Klimaticko-energetický balíček Evropské unie - European Union climate and energy package

The Evropský plán pro změnu klimatu sestává z řady opatření přijatých členy Evropská unie bojovat proti klimatická změna. Plán byl zahájen v březnu 2007 a po měsících tvrdých jednání mezi členskými zeměmi jej přijal Evropský parlament v prosinci 2008. Balíček se zaměřuje na snižování emisí, obnovitelné zdroje a energetickou účinnost.

Časová osa

10. ledna 2007: Evropská komise předložila řadu návrhů stanovujících ambiciózní cíle snižování emisí skleníkových plynů. Oznámila, že se EU v rámci mezinárodních jednání zaváže ke snížení emisí rozvinutých zemí o 30% (ve srovnání s úrovněmi z roku 1990) do roku 2020. Komise navíc plánovala svůj závazek snížit do roku 2020 své domácí emise nejméně o 20%.[1]

8. – 9. Března 2007: Evropská rada schválila cíle snížení emisí skleníkových plynů předložené komisí dne 10. ledna 2007. V rámci akčního plánu energetické politiky na období 2007–2009 podpořila také cíle 20–20–20.

23. ledna 2008: Evropská komise představila definitivní balíček, včetně návrhů nastíněných Evropskou radou. Plán měl být projednán a přijat Evropskou radou v březnu 2008.[2] Komise rovněž navrhla rozšířit systém obchodování s emisemi, uložit snížení emisí skleníkových plynů hospodářským odvětvím, na která se systém nevztahuje, a podporovat obnovitelné energie.

13. – 14. Března 2008: Evropská rada se dohodla na hlavních zásadách balíčku a stanovila program jednání.[3]

11. – 18. Prosince 2008: Diskuse o balíčku během zasedání Evropské rady a definitivní přijetí balíčku Evropským parlamentem.

Prosinec 2009: Světové konferenci o změně klimatu v Kodani za účelem nalezení mezinárodní dohody o úspěchu EU Kjótský protokol o změně klimatu, jejíž platnost končí na konci roku 2012.

Původ a přijetí

Po Kjótský protokol, podepsaná v roce 1997 většinou evropských zemí, ale končí v roce 2012, a nová mezinárodní dohoda o snížení emisí skleníkových plynů se mělo jednat v Poznani (Polsko) a v roce 2006 Kodaň v roce 2009. Aby Evropská unie hrála v těchto jednáních vedoucí úlohu, chtěla co nejrychleji vyvinout společný postoj v boji proti změně klimatu, a tak provedla vlastní opatření k řešení změny klimatu.[4]

Počáteční návrhy

Zasedání ve dnech 8. A 9. Března 2007, Evropská rada přijala nové cíle v oblasti životního prostředí ještě ambicióznější než cíle EU Kjótský protokol.[5] Plán zahrnoval takzvané „tři 20 cílů“, ale ve skutečnosti sestával ze čtyř návrhů. Tyto cíle byly:

  • Snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020 o 20%, přičemž jako referenční hodnotu budou použity emise z roku 1990.
  • Zvýšit energetickou účinnost a do roku 2020 ušetřit 20% spotřeby energie v EU.
  • Dosáhnout 20% obnovitelné energie z celkové spotřeby energie v EU do roku 2020.
  • Dosáhnout 10% biopaliv z celkové spotřeby vozidel do roku 2020.[6]

Návrhy Komise

Poté, co zahájil jednání o balíčku návrhem na provedení opatření k boji proti změně klimatu v lednu 2007,[7] Evropská komise navrhla nová opatření o rok později.[8] Návrhy zahrnují tři „20 cílů“ předchozí Evropské rady.

Nové pokyny stanovené Komisí navrhly limit ve výši CO
2 emise z vozidel, rozvíjet zachycování a skladování CO
2, vyzvat každý členský stát ke snížení emisí skleníkových plynů a reformovat EU Evropský systém obchodování s emisemi. Tento poslední návrh byl předmětem mnoha debat mezi členskými státy. Komise nejprve navrhla rozšířit tento systém od roku 2013 a místo toho jej rozšířit na všechny skleníkové plyny CO
2 emise. Rovněž navrhla rozšířit emisní stropy na více odvětví a průmyslových odvětví. Nakonec plánoval ukončit bezplatné přidělování a přejít na vyplácení kvót v roce 2013 pro všechny výrobce energie a do roku 2020 pro ostatní průmyslová odvětví.

Konečné přijetí

Plán byl rychle uzavřen: byl přijat na Evropská rada ve dnech 11. a 12. prosince 2008,[9] a byl zvolen Evropský parlament o týden později.[10] Počáteční lhůta pro přijetí balíčku v parlamentu byla březen 2009. Z některých zemí však vyvstaly protesty ohledně způsobů dosažení těchto cílů, zejména kvůli hospodářská a finanční krize, což způsobilo tvrdé vyjednávání mezi zeměmi.

Evropská rada ve dnech 11. a 12. prosince 2008 balíček s konečnou platností přijala, avšak původní opatření upravila. 27 hlav států a vlád se nakonec dohodlo na provedení cílů 20-20-20: do roku 2020 snížit emise skleníkových plynů o 20% ve srovnání s úrovněmi z roku 1990, zvýšit energetickou účinnost v EU o 20% a dosáhnout 20 % obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energie v EU.[11][6] Pokud jde o dražbu emisí skleníkových plynů, je naplánováno postupné zavádění: společnosti budou muset nakupovat 20% povolenek od roku 2013, 70% v roce 2020 a 100% v roce 2027. Pokud však v příštích letech nebude dosaženo mezinárodní dohody , průmyslové podniky nejvíce vystavené mezinárodní konkurenci budou mít prospěch z bezplatného přidělování kvót. A konečně, v odvětví elektřiny se pro nové členské státy počítají s výjimkami do roku 2020, zatímco dražba všech povolenek bude účinná od roku 2013 pro ostatní členské státy EU. Balíček byl poté předložen Evropskému parlamentu od 15. do 18. prosince. Cílem EU je do roku 2050 vést svět k dosažení neutrality klimatu.[12]

Debaty

Během jednání vyjádřily některé členské státy obavy ze zvýšení nákladů na energii způsobeného prováděním balíčku: do roku 2020 by mohlo dojít ke zvýšení o 10 až 15%. Několik zemí bylo především znepokojeno předpokládanými důsledky dražení všech emisí skleníkových plynů na cenách elektřiny na jedné straně a především na konkurenceschopnosti nejvíce znečišťujících průmyslových podniků.

Polsko a většina nových členských států, jejichž elektřina spoléhá hlavně na uhlí, se obávají, že by tato reforma, zvyšující ceny elektřiny, mohla podkopat jejich ekonomický růst a jejich energetickou bezpečnost. Chtěli těžit z výjimky umožňující postupný přechod k vyplácení kvót, počínaje 20% v roce 2013 až po 100% v roce 2020. Polsko a pobaltské státy rovněž tvrdily, že balíček by je donutil rozvíjet dovoz plynu z Ruska s cílem snížit jejich emise skleníkových plynů, což omezuje jejich energetickou nezávislost. Členské státy reagovaly návrhem na zlepšení elektrického propojení těchto zemí s evropským trhem. Na konci října se předsedové vlád Polska, Švédska, Finska, Estonska, Lotyšska a Litvy dohodli na vytvoření plánu energetického propojení.

Na druhé straně členské státy vedly spory o tom, jak se vyhnout outsourcingu nejvíce znečišťujících průmyslových odvětví, a to pod podmínkou konkurence soupeřů ze zemí s malým zapojením do boje proti globálnímu oteplování. Německo navrhlo přidělení bezplatných emisních kvót nejzranitelnějším společnostem (zejména ocelářskému průmyslu).

Viz také

Reference

  1. ^ Omezení globální změny klimatu na 2 stupně Celsia - cesta vpřed do roku 2020 a dále, Sdělení Komise Evropské radě
  2. ^ Zpráva o balíčku opatření v oblasti obnovitelné energie a změny klimatu
  3. ^ Závěry předsednictví ze dne 13. a 14. března 2008, Evropská rada v Bruselu
  4. ^ Příspěvek po Kjótu - žádné omezení globálního oteplování, Evropská komise
  5. ^ 8. a 9. března 2007 závěry předsednictví, Evropská rada v Bruselu
  6. ^ A b „Evropské cíle 20–20–20“. RECS.
  7. ^ Ambiciózní cíle se dohodly na snížení globálního oteplování, Evropská komise, 9. března 2007
  8. ^ Podpora zaměstnanosti a růstu prostřednictvím opatření v oblasti klimatu, Evropská komise, 23. ledna 2008
  9. ^ Evropská rada v Bruselu ve dnech 11. a 12. prosince 2008, závěry předsednictví Rada Evropské unie
  10. ^ EP uzavírá balíček opatření v oblasti změny klimatu, Evropský parlament, 17. prosince 2008
  11. ^ Energie a změna klimatu - prvky konečného kompromisuRada Evropské unie
  12. ^ „Evropská 2050“. EU.

externí odkazy