Emmi Handke - Emmi Handke

Emmi / Emmy Handke
narozený
Emmi Christoph

30. září 1902
Zemřel17. ledna 1994
obsazeníKomunistický aktivista
Internovaný koncentrační tábor
„Komitee der Ravensbrücker“ generální tajemník
Manžel (y)1. Karl Thoma 1928
2. Georg Handke 1947

Emmi Handke (narozená Emmi Christoph 30. září 1902 - 17. ledna 1994) byla a Němec Komunistický stranický aktivista.[1]

Strávila většinu dvanáct nacistických let ve státní vazbě, zatčena v roce 1934 poté, co se její „politická práce“ stala nezákonnou.[2] V návaznosti na válka pracovala ve výboru Přeživší z koncentračního tábora Ravensbrück („Komitee der Ravensbrücker“),[3] později působil mnoho let jako generální tajemník Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück.[1]

Pracovala s mocnými Ústřední výbor strany z Německá demokratická republika (východní Německo) ačkoli sama nikdy nebyla jeho členem. Byla však členem východoněmecké národní parlament ("Volkskammer") v letech 1958 až 1986.[1]

Život

Emmi Christoph se narodil v dělnické rodině v Vratislav. Spolu se svými osmi sourozenci vyrůstala jako sirotek u tety Drážďany. Později popsala tetu jako „dobrou a plnou lásky“ („Gut und voller Liebe“).[4] Po ukončení školní docházky absolvovala výcvik v letech 1918 až 1920 v komerce, než začnete pracovat v kanceláři.[1]

Připojila se k Mladí komunisté v roce 1922:[1] krátce poté byla poprvé zatčena. Obdobím bylo období přetrvávající hospodářské, sociální a politické krize a po několik týdnů počínaje listopadem 1923 byla strana v Německu zakázána: její zatčení vyplynulo z toho, že strávila večer tím, že strávila nějaký večer psaním pro soudruha.[4] V roce 1925 nastoupila do komunistická strana sám, a vzal si práci pro stranu Ústřední výbor kterou si ponechala do roku 1934. Právě v této souvislosti byla v roce 1927 členkou stranické delegace v Sovětský svaz. Dalším delegátem byl Karl Thoma, za kterého se provdala a v roce 1928 se s ním přestěhovala do Berlína.[n 1]

Změna režimu přijel v lednu 1933 a nová vláda ztratila málo času v uložení jeden-stranická diktatura, jehož jedním účinkem bylo uskutečnění politické aktivity (s výjimkou podpory nacistické strany) ilegální. Emmiin manžel byl jedním z velkého počtu levicových aktivistů zatčených v důsledku Reichstag oheň ze dne 27. února 1933. Ona sama byla později v roce 1933 zatčena za „nezákonnou stranicko-politickou činnost“ a v roce 1934 odsouzena na šest let vězení za „přípravu velezrady“ („Vorbereitung zum Hochverrat“).[1] Svého manžela už nikdy neuvidí: byl po několika letech propuštěn a zemřel na začátku roku 1939 v bojích v španělská občanská válka.[5] Vlastní šestiletý trest strávila v a Nápravná instituce v Jauer.[1]

V roce 1941 byla země na válka a Emmi Thomas byla převedena přímo z nápravného ústavu do Koncentrační tábor Ravensbrück[1] kde ji spoluvězni najali, aby pracovala na ošetřovně. Pravděpodobně v roce 1942 byla převezena do Osvětim,[2] kde se znovu ujala ošetřovatelské práce. V roce 1943 na doporučení a Vedoucí tábora, a podloženo osobním zmocněním SS hlavní, Heinrich Himmler, byla jednou z pěti internovaných propuštěných z koncentračního tábora. Propuštění bylo podmíněno prací na domácím sluhovi doma koncentrační tábor doktor, Baron von Bodmann.[4]

Pracovala jako sluha v domě von Bodmann do května 1945, kdy válka její zaměstnavatel se zabil a Emmi Thoma se vrátila domů do Berlína. Část Německa obklopující Berlín se nyní ocitla podáváno jako Zóna sovětské okupace. V letech 1945 až 1956 pracovala pro stranu Executive („Partei Vorstand“), který se v pravý čas stal Ústřední výbor z Socialistická jednotná strana (Sozialistische Einheitspartei Deutschlands / SED). Samotný SED byl založen v dubnu 1946 jako široce založená náhrada, přinejmenším v rámci Zóna sovětské okupace za komunistickou stranu.[1] Byla zaměstnána v „odboru odporu“ ústředního výboru.[4] Jedná se o odpor nacistickému režimu v letech 1933 až 1945: její práce se zaměřuje na lokalizaci přeživších z koncentračních táborů a na jejich přesvědčení, aby zapisovali své zkušenosti.[4] Cílem bylo uchovat vzpomínku na nacistické válečné zločiny proti soudruhům a informovat tak budoucí generace.[4]

Během své práce pro ústřední výbor narazila Emmi Thoma Georg Handke koho naposledy viděla v září 1934, kdy byli oba mezi zatčenými za účast na nelegální politické schůzce. Ti dva se vzali v roce 1947, sjednoceni ve svém závazku vybudovat to, co bylo v říjnu 1949 obnoveno, Německá demokratická republika (východní Německo).[4] Emmi Handke rezignovala na práci ústředního výboru v roce 1956, aby se mohla věnovat své dobrovolnické práci, která se nadále zaměřovala na přeživší z koncentračního tábora ve východním Německu i na mezinárodní úrovni.[4]

Ačkoli její práce pro ústřední výbor nebyla kombinována s žádnou politickou funkcí, v roce 1947 se Emmi Handke stala první mluvčí „Ravensbrück Camp Community“ („Lagergemeinschaft Ravensbrück“). Příští rok se stala členkou sekretariátu berlínské pobočky Demokratická liga žen („Demokratischer Frauenbund Deutschlands“ / DFD).[1] Krátce byla také členkou dozorčí rady v Berlíně Spotřebitelské družstvo.[1] Během nacistických let Koncentrační tábor Ravensbrück obsahovala více ženských vězňek než kterýkoli z ostatních koncentračních táborů v Německu a politický establishment v novém Východoněmecký stát, vždy chtěl zdůraznit kontrast mezi brutalitou Nacistická diktatura s vlastním politickým přístupem v průběhu padesátých let rozvinuli místo koncentračního tábora na památku a výstavu hrůz, kterých bylo svědkem. V roce 1955 se Emmi Handke stala viceprezidentkou Výboru pro mezinárodní koncentrační tábory Ravensbrück,[1] roli, kterou aktivně zastávala do roku 1993, v roce 1963 byla zvolena generální tajemnicí Výboru koncentračních táborů,[6] a zároveň zůstává energická ve svém závazku k DFD.[1]

v 1958 Emmi Handke byla zvolena do východoněmecké národní parlament ("Volkskammer"). V rámci jednotného hlasovacího systému v provozu je vládnoucí strana seznam kandidátů, jako obvykle, schválilo více než 99% hlasujících. Systém však uložil jeden-pravidlo strany ne zákazem alternativních politických stran, ale jejich ovládání. Místa v zákonodárném sboru byla přidělena po všeobecných volbách podle předem stanovené kvóty kandidátům přijatelným pro vládnoucí stranu. V zájmu dalšího rozšíření legitimity zákonodárce byly některým schváleným přiděleny také menší kvóty křesel v něm Masové organizace. Samotná Emmi Handke vstoupila do Volkskammeru ne jako členka vládnoucí strana SED. ani žádné jiné Bloková párty, ale jako jeden z 29 členů zastupujících DFD.[1] Poslední volby, ve kterých byla vrácena do Volkskammeru, se konaly v roce 1981. Počet členů vzrostl ze 466 na 500 a počet křesel přidělených DFD byl nyní 35: Emmy Handke obsadila jednu z nich.[1] Až do smrti svého manžela v roce 1962 byla od té doby členkou mužského a manželského týmu v komoře Georg Handke byl také členem Volkskammer.[7]

Ocenění a vyznamenání

Poznámky

  1. ^ Karl Thoma je ve zdrojích někdy označován jako „Ewald Blau“, který se stal jeho Komunistický „název strany“ v březnu 1920.[5]

Reference

  1. ^ A b C d E F G h i j k l m n Ó Bernd-Rainer Barth. „Handke, Emmi geb. Christoph * 30. 9. 1902, † 17. 1. 1994 Generalsekretärin des Internationalen Lagerkomitees Ravensbrück“. Byla válka v DDR?. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 23. dubna 2016.
  2. ^ A b „An der Seite sowjetischer Soldaten gegen Faschismus“. Neues Deutschland. 10. září 1979. Citováno 23. dubna 2016.
  3. ^ Marc Buggeln i.A.Prof. Dr. Michael Wildt (5. února 2015). "Zentralisierung der Konzentrationslagererfahrung. Emmi Handke und das„ Komitee der Ravensbrücker "1945 až 1949 (harmonogram přednášky)" (PDF). Forschungskolloquium zur Geschichte des Nationalsozialismus - Wintersemester 2014/2015. Humboldtova univerzita v Berlíně (Ústav historických věd, Filozofická fakulta I). Citováno 23. dubna 2016.
  4. ^ A b C d E F G h Gerhild Vollherbst. „Portrét Emmy Handke ...“ Wir rühren uns, takže lange wir können"". Die Ravensbrückblätter. Lagergemeinschaft Ravensbrück / Freundeskreis e.V., Essen. Citováno 23. dubna 2016.
  5. ^ A b „Blau, Ewald (Thoma) * 12. 6. 1903, † 29. 1. 1939“. Handbuch der Deutschen Kommunisten. Karl Dietz Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlín. Citováno 23. dubna 2016.
  6. ^ „Kundgebung in Ravenshrück“. Neues Deutschland. 17.dubna 1964. Citováno 24. dubna 2016.
  7. ^ Bernd-Rainer Barth; Helmut Müller-Enbergs. „Handke, Georg Ulrich - * 22.4.1894, † 7.9.1962 - ministr für Innerdt. Handel u. Außenhandel, Präsident der DSF“. Byla válka v DDR?. Ch. Odkazy Verlag, Berlin & Bundesstiftung zur Aufarbeitung der SED-Diktatur, Berlin. Citováno 24. dubna 2016.