EuroCup Basketball - EuroCup Basketball - Wikipedia
![]() | |
Založený | 7. července 2002[1] |
---|---|
První sezóna | 2002–03 |
Kraj | Evropa |
Počet týmů | 24 |
povýšení na | Euroliga |
Aktuální šampioni | Omezená sezóna |
Většina šampionátů | ![]() (4 tituly) |
TV partneři | Seznam provozovatelů vysílání |
webová stránka | Oficiální webové stránky |
![]() |
EuroCup Basketball, běžně známý jako EuroCup a aktuálně volána 7DNÍ EuroCup z důvodu sponzoringu je každoročním profesionálem Basketball klubová soutěž, kterou pořádá Euroliga Basketball od roku 2002.
Společnost byla založena v roce 2002 pod názvem ULEB Cup, soutěž je známá jako Eurocup od Sezóna 2008–09 po změně formátu.[2] ULEB Cup a EuroCup Basketball jsou považovány za stejnou soutěž, přičemž změna názvu je jednoduše re-branding.
Vítěz EuroCup se kvalifikuje do Euroligy příští sezóny.
Titul získal 11 klubů, z nichž 3 získaly titul vícekrát. The nejúspěšnější klub v soutěži jsou Valencia Basket, se čtyřmi tituly, kteří jsou po porážce také současnými mistry Alba Berlín v Finále 2019.
Dějiny
Soutěž byla vytvořena v roce 2002 jako ULEB Cup a má několik jmen:
Jména sponzorů
Dne 7. července 2016 Chipita a Euroleague Basketball oznámily strategickou dohodu o sponzorování evropské soutěže po celém světě. Podle dohody, počínaje sezónou 2016–17, by soutěž dostala název 7DAYS EuroCup. Toto titulní partnerství mělo běžet tři sezóny.[3]
Loga
Vývoj loga EuroCup | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
2002–2008 | 2008–2016 | 2016 – dosud | ||||||
![]() | ![]() | ![]() |
Kvalifikace
Kluby se do soutěže kvalifikují na základě jejich výkonu v domácích ligových soutěžích. Za tímto účelem kluby ze zemí účastnících se Liga ABA se do soutěže kvalifikují na základě jejich účinkování v lize ABA, nikoli podle jejich domácích lig.
Formát
Počínaje Sezóna 2016–17, první fází EuroCupu je Pravidelná sezóna, kterého se účastní 24 týmů. Mezi účastníky patří 24 klubů automaticky vstupujících do pravidelné sezóny. Každý tým hraje dva zápasy (doma a venku) proti každému jinému týmu ve své skupině. Na konci základní sezóny je pole sníženo z 24 na 16. Další fáze, známá jako Top 16, poté začíná představovat 16 přeživších pravidelné sezóny ve čtyřech týmových skupinách. Stejně jako v pravidelné sezóně se každá skupina nejlepších 16 utká ve dvojím každý s každým formát. Vítězové a finalisté skupin postupují do třetí fáze, do Playoffs. Každá série play-off je nejlepší ze tří a vítězové každé série vytrvale postupují do dalšího kola až do finále. Domácí výhodu v řadě patří nejlépe umístěnému týmu v Top 16. The Finále představuje dva zbývající vítěze série v a nejlepší ze tří série s domácí výhodou v sérii do nejlépe umístěného týmu v Top 16.
Předchozí formáty EuroCup
Historicky soutěž začala skupinovou fází, ve které bylo startovní pole sníženo na 16 týmů. Přeživší poté postoupili do vyřazovací fáze. V úvodní části Sezóna 2002–03, vyřazovací fáze sestávala výhradně z dvounohých vazeb. V následujícím Sezóna 2003–04, finále se stalo jednorázovou hrou, ale všechny ostatní knockoutové vazby zůstaly dvounohé.
V Sezóna 2007–08, počáteční fáze, nyní nazývaná základní sezóna, byla použita pouze ke zmenšení pole na 32 týmů. Přeživší byli spárováni do dvounohých vyřazovacích vazeb, přičemž vítězové postoupili do další sady dvounohých vazeb. Přeživší poté vstoupili do vůbec první fáze Final Eight v historii soutěže, která se skládala z jednorázových vyřazovacích her.
