18-19
  34. ^ „Sinclair (2016), s. 20–21
  35. ^ „Sinclair (2016), s. 21–22