Emmi Handke - Emmi Handke
Emmi / Emmy Handke | |
---|---|
narozený | Emmi Christoph 30. září 1902 |
Zemřel | 17. ledna 1994 |
obsazení | Komunistický aktivista Internovaný koncentrační tábor „Komitee der Ravensbrücker“ generální tajemník |
Manžel (y) | 1. Karl Thoma 1928 2. Georg Handke 1947 |
Emmi Handke (narozená Emmi Christoph 30. září 1902 - 17. ledna 1994) byla a Němec Komunistický stranický aktivista.[1]
Strávila většinu dvanáct nacistických let ve státní vazbě, zatčena v roce 1934 poté, co se její „politická práce“ stala nezákonnou.[2] V návaznosti na válka pracovala ve výboru Přeživší z koncentračního tábora Ravensbrück („Komitee der Ravensbrücker“),[3] později působil mnoho let jako generální tajemník Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück.[1]
Pracovala s mocnými Ústřední výbor strany z Německá demokratická republika (východní Německo) ačkoli sama nikdy nebyla jeho členem. Byla však členem východoněmecké národní parlament ("Volkskammer") v letech 1958 až 1986.[1]
Život
Emmi Christoph se narodil v dělnické rodině v Vratislav. Spolu se svými osmi sourozenci vyrůstala jako sirotek u tety Drážďany. Později popsala tetu jako „dobrou a plnou lásky“ („Gut und voller Liebe“).[4] Po ukončení školní docházky absolvovala výcvik v letech 1918 až 1920 v komerce, než začnete pracovat v kanceláři.[1]
Připojila se k Mladí komunisté v roce 1922:[1] krátce poté byla poprvé zatčena. Obdobím bylo období přetrvávající hospodářské, sociální a politické krize a po několik týdnů počínaje listopadem 1923 byla strana v Německu zakázána: její zatčení vyplynulo z toho, že strávila večer tím, že strávila nějaký večer psaním pro soudruha.[4] V roce 1925 nastoupila do komunistická strana sám, a vzal si práci pro stranu Ústřední výbor kterou si ponechala do roku 1934. Právě v této souvislosti byla v roce 1927 členkou stranické delegace v Sovětský svaz. Dalším delegátem byl Karl Thoma, za kterého se provdala a v roce 1928 se s ním přestěhovala do Berlína.[n 1]
Změna režimu přijel v lednu 1933 a nová vláda ztratila málo času v uložení jeden-stranická diktatura, jehož jedním účinkem bylo uskutečnění politické aktivity (s výjimkou podpory nacistické strany) ilegální. Emmiin manžel byl jedním z velkého počtu levicových aktivistů zatčených v důsledku Reichstag oheň ze dne 27. února 1933. Ona sama byla později v roce 1933 zatčena za „nezákonnou stranicko-politickou činnost“ a v roce 1934 odsouzena na šest let vězení za „přípravu velezrady“ („Vorbereitung zum Hochverrat“).[1] Svého manžela už nikdy neuvidí: byl po několika letech propuštěn a zemřel na začátku roku 1939 v bojích v španělská občanská válka.[5] Vlastní šestiletý trest strávila v a Nápravná instituce v Jauer.[1]
V roce 1941 byla země na válka a Emmi Thomas byla převedena přímo z nápravného ústavu do Koncentrační tábor Ravensbrück[1] kde ji spoluvězni najali, aby pracovala na ošetřovně. Pravděpodobně v roce 1942 byla převezena do Osvětim,[2] kde se znovu ujala ošetřovatelské práce. V roce 1943 na doporučení a Vedoucí tábora, a podloženo osobním zmocněním SS hlavní, Heinrich Himmler, byla jednou z pěti internovaných propuštěných z koncentračního tábora. Propuštění bylo podmíněno prací na domácím sluhovi doma koncentrační tábor doktor, Baron von Bodmann.[4]
Pracovala jako sluha v domě von Bodmann do května 1945, kdy válka její zaměstnavatel se zabil a Emmi Thoma se vrátila domů do Berlína. Část Německa obklopující Berlín se nyní ocitla podáváno jako Zóna sovětské okupace. V letech 1945 až 1956 pracovala pro stranu Executive („Partei Vorstand“), který se v pravý čas stal Ústřední výbor z Socialistická jednotná strana (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands / SED). Samotný SED byl založen v dubnu 1946 jako široce založená náhrada, přinejmenším v rámci Zóna sovětské okupace za komunistickou stranu.[1] Byla zaměstnána v „odboru odporu“ ústředního výboru.[4] Jedná se o odpor nacistickému režimu v letech 1933 až 1945: její práce se zaměřuje na lokalizaci přeživších z koncentračních táborů a na jejich přesvědčení, aby zapisovali své zkušenosti.[4] Cílem bylo uchovat vzpomínku na nacistické válečné zločiny proti soudruhům a informovat tak budoucí generace.[4]