Následující Sezóna 2008–09, byl první, ve kterém proběhly předkola. Ten rok proběhly dvě předběžná kola, první se zúčastnilo 16 týmů a druhé s osmi vítězi plus osm týmů, které do tohoto kola přijely. Přeživší druhého předkola se v základní části připojili k 24 přímým kvalifikacím. V této sezóně došlo také k zavedení skupinové fáze Posledních 16 a ukázalo se, že je poslední pro Final Eight.
Poslední fáze EuroCup, finále EuroCup, byla snížena z osmi týmů na čtyři, počínaje Sezóna 2009–10. Tato fáze byla přímo obdobou EuroLeague Final Four, a jako tato fáze Euroliga, se skládala z jednorázového vyřazovacího semifinále, po kterém následovalo finále jedné hry. Na rozdíl od Euroligy Final Four, ve které se zápas o třetí místo a finále koná dva dny po semifinále, se odpovídající hry EuroCupu konaly den po semifinále.
V Sezóna 2012–13, o finále rozhodoval jediný herní formát po semifinále a čtvrtfinále s dvojíma nohama. Pro Sezóna 2013–14 se ve fázi základní sezóny zvýšila konkurence z 32 na 48 týmů. Další novinkou, která začala v sezóně 2013–14, bylo, že kluby byly rozděleny do dvou regionálních konferencí, Východní konference a Západní konference, pro fázi Pravidelné sezóny.[4] Velikost skupin vzrostla na šest týmů, kde se první tři kvalifikované týmy připojily k fázi Last 32. Kromě toho osm Euroliga kluby, které se nekvalifikovaly do top 16 fáze Euroligy, se připojily ke zbývajícím 24 týmům EuroCup a o finále rozhodovala dvojnohá série.
Pro Sezóna 2014–15, soutěž zahrnovala 36 týmů ve skupinové fázi. Bylo 6 skupin, z nichž každá obsahovala 6 týmů. 36 týmů se skládalo ze 7 týmů, které byly vyřazeny v Kvalifikační kola sezony 2014–15 Euroligy a 29 týmů, které se kvalifikovaly přímo do EuroCupu 2014–15, a to buď prostřednictvím výsledků sezóny 2013–14, nebo prostřednictvím divoké karty. Nejlepší čtyři týmy z každé skupiny pravidelné sezóny s osmi Euroliga kluby, které se nekvalifikovaly do Euroligy Top 16, se kvalifikovaly do fáze Poslední 32. Pro Sezóna 2015–16, soutěž obsahovala 36 klubů automaticky přihlášených do pravidelné sezóny a osm Euroliga kluby, které se nekvalifikovaly do Euroligy Top 16, se kvalifikovaly do fáze Poslední 32.
Evropský žebříček profesionálních basketbalových klubů
Normy arény
Účinné od Sezóna 2012–13, všechny kluby EuroCup musí hostit své domácí zápasy v arénách, které mají pravidelný počet míst k sezení nejméně 2 500 (všechny sedící) a další minimální kapacita 200 VIP místa k dispozici.[5] Ve srovnání, Euroliga licencované kluby pořádají své domácí zápasy v arénách, které pojmou nejméně 10 000 lidí, zatímco kluby přidružené k EuroLeague musí mít arény, které pojmou 5 000.
