Evropská organizace pro využívání meteorologických satelitů - European Organisation for the Exploitation of Meteorological Satellites
 | tento článek potřebuje další citace pro ověření. (Březen 2009) (Zjistěte, jak a kdy odstranit tuto zprávu šablony) |
 Logo | |
 Hlavní sídlo | |
 Členské státy Spolupracující státy | |
| Formace | 1986 |
|---|---|
| Hlavní sídlo | Darmstadt, Německo |
| Souřadnice | Souřadnice: 49 ° 51'54 "N 8 ° 37'37 ″ východní délky / 49,86500 ° N 8,62694 ° E |
Členství | 30 členských států |
Úřední jazyk | Angličtina, Němec a francouzština |
| webová stránka | |
The Evropská organizace pro využívání meteorologických satelitů (EUMETSAT) je mezivládní organizace vytvořeno prostřednictvím mezinárodní úmluva dohodnuto v současné době celkem 30 evropských členských států.
Primárním cílem EUMETSATu je zavést, udržovat a využívat evropské operační systémy meteorologické satelity. EUMETSAT odpovídá za spuštění a provoz EU satelity a za poskytování satelitních údajů koncovým uživatelům a za přispívání k provoznímu monitorování klima a detekce globální změny klimatu.
Činnosti EUMETSATu přispívají k celosvětovému rozvoji meteorologický satelit pozorovací systém koordinovaný s jinými národy, které se věnují vesmíru.
Satelitní pozorování je základním vstupem do numerického předpověď počasí systémy a také pomáhat lidským prognostikům při diagnostice potenciálně nebezpečného vývoje počasí. Rostoucí důležitost má schopnost meteorologických satelitů shromažďovat dlouhodobá měření z vesmíru na podporu studií o změně klimatu.
EUMETSAT není součástí Evropská unie, ale stal se signatářem Mezinárodní charta o vesmíru a velkých katastrofách v roce 2012, a tím zajistit globální charitativní využití svých vesmírných aktiv.[1]
Členské a spolupracující státy
Národní povinné příspěvky členských států jsou úměrné jejich příspěvkům Hrubý národní příjem. Spolupracující země však přispívají pouze polovinou poplatku, který by zaplatily za plné členství. Úmluva o zřízení EUMETSAT byla otevřena k podpisu v roce 1983 a vstoupila v platnost dne 19. června 1986.
Satelitní programy
Existují dva typy programů:
Geostacionární satelity poskytující nepřetržitý pohled na zemský disk ze stacionární polohy ve vesmíru.
A satelity polární obíhající, létající v mnohem nižší výšce, posílající zpět přesnější podrobnosti o atmosférických teplotních a vlhkostních profilech, i když s méně častým globálním pokrytím.
Stacionární ve vesmíru na vysoké úrovni (geostacionární satelity)
Současné poskytování geostacionárního satelitního sledování umožňuje řada satelitů Meteosat provozovaných agenturou EUMETSAT, která generuje snímky celého disku Země a data pro předpovědi.
První generace Meteosatu, která byla uvedena na trh v roce 1977, poskytovala nepřetržité a spolehlivé pozorování velké skupině uživatelů. V reakci na poptávku po častějších a komplexnějších datech byl vyvinut Meteostat druhé generace (MSG) s klíčovými vylepšeními v rychlém rozpoznávání a predikci bouřek, mlhy a malých depresí, které mohou vést k nebezpečným větrným bouřím. MSG byl spuštěn v roce 2004. K zachycení předvídatelných potřeb uživatelů až do roku 2025 je v aktivní přípravě Meteostat třetí generace (MTG).
Nízká oběžná dráha (polární satelity)
Polární systém EUMETSAT
 | tento článek duplikáty rozsah dalších článkůkonkrétně Metop. (Červenec 2014) |
Chybějící pozorovací pokrytí v některých částech světa, zejména v Tichý oceán a kontinenty Jižní polokoule, vedlo ke stále důležitější úloze družicových dat polární oběžné dráhy v roce numerická předpověď počasí a monitorování klimatu.
Polární systém EUMETSAT (EPS) Mise Metop se skládá ze tří polárních družic Metop na oběžné dráze, které budou postupně letět více než 14 let. První, Metop-A, vypustila společnost ruština Sojuz-2.1a raketa z Bajkonur 19. října 2006 v 22:28 času Bajkonuru (16:28 UTC). Metop-A byl původně řízen ESOC pro LEOP fáze bezprostředně po startu s kontrolou předanou EUMETSAT 72 hodin po startu. První příkazy mise EUMETSAT k satelitu byly odeslány 22. října 2006 v 14:04 UTC.
Druhý satelit EPS, Metop-B, byl vypuštěn z Bajkonuru dne 17. září 2012,[2] a třetí, Metop-C, byl vypuštěn z Kourou dne 7. listopadu 2018.[3]
Umístěn přibližně na 817 km (508 mi) výše Země, speciální přístroje na palubě Metop-A mohou poskytnout mnohem přesnější podrobnosti o atmosférických teplotních a vlhkostních profilech než geostacionární satelit.
Družice také zajišťují úplné pokrytí vzdálených oblastí světa, zejména v severní Evropě a v oceánech na jižní polokouli.
Program EPS je také evropskou polovinou společného programu s NOAA, nazvaný Mezinárodní společný polární systém. NOAA provozuje nepřetržitou sérii nízkoemisních meteorologických družic od dubna 1960. Mnoho přístrojů na Metopu je provozováno také na NOAA /POES satelity, poskytující podobné datové typy napříč IJPS.
Nástroje na Metopu
- A / DCS (Advanced Data Collection System)
- AMSU-A1 a AMSU-A2
- ASCAT Advanced Rozptyl
- AVHRR (Pokročilý radiometr s velmi vysokým rozlišením)
- GOME-2 (Global Ozone Monitoring Experiment) - nástroj k monitorování ozón úrovně
- GRAS (GNSS Přijímač pro atmosférické ozvučení: globální navigační satelitní systémy rádiová zákryt )
- HIRS (vysoké rozlišení Infračervený Siréna)
- IASI (Infračervený atmosféricky znějící interferometr )
- MHS (Mikrovlnná trouba Vlhkost vzduchu Siréna)
- SARP-3 a SARR (vyhledávací a záchranný procesor a vyhledávací a záchranný opakovač)
- SEM (Space Environment Monitor)
Jasone
Program Jason-2 je mezinárodní partnerství napříč různými organizacemi, včetně EUMETSAT, CNES a amerických agentur NASA a NOAA. Jason-2 byl úspěšně zahájen od Vandenbergova letecká základna na palubě a Raketa Delta-II dne 20. června 2008, 7:46 UTC. [1]
Jason-2 spolehlivě poskytuje podrobná oceánografická data nezbytná pro naše chápání předpovědi počasí a monitorování změny klimatu. Jason-2 poskytuje údaje o dekadálních (10letých) oscilacích ve velkých oceánských pánvích, jako je Atlantský oceán; variabilita mezoskal a podmínky povrchového větru a vln. Měření Jason-2 přispívají k Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF) asimilace satelitních dat, která pomáhá zlepšit globální předpověď atmosféry a oceánu.
Altimetrická data z Jasonu-2 také pomohla vytvořit podrobná desetiletí trvající globální pozorování a analýzy El Niño a La Niña jevy, které otevírají cestu k novým objevům o cirkulaci oceánů a jejich dopadech na klima a poskytují nové pohledy na příliv a odliv oceánu, bouřlivé víry oceánů a mořskou gravitaci.
Jason-3 byl spuštěn 17. ledna 2016 na letecké základně Vandenberg v Kalifornii na odpalovacím zařízení SpaceX Falcon 9. Je v provozu od 14. října 2016. Jason-3 je na nesynchronní nízké oběžné dráze Země při sklonu 66 ° a nadmořské výšce 1336 km, optimalizovaný tak, aby eliminoval přílivové aliasy z výšky hladiny moře a průměrných měření hladiny moře. Jason-2, letí na stejné oběžné dráze, ale pod 162 °. Je postaven na stejné spolupráci jako Jason-2, zahrnující EUMETSAT, NOAA, CNES a NASA, přičemž se očekává, že Copernicus podpoří evropský příspěvek do operací jako součást své Aktivita HPOA, která zahrnuje také příspěvky do programu Jason-CS.[4]
- Jason-CS - Sentinel-6 Michael Freilich
Mise radarového výškoměru Sentinel-6 Michaela Freilicha je součástí programu Copernicus s cílem poskytovat vysoce přesná měření globální hladiny moře.
Mise Sentinel-6 Michaela Freilicha implementovaná prostřednictvím dvou satelitů Jason-CS (Jason-CS A a Jason-CS B) si klade za cíl pokračovat v přesném měření oceánské altimetrie v časovém rámci 2020–2030.
Sekundárním cílem je shromáždit vertikální teplotní profily s vysokým rozlišením pomocí sondy GNSS Radio-Occultation, vyhodnotit teplotní změny v troposféře a stratosféře a podpořit numerickou předpověď počasí. Spuštění je plánováno na listopad 2020.[5]
Viz také
- EUMETNET
- the Evropské středisko pro střednědobé předpovědi počasí (ECMWF)
- Francouzi Centre National d'Etudes Spatiales (CNES)
- Spojené státy Národní úřad pro oceán a atmosféru (NOAA), americký ekvivalent EUMETSAT
- Spojené státy Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA), ekvivalent USA ESA
Reference
- ^ „Mezinárodní charta: vesmír a velké katastrofy“ (PDF). Disasterscharter.org. Archivovány od originál (PDF) dne 11.11.2013. Citováno 2017-08-20.
- ^ „V 18:28 SELČ (22:28 času Bajkonuru) byl Metop-B úspěšně vypuštěn z kosmodromu Bajkonur v Kazachstánu na raketě Sojuz 2.1a“. EUMETSAT. Citováno 7. září 2016.
- ^ "Obecné informace o MetOP". EUMETSAT. Citováno 8. dubna 2018.
- ^ https://www.eumetsat.int/website/home/Satellites/CurrentSatellites/Jason3/index.html
- ^ https://www.eumetsat.int/website/home/Satellites/FutureSatellites/CopernicusSatellites/Sentinel6/index.html
externí odkazy
 | Wikimedia Commons má média související s EUMETSAT. |
- Webové stránky EUMETSAT
- Satelitní meteorologický prohlížeč EUMETSAT Online satelitní meteorologický prohlížeč EUMETSAT se 2 měsíci archivovaných dat.