Enrique Dussel - Enrique Dussel

U německé řeky, viz Düssel.
Enrique Dussel
EnriqueDussel.jpg
Enrique Dussel v misi UNAM v březnu 2009
narozený
Enrique Domingo Dussel Ambrosini

(1934-12-24) 24. prosince 1934 (věk 85)
La Paz, Argentina[1]
Národnost
  • argentinský
  • Mexické
VzděláváníUniversidad Nacional de Cuyo
Complutense University of Madrid
Institut Catholique de Paris
La Sorbonne
Manžel (y)Johanna Peters
ÉraFilozofie 20. století
KrajZápadní filozofie
ŠkolaKontinentální filozofie, teologie osvobození, marxismus
InstituceUniversidad Autónoma Metropolitana
Národní autonomní univerzita v Mexiku
Hlavní zájmy
Filozofie osvobození, etika, politická ekonomika, teologie, Dějiny

Enrique Domingo Dussel Ambrosini (narozen 24. prosince 1934) je argentinský a Mexické akademický, filozof, historik a teolog. Působil jako prozatímní rektor Universidad Autónoma de la Ciudad de México od roku 2013 do roku 2014.

Životopis

Enrique Dussel se narodil 24. prosince 1934 v La Paz, Argentina.[2][3] Studoval na Universidad Nacional de Cuyo v Mendoze v letech 1953 až 1957, získal vysokoškolské vzdělání v oboru filozofie, poté odcestoval do Evropa pokračovat ve studiu. Poté získal doktorát z Complutense University of Madrid, doktorát z historie na Sorbonně v Paříž a vysokoškolský diplom z teologie získaný studiem v Paříž a Münster.[2] V letech 1959 až 1961 žil v Izrael učení se arabština a hebrejština a manuální práce na družstvu vedeném francouzským jezuitem Paulem Gauthierem.[2] V roce 1969 se vrátil do Argentiny a stal se ovlivněn Teorie závislosti a spisy Emmanuel Levinas, které se měly stát hlavními vlivy na jeho myšlení. V událostech, které vedly k vojenské diktatuře v Argentině v letech 1976-1983, se stále více stával terčem násilí, včetně vyhrožování smrtí, bombardování jeho domu a vyhození z univerzity.[2][3] Utekl do Mexiko v roce 1975 jako politický exil, kde pokračoval ve své práci profesora filozofie v kampusu Iztapalapa Universidad Autónoma Metropolitana (Autonomous Metropolitan University, UAM) a ve učitelské pozici na VŠE Universidad Nacional Autónoma de México (National Autonomous University of Mexico, UNAM).

Dussel obdržel čestný doktorát z University of Fribourg v roce 1981 University of San Andrés v roce 1995 University of Buenos Aires v roce 2012 Universidad Santo Tomás v roce 2015 National University of San Martín v roce 2015 a University of Chile v roce 2017. Produkoval rozsáhlé dílo čítající asi čtyřicet knih o celé řadě témat, včetně filozofie osvobození, etiky, politické ekonomie, teologie, historie a modernity / postmoderny. Hodně z jeho prací je zatím v angličtině k dispozici pouze omezeně a někteří tvrdí, že jeho práci nebyla věnována větší pozornost, než si zaslouží.[2]

Kromě toho byl hostujícím profesorem jeden semestr v Frankfurtská univerzita, Univerzita Notre Dame, California State University, Los Angeles, Unie teologický seminář (New York), Loyola University v Chicagu, Vanderbiltova univerzita, Duke University, Harvardská Univerzita, a další. V březnu 2013 byl jmenován prozatímním rektorem Autonomní univerzita v Mexico City po dobu jednoho roku.

Dussel udržoval dialog s filozofy, jako jsou Karl-Otto Apel, Gianni Vattimo, Jürgen Habermas, Richard Rorty a Emmanuel Lévinas [4] Autor více než 50 knih, jeho myšlenky pokrývají mnoho témat, včetně: teologie, politika, filozofie, etika, politická filozofie, estetika, a ontologie. Byl kritikem postmoderna, místo toho raději termín „transmodernita."

