Emