Emmi Handke - Emmi Handke

Emmi Handke (narozená Emmi Christoph 30. září 1902 - 17. ledna 1994) byla a Němec Komunistický stranický aktivista.^[1]

Strávila většinu dvanáct nacistických let ve státní vazbě, zatčena v roce 1934 poté, co se její „politická práce“ stala nezákonnou.^[2] V návaznosti na válka pracovala ve výboru Přeživší z koncentračního tábora Ravensbrück („Komitee der Ravensbrücker“),^[3] později působil mnoho let jako generální tajemník Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück.^[1]

Pracovala s mocnými Ústřední výbor strany z Německá demokratická republika (východní Německo) ačkoli sama nikdy nebyla jeho členem. Byla však členem východoněmecké národní parlament ("Volkskammer") v letech 1958 až 1986.^[1]

Život

Emmi Christoph se narodil v dělnické rodině v Vratislav. Spolu se svými osmi sourozenci vyrůstala jako sirotek u tety Drážďany. Později popsala tetu jako „dobrou a plnou lásky“ („Gut und voller Liebe“).^[4] Po ukončení školní docházky absolvovala výcvik v letech 1918 až 1920 v komerce, než začnete pracovat v kanceláři.^[1]

Připojila se k Mladí komunisté v roce 1922:^[1] krátce poté byla poprvé zatčena. Obdobím bylo období přetrvávající hospodářské, sociální a politické krize a po několik týdnů počínaje listopadem 1923 byla strana v Německu zakázána: její zatčení vyplynulo z toho, že strávila večer tím, že strávila nějaký večer psaním pro soudruha.^[4] V roce 1925 nastoupila do komunistická strana sám, a vzal si práci pro stranu Ústřední výbor kterou si ponechala do roku 1934. Právě v této souvislosti byla v roce 1927 členkou stranické delegace v Sovětský svaz. Dalším delegátem byl Karl Thoma, za kterého se provdala a v roce 1928 se s ním přestěhovala do Berlína.^{[n 1]}

Změna režimu přijel v lednu 1933 a nová vláda ztratila málo času v uložení jeden-stranická diktatura, jehož jedním účinkem bylo uskutečnění politické aktivity (s výjimkou podpory nacistické strany) ilegální. Emmiin manžel byl jedním z velkého počtu levicových aktivistů zatčených v důsledku Reichstag oheň ze dne 27. února 1933. Ona sama byla později v roce 1933 zatčena za „nezákonnou stranicko-politickou činnost“ a v roce 1934 odsouzena na šest let vězení za „přípravu velezrady“ („Vorbereitung zum Hochverrat“).^[1] Svého manžela už nikdy neuvidí: byl po několika letech propuštěn a zemřel na začátku roku 1939 v bojích v španělská občanská válka.^[5] Vlastní šestiletý trest strávila v a Nápravná instituce v Jauer.^[1]

V roce 1941 byla země na válka a Emmi Thomas byla převedena přímo z nápravného ústavu do Koncentrační tábor Ravensbrück^[1] kde ji spoluvězni najali, aby pracovala na ošetřovně. Pravděpodobně v roce 1942 byla převezena do Osvětim,^[2] kde se znovu ujala ošetřovatelské práce. V roce 1943 na doporučení a Vedoucí tábora, a podloženo osobním zmocněním SS hlavní, Heinrich Himmler, byla jednou z pěti internovaných propuštěných z koncentračního tábora. Propuštění bylo podmíněno prací na domácím sluhovi doma koncentrační tábor doktor, Baron von Bodmann.^[4]