Filozofie osvobození

Enrique Dussel je jednou z hlavních postav spolu s dalšími, jako je Rodolfo Kusch, Arturo Roig, a Leopoldo Zea, ve filozofickém hnutí označovaném jako Filozofie osvobození.[5] Filozofický obsah je heterogenní, ale vychází z konkrétního historicko-sociálně-politického kontextu Latinské Ameriky a odpovídá na něj jako součást globální periferie (viz Teorie závislosti ). Hnutí vzniklo v Argentině počátkem sedmdesátých let, ale během období vojenská diktatura rozptýlilo se po celé Latinské Americe, protože mnoho intelektuálů bylo nuceno odejít do exilu. Filozofie osvobození měla následně velký vliv jak v Latinské Americe, tak i mimo ni.[2][5] Filozofie osvobození usiluje o kritiku struktur kolonialismu, imperialismu, globalizace, rasismu a sexismu na základě konkrétní zkušenosti s vykořisťováním a odcizením globální periferie. Představuje přímou výzvu pro diskurzy euroamerické filozofie a zdůrazňuje společensko-politické odpovědnosti latinskoamerické filozofie vůči projektu historického osvobození.[5]

Filozofie dějin

Tato práce se skládá z upravených verzí šesti přednášek, které přednesl Dussel v roce 1972. Záměrem je načrtnout nápady, které byly později vyvinuty ve druhém svazku s názvem Etika a teologie osvobození, text poskytuje rozsáhlou úvahu zaměřenou na historii církve a její roli v Latinské Americe, s obecným cílem vypracovat výrazně latinskoamerickou teologii soustředěnou kolem liberální politiky.[6] Dussel se zabývá především historií, zejména budováním smyslu pro dějiny Latinské Ameriky a pocitem účasti na historickém procesu směrem k osvobození.[6] Jeho účet sahá až k lidskému původu a zahrnuje témata od aztécký a Inka systémy víry a světonázory k počátkům křesťanství, k Byzantská říše, k roli církve při dobytí Španělska.[7] Druhá polovina knihy se zabývá 20. stoletím a věnuje se politickým otřesům 60. let, násilí a útlaku ve vojenských režimech, reakci církve a otázce násilného a nenásilného odporu v křesťanském myšlení. Dussel také zkoumá kompatibilitu socialismu s křesťanskou doktrínou a možnost jedinečného latinskoamerického socialismu. Jediným vláknem, které prochází nejvýrazněji každou částí, je otázka odolnosti proti útlaku.[8] Dussel zkoumá prostřednictvím exegeze křesťanskou povinnost překonat hřích útlaku prostřednictvím závazku k nezištnému jednání směrem k cíli historického osvobození.

