Enrico Luigi Micheli - Enrico Luigi Micheli
Enrico Luigi Micheli | |
|---|---|
 | |
| Ministr veřejných prací | |
| V kanceláři 21. října 1998 - 22. prosince 1999 | |
| premiér | Massimo D'Alema |
| Předcházet | Paolo Costa |
| Uspěl | Willer Bordon |
| Tajemník Rady ministrů | |
| V kanceláři 17. května 1996-21. Října 1998 | |
| premiér | Romano Prodi |
| Předcházet | Lamberto Cardia |
| Uspěl | Franco Bassanini |
| V kanceláři 22. prosince 1999 - 11. června 2001 | |
| premiér | Massimo D'Alema Giuliano Amato |
| Předcházet | Franco Bassanini |
| Uspěl | Gianni Letta |
| Člen Poslanecké sněmovny | |
| V kanceláři 9. května 1996 - 27. dubna 2006 | |
| Volební obvod | Umbrie |
| Osobní údaje | |
| narozený | 16. května 1938 Terni, Itálie |
| Zemřel | 21. ledna 2011 (ve věku 72) Terni, Itálie |
| Národnost | italština |
| Politická strana | PPI (1996–2002) DL (2002–2006) |
| Alma mater | University of Siena |
| Profese | Politik, spisovatel |
Enrico Luigi Micheli (16 května 1938-21 ledna 2011) byl italský politik a spisovatel.
Životopis
Po absolvování práva v University of Siena, Enrico Luigi Micheli pracoval jako manažer pro Alitalia a následně pro Mezikontinent a IRI (Institut pro průmyslovou rekonstrukci).
Micheli byl zvolen zástupcem v letech 1996 a 2001. Jako blízký spolupracovník společnosti Romano Prodi, Micheli byl jedním ze zakladatelů Olivovník. Působil jako tajemník Rady ministrů v EU Kabinet Prodi I., Kabinet D'Alema II a Kabinet Amato II, zatímco v letech 1998 až 1999 působil jako ministr veřejných prací v Kabinet D'Alema I..
Zemřel 21. ledna 2011 ve věku 72 let po dlouhé nemoci.[1]
Bibliografie
- Lo stato del cielo, Rai Eri (1993)
- Il ritorno di Andrea (1995)
- La gloria breve (1997)
- L'uomo con il Panama, Sellerio (1998)
- Federico e i colori della giovinezza (2000)
- L'annunziata (2001)
- Le scale del Paradiso (2003)
- Il Palazzo del Papa (2005)
- Italo, Sellerio (2007)
- La casa sulla duna, Palomar
- Quando dalla finestra si vedeva l'Eur e noi sognavamo la rivoluzione, Sellerio (2010)