Během své práce pro ústřední výbor narazila Emmi Thoma Georg Handke koho naposledy viděla v září 1934, kdy byli oba mezi zatčenými za účast na nelegální politické schůzce. Ti dva se vzali v roce 1947, sjednoceni ve svém závazku vybudovat to, co bylo v říjnu 1949 obnoveno, Německá demokratická republika (východní Německo).[4] Emmi Handke rezignovala na práci ústředního výboru v roce 1956, aby se mohla věnovat své dobrovolnické práci, která se nadále zaměřovala na přeživší z koncentračního tábora ve východním Německu i na mezinárodní úrovni.[4]
Ačkoli její práce pro ústřední výbor nebyla kombinována s žádnou politickou funkcí, v roce 1947 se Emmi Handke stala první mluvčí „Ravensbrück Camp Community“ („Lagergemeinschaft Ravensbrück“). Příští rok se stala členkou sekretariátu berlínské pobočky Demokratická liga žen („Demokratischer Frauenbund Deutschlands“ / DFD).[1] Krátce byla také členkou dozorčí rady v Berlíně Spotřebitelské družstvo.[1] Během nacistických let Koncentrační tábor Ravensbrück obsahovala více ženských vězňek než kterýkoli z ostatních koncentračních táborů v Německu a politický establishment v novém Východoněmecký stát, vždy chtěl zdůraznit kontrast mezi brutalitou Nacistická diktatura s vlastním politickým přístupem v průběhu padesátých let rozvinuli místo koncentračního tábora na památku a výstavu hrůz, kterých bylo svědkem. V roce 1955 se Emmi Handke stala viceprezidentkou Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück,[1] roli, kterou aktivně zastávala do roku 1993, v roce 1963 byla zvolena generální tajemnicí Výboru koncentračních táborů,[6] a zároveň zůstává energická ve svém závazku k DFD.[1]
v 1958 Emmi Handke byla zvolena do východoněmecké národní parlament ("Volkskammer"). V rámci jednotného hlasovacího systému v provozu je vládnoucí strana seznam kandidátů, jako obvykle, schválilo více než 99% hlasujících. Systém však uložil jeden-pravidlo strany ne zákazem alternativních politických stran, ale jejich ovládání. Místa v zákonodárném sboru byla přidělena po všeobecných volbách podle předem stanovené kvóty kandidátům přijatelným pro vládnoucí stranu. V zájmu dalšího rozšíření legitimity zákonodárce byly některým schváleným přiděleny také menší kvóty křesel v něm Masové organizace. Samotná Emmi Handke vstoupila do Volkskammeru ne jako členka vládnoucí strana SED. ani žádné jiné Bloková párty, ale jako jeden z 29 členů zastupujících DFD.[1] Poslední volby, ve kterých byla vrácena do Volkskammeru, se konaly v roce 1981. Počet členů vzrostl ze 466 na 500 a počet křesel přidělených DFD byl nyní 35: Emmy Handke obsadila jednu z nich.[1] Až do smrti svého manžela v roce 1962 byla od té doby členkou mužského a manželského týmu v komoře Georg Handke byl také členem Volkskammer.[7]
Ocenění a vyznamenání
- 1955 Vlastenecký řád za zásluhy v bronzu
- 1959 Medaile Clary Zetkinové
- 1962 Vlastenecký řád za zásluhy ve stříbře
- 1967 Vlastenecký řád za zásluhy ve zlatě
- 1972 Vlastenecký řád za zásluhy zlatá spona
- 1977 Řád Karla Marxe
- 1982 Hvězda lidového přátelství ve stříbře
- 1987 Hvězda lidového přátelství ve zlatě
Poznámky
- ^ Karl Thoma je ve zdrojích někdy označován jako „Ewald Blau“, který se stal jeho Komunistický „název strany“ v březnu 1920.[5]
Reference
- ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Bernd-Rainer Barth. „Handke, Emmi geb. Christoph * 30. 9. 1902, † 17. 1. 1994 Generalsekretärin des Internationalen Lagerkomitees Ravensbrück“. Byla válka v DDR?. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 23. dubna 2016.
- ^ A b „An der Seite sowjetischer Soldaten gegen Faschismus“. Neues Deutschland. 10. září 1979. Citováno 23. dubna 2016.
- ^ Marc Buggeln i.A.Prof. Dr. Michael Wildt (5. února 2015). "Zentralisierung der Konzentrationslagererfahrung. Emmi Handke und das„ Komitee der Ravensbrücker "1945 až 1949 (harmonogram přednášky)" (PDF). Forschungskolloquium zur Geschichte des Nationalsozialismus - Wintersemester 2014/2015. Humboldtova univerzita v Berlíně (Ústav historických věd, Filozofická fakulta I). Citováno 23. dubna 2016.
- ^ A b C d E F G h Gerhild Vollherbst. „Portrét Emmy Handke ...“ Wir rühren uns, takže lange wir können"". Die Ravensbrückblätter. Lagergemeinschaft Ravensbrück / Freundeskreis e.V., Essen. Citováno 23. dubna 2016.
- ^ A b „Blau, Ewald (Thoma) * 12. 6. 1903, † 29. 1. 1939“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 23. dubna 2016.
- ^ „Kundgebung in Ravenshrück“. Neues Deutschland. 17.dubna 1964. Citováno 24. dubna 2016.
- ^ Bernd-Rainer Barth; Helmut Müller-Enbergs. „Handke, Georg Ulrich - * 22.4.1894, † 7.9.1962 - ministr für Innerdt. Handel u. Außenhandel, Präsident der DSF“. Byla válka v DDR?. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 24. dubna 2016.