Vyberte bibliografii

  • Hipótesis para el estudio de Latinoamérica en la historia universal. Investigacion del „mundo“ donde se constituyen y evolucionan las „Weltanschauungen, 1966.
  • El humanismo semita, 1969.
  • Para una de-strucción de la historia de la ética I, 1972.
  • La dialéctica hegeliana. Supuestos y superación del del originio originario del filosofar, 1972 (2a, ed .: Método para una filosofía de la liberación. Superación analéctica de la dialéctica hegeliana, 1974).
  • América Latina dependencia y liberación. Antologia de ensayos antropológicos y teológicos desde la proposición de un pensar latinoamericano, 1973.
  • Para una ética de la liberación latinoamericana I, 1973.
  • Para una ética de la liberación latinoamericana II, 1973.
  • El dualismo en la antropología de la cristiandad, 1974.
  • Liberación latinoaméricana y Emmanuel Levinas, 1975.
  • El humanismo helénico, 1975.
  • Dějiny a teologie osvobození. Perspektiva Latinské Ameriky, Orbis Books, New York, 1976.
  • Filosofía ética latinoamericana III, 1977.
  • Představení svobodné vůně latinoaméricana, 1977.
  • Zavedení la filosofía de la liberación, 1977.
  • Filosofía de la liberación, 1977.
  • Náboženství, 1977.
  • Etika a teologie osvobození, Orbis Books, New York, 1978.
  • Filosofía de la poiesis. Introducción histórica, 1977 (Reedición aumentada: Filosofía de la producción, 1984).
  • Filosofía ética latinoamericana IV: La política latinoamericana. Antropológica III, 1979.
  • Filozofie osvobození, Wipf & Stock Publishers, 2003 [1980]
  • Filosofía ética latinoamericana V: Arqueológica latinoamericana. Una filosofía de la religión antifetichista, 1980.
  • Liberación de la mujer y erótica latinoamericana. Ensayo filosófico, 1980.
  • La pedagógica latinoamericana, 1980.
  • Dějiny církve v Latinské Americe: kolonialismus k osvobození (1492-1979), Eerdmans, 1981
  • Praxis latinoamericana y filosofía de la liberación, 1983.
  • La producción teórica de Marx. Un comentario a los Grundrisse, 1985.
  • Ética comunitaria, 1986.
  • Hacia un Marx desconocido. Un comentario de los Manuscritos del 61-63, 1988.
  • El último Marx (1863–1882) y la liberación latinoamericana. Un comentario a la tercera y cuarta redacción de „El Capital“, 1990.
  • 1492: El Encubrimiento del Otro. Hacia el origen del „mito de la Modernidad“, 1992.
  • Las metáforas teológicas de Marx, 1994.
  • Apel, Ricoeur, Rorty y la Filosofía de la Liberación con respuestas de Karl-Otto Apel y Paul Ricoeur, 1994.
  • Historia de la filosofía y filosofía de la liberación, 1994.
  • Etika a komunita (osvobození a teologie), Hyperion Books, 1994
  • Vynález Ameriky: Zatmění „druhého“ a mýtus o modernosti„Continuum Intl Pub Group, 1995
  • Spodní strana moderny: Apel, Ricoeur, Rorty, Taylor a filozofie osvobození, Humanity Books, 1996.
  • Ética de la liberación en la edad de la globalización y la výluka, 1998.
  • Ética de la liberación ante Apel, Taylor y Vattimo con respuesta crítica inedita de K.-O. Apel, 1998.
  • Hacia una filosofía política crítica, 2001.
  • Směrem k neznámému Marxovi: Komentář k rukopisům 1861-1863, Routledge, Londýn, 2001
  • Beyond Philosophy: History, Marxism, and Liberation Theology, Rowman and Littlefield, Maryland, 2003.
  • Ética del discurso y ética de la liberación (con Karl-Otto Apel), 2005.
  • 20 tesis de política, 2006.
  • Filosofía de la cultura y la liberación, 2006.
  • Política de la liberación. Historia mundial y crítica, 2007.
  • Materiales para una política de la liberación, 2007.
  • Frigørelsesfilosofi„Forlaget Politisk Revy, København, 2008.
  • Dvacet tezí o politice, Silliman University Press, Durham, 2008.
  • Política de la liberación: Arquitectónica, 2009.
  • Politics of Liberation (Reclaiming Liberation Theology), SCM Press, Manila, Philippines, 2011.
  • Etika osvobození: Ve věku globalizace a vyloučení, Duke University Press, Durham, 2013.

Poznámky

  1. ^ Enrique Dussel, Un proyecto ético y político para América Latina (Anthropos Editorial, 1998), s. 37.
  2. ^ A b C d E F Burton, Mark; Osorio, Jorge Mario Flores (01.01.2011). „Představujeme Dussel: filozofii osvobození a skutečně sociální psychologii“. Psychologie ve společnosti (41): 20–39. ISSN 1015-6046.
  3. ^ A b Dussel, Enrique. „DOMŮ - Enrique Dussel-Philosopher“. enriquedussel.com.
  4. ^ Mendieta, Eduardo (1993), „Úvod editora“ Archivováno 2007-10-21 na Wayback Machine na Spodní strana modernity Archivováno 2007-10-18 na Wayback Machine (online verze)
  5. ^ A b C Mendieta, Eduardo (01.01.2016). Zalta, Edward N., ed. Stanfordská encyklopedie filozofie (zima 2016 ed.). Výzkumná laboratoř metafyziky, Stanford University.
  6. ^ A b Korth, Eugene H. (1978). „Přehled historie a teologie osvobození. Latinskoamerická perspektiva“. Katolická historická revue. 64 (1): 83–84. JSTOR  25020262.
  7. ^ Vernon, Ivan R. (1978). „Přehled historie a teologie osvobození: latinskoamerická perspektiva“. Journal of Church and State. 20 (3): 576–577. JSTOR  23914847.
  8. ^ Kilgore, W. J. (1976). „Přehled historie a teologie osvobození: latinskoamerická perspektiva“. Hispánský americký historický přehled. 56 (4): 669–670. doi:10.2307/2514222. JSTOR  2514222.

externí odkazy