Výsledek
Ocenění
Po dané sezóně EuroCup, před finále, se hráčům rozdávají výroční ceny EuroCup. Mezi tyto ceny patří:
Vystoupení klubu

Klub | Vítězové | Druhé místo | Roky vyhrál | Roky na druhém místě |
---|---|---|---|---|
![]() | 4 | 2 | 2002–03, 2009–10, 2013–14, 2018–19 | 2011–12, 2016–17 |
![]() | 2 | 1 | 2004–05, 2008–09 | 2006–07 |
![]() | 2 | 1 | 2011–12, 2014–15 | 2008–09 |
![]() | 1 | 1 | 2006–07 | 2003–04 |
![]() | 1 | 1 | 2010–11 | 2013–14 |
![]() | 1 | 1 | 2012–13 | 2017–18 |
![]() | 1 | 0 | 2003–04 | – |
![]() | 1 | 0 | 2005–06 | – |
![]() | 1 | 0 | 2007–08 | – |
![]() | 1 | 0 | 2015–16 | – |
![]() | 1 | 0 | 2016–17 | – |
![]() | 1 | 0 | 2017–18 | – |
![]() | 0 | 2 | – | 2009–10, 2018–19 |
![]() | 0 | 1 | – | 2002–03 |
![]() | 0 | 1 | – | 2004–05 |
![]() | 0 | 1 | – | 2005–06 |
![]() | 0 | 1 | – | 2007–08 |
![]() | 0 | 1 | – | 2010–11 |
![]() | 0 | 1 | – | 2012–13 |
![]() | 0 | 1 | – | 2014–15 |
![]() | 0 | 1 | – | 2015–16 |
Výkon podle země
Hodnost | Země | Šampioni | Druhé místo |
---|---|---|---|
1 | ![]() | 7 Valencie (4), Real Madrid (1), Joventut (1), Malaga (1) | 7 Valencie (2), Real Madrid (1), Girona (1), Real Betis (1), Bilbao (1), Gran Canaria (1) |
2 | ![]() | 5 Khimki (2), Dynamo Moskva (1), UNICS (1), Lokomotiv Kuban (1) | 3 Khimki (1), UNICS (1), Lokomotiv Kuban (1) |
3 | ![]() | 2 Rytas (2) | 1 Rytas (1) |
4 | ![]() | 2 Galatasaray (1), Darüşşafaka (1) | |
5 | ![]() | 1 Hapoel Jeruzalém (1) | |
6 | ![]() | 2 Makedonikos (1), Aris (1) | |
![]() | 2 Alba Berlín (2) | ||
8 | ![]() | 1 Krka (1) | |
![]() | 1 Štrasburk (1) |
Statističtí vůdci a jednotlivé vysoké výkony
Vedoucí všech dob
Průměrný | Součty | |||
---|---|---|---|---|
Body | ![]() | 19.05 | ![]() | 1,217 |
Odskočí | ![]() | 8.39 | ![]() | 609 |
Pomáhá | ![]() | 6.44 | ![]() | 491 |
Krade | ![]() | 2.82 | ![]() | 167 |
Bloky | ![]() | 1.77 | ![]() | 147 |
Hodnocení indexu | ![]() | 22.14 | ![]() | 1,472 |
Nejvyšší docházkové rekordy
- 24,232 docházka pro Rudá hvězda Bělehrad ve vítězství 79–70 Budivelnyk Kyjev, na Aréna Kombank, Bělehrad, dne 26. března 2014.[7]
- 22,736 docházka pro Rudá hvězda Bělehrad ve vítězství 63–52 UNICS Kazaň, na Aréna Kombank, Bělehrad, dne 2. dubna 2014.
Výherní soupisy
Sponzoři
- Sponzor titulu
- Prémioví partneři
- Turkish Airlines
- Tempobet (pouze v Německu)
- Fonbet (pouze v Rusku)
- Nesine (pouze v Turecku)
- betfair (pouze ve Španělsku)
- sportingbet (pouze v Řecku)
- Adidas
- Globální partneři
- Spalding
- Odeabank (pouze v Turecku)
- Hlava ramena (pouze v Turecku)
- SEK (pouze v Turecku)
- Oscar Mayer (pouze ve Španělsku)
- Endesa (pouze ve Španělsku)
Odkazy a poznámky
- ^ „Sestava ULEB schvaluje pohár ULEB pro 32 týmů“. Euroliga. 8. července 2002. Archivovány od originál dne 2. srpna 2002. Citováno 24. října 2016.
- ^ „ULEB, FIBA Europe oznamuje nové názvy, formáty soutěží“. EuroCup Basketball. 2. července 2008. Citováno 28. prosince 2016.
- ^ „Představujeme 7DAYS EuroCup!“. EuroCup Basketball. 7. července 2016.
- ^ Eurocup mění formát a rozšiřuje se na 48 týmů pro sezónu 2013-14; Eurocupbasketball.com, 14. června 2013
- ^ C H A P T E R V I I Arény.
- ^ „Veremeenko se stává novým králem odskakování Eurocupu!“. EurocupBasketball.com. 13. listopadu 2014. Citováno 2. září 2015.
- ^ „Crvena Zvezda utváří rekord v bělehradské aréně!“. eurocupbasketball.com. 26. března 2014. Citováno 26. března 2014.
- ^ „Globální - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.
- ^ „Německo - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.
- ^ „Rusko - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.
- ^ „Turecko - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.
- ^ „Španělsko - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.
- ^ „Řecko - marketingoví partneři“. Euroliga Basketball. Archivovány od originál dne 7. listopadu 2017. Citováno 4. listopadu 2017.