Pracovala jako sluha v domě von Bodmann do května 1945, kdy válka její zaměstnavatel se zabil a Emmi Thoma se vrátila domů do Berlína. Část Německa obklopující Berlín se nyní ocitla podáváno jako Zóna sovětské okupace. V letech 1945 až 1956 pracovala pro stranu Executive („Partei Vorstand“), který se v pravý čas stal Ústřední výbor z Socialistická jednotná strana (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands / SED). Samotný SED byl založen v dubnu 1946 jako široce založená náhrada, přinejmenším v rámci Zóna sovětské okupace za komunistickou stranu.^[1] Byla zaměstnána v „odboru odporu“ ústředního výboru.^[4] Jedná se o odpor nacistickému režimu v letech 1933 až 1945: její práce se zaměřuje na lokalizaci přeživších z koncentračních táborů a na jejich přesvědčení, aby zapisovali své zkušenosti.^[4] Cílem bylo uchovat vzpomínku na nacistické válečné zločiny proti soudruhům a informovat tak budoucí generace.^[4]

Během své práce pro ústřední výbor narazila Emmi Thoma Georg Handke koho naposledy viděla v září 1934, kdy byli oba mezi zatčenými za účast na nelegální politické schůzce. Ti dva se vzali v roce 1947, sjednoceni ve svém závazku vybudovat to, co bylo v říjnu 1949 obnoveno, Německá demokratická republika (východní Německo).^[4] Emmi Handke rezignovala na práci ústředního výboru v roce 1956, aby se mohla věnovat své dobrovolnické práci, která se nadále zaměřovala na přeživší z koncentračního tábora ve východním Německu i na mezinárodní úrovni.^[4]

Ačkoli její práce pro ústřední výbor nebyla kombinována s žádnou politickou funkcí, v roce 1947 se Emmi Handke stala první mluvčí „Ravensbrück Camp Community“ („Lagergemeinschaft Ravensbrück“). Příští rok se stala členkou sekretariátu berlínské pobočky Demokratická liga žen („Demokratischer Frauenbund Deutschlands“ / DFD).^[1] Krátce byla také členkou dozorčí rady v Berlíně Spotřebitelské družstvo.^[1] Během nacistických let Koncentrační tábor Ravensbrück obsahovala více ženských vězňek než kterýkoli z ostatních koncentračních táborů v Německu a politický establishment v novém Východoněmecký stát, vždy chtěl zdůraznit kontrast mezi brutalitou Nacistická diktatura s vlastním politickým přístupem v průběhu padesátých let rozvinuli místo koncentračního tábora na památku a výstavu hrůz, kterých bylo svědkem. V roce 1955 se Emmi Handke stala viceprezidentkou Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück,^[1] roli, kterou aktivně zastávala do roku 1993, v roce 1963 byla zvolena generální tajemnicí Výboru koncentračních táborů,^[6] a zároveň zůstává energická ve svém závazku k DFD.^[1]

v 1958 Emmi Handke byla zvolena do východoněmecké národní parlament ("Volkskammer"). V rámci jednotného hlasovacího systému v provozu je vládnoucí strana seznam kandidátů, jako obvykle, schválilo více než 99% hlasujících. Systém však uložil jeden-pravidlo strany ne zákazem alternativních politických stran, ale jejich ovládání. Místa v zákonodárném sboru byla přidělena po všeobecných volbách podle předem stanovené kvóty kandidátům přijatelným pro vládnoucí stranu. V zájmu dalšího rozšíření legitimity zákonodárce byly některým schváleným přiděleny také menší kvóty křesel v něm Masové organizace. Samotná Emmi Handke vstoupila do Volkskammeru ne jako členka vládnoucí strana SED. ani žádné jiné Bloková párty, ale jako jeden z 29 členů zastupujících DFD.^[1] Poslední volby, ve kterých byla vrácena do Volkskammeru, se konaly v roce 1981. Počet členů vzrostl ze 466 na 500 a počet křesel přidělených DFD byl nyní 35: Emmy Handke obsadila jednu z nich.^[1] Až do smrti svého manžela v roce 1962 byla od té doby členkou mužského a manželského týmu v komoře Georg Handke byl také členem Volkskammer.^[7]

Ocenění a vyznamenání

Poznámky

Reference