Enni ID - Enni Id

Enni ID (30. ledna 1904 Padasjoki - 4. dubna 1992 Padasjoki) byl a Finština malíř samouk. Její umění je definováno jako naivní umění.[1][2]

Id začala malovat až ve vyšším věku po smrti jejího manžela Edvarda Id v roce 1966.[1][2] Enni Id maloval olejovými barvami, většinou na základně sololitu.[1] Ve svých obrazech zobrazovala tradiční venkovský život, kočičí motivy a květinová aranžmá. Malovala také vnitřní stěny a nábytek své domácí chaty v Seitniemi v Padasjoki.[2] Tyto malby obsahují kočky vykukující uprostřed květinových vzorů a listových ozdob.[1]

Její srub je zachován a udržován vesnickým sdružením Kellosalmi-Seitniemi-Virmaila.[3] Kabina je pro návštěvníky otevřena v létě.

Výstavy umění

Idova díla byla poprvé vystavena na výstavě naivního umění v Helsinkách Art Hall v roce 1973.[4][5] Díky výstavě se stala známější a zviditelnila se. Později se zúčastnila skupinových a samostatných výstav ve Finsku a také Severské naivní výstavy v Aalborg, Dánsko, v roce 1974. Byla vybrána na tuto výstavu s dalšími 11 finskými umělci.[1]

Zorganizoval jsem samostatné výstavy v galerii Brahe v Berlíně Turku (1973) a v Helsinkách Art Point (1975).

Její práce byly představeny na několika výstavách umění ITE. Muzeum umění v Oulu a Kiasma mít její obrazy ve svých muzejních sbírkách.[2][5]

Životopis

Enni Id se narodila v roce 1904. Její rodiče, kteří byli nájemci panství, nebyli ženatí. Id měla několik sourozenců a její rodiče při výchově dětí uplatňovali přísnou disciplínu. Jako dítě pracoval Enni Id jako pastýř. V té době nebylo povoleno malování.

Ve dvaceti letech uprchla ze svého domova do hlavního města Helsinki, kde studovala a pracovala v švadleně své tety.[4]

Id jsem se poprvé oženil mechanik Kaarlo Hiekkarinne v roce 1929.[4] Pár žil uvnitř Kallio, Helsinky, ale Hiekkarinne zemřel o několik let později. Poté se Enni Id přestěhoval zpět do Padasjoki v roce 1936.[4]

V roce 1939 se znovu provdala za zednáře Edvarda Id.[4] Enni Id neměl žádné děti ani z jednoho z těchto manželství.[6]

Id začal malovat na plný úvazek poté, co zemřel druhý manžel Edvard. V té době jí bylo přes 60 let. Manžel netoleroval malování. Enni Id původně dostala své malířské vybavení jako dárek od rodiny učitelů, kteří léta trávili v Padasjoki.[1][5]

Enni Id žila poslední léta v obecním pečovatelském domě. I tam pokračovala v malování. Id zemřel na zápal plic 4. dubna 1992 v Padasjoki.[2]

Id byla barevná a poutavá osobnost, téměř místní celebrita.[5][7] Někteří lidé ji nesnášeli a považovali ji za oplzlou osobnost.[8]

Chata Enni v Padasjoki, Finsko. Kabina je pro návštěvníky v letním období otevřená.

Zdroje

  1. ^ A b C d E F Heinänen, Aira. „Id, Enni“. https://itenet.fi/. Maaseudun Sivistysliitto. Citováno 17. července 2020. Externí odkaz v | web = (Pomoc)
  2. ^ A b C d E „Enni Id - Kellosalmi-Seitniemi-Virmailan kyläyhdistys ry“. Kellosalmi.net. Kellosalmi-Seitniemi-Virmailan kyläyhdistys ry. Citováno 17. července 2020.
  3. ^ „Enni Ids Cabin“. Päijät Hämeen museomatka. Městské muzeum v Lahti. Citováno 17. července 2020.
  4. ^ A b C d E van es, henk. „Enni Id, Zdobený dům“. Outsider Environments Europe. Citováno 17. července 2020.
  5. ^ A b C d „Enni Id, Oulu Museum of Art“. http://naivistit.ouka.fi. Muzeum umění v Oulu. Citováno 17. července 2020. Externí odkaz v | web = (Pomoc)
  6. ^ Lehtimäki, Riitta. „Värikäs ite-taiteilija Enni Id“. Kotiliesi.fi. Otava Media. Citováno 17. července 2020.
  7. ^ Lehtimäki, Riitta. „Värikäs ite-taiteilija Enni Id“. Kotiliesi.fi. Otava Media. Citováno 17. července 2020.
  8. ^ Lehtimäki, Riitta. „Värikäs ite-taiteilija Enni Id“. Kotiliesi.fi. Otava Media. Citováno 17. července 2020.

externí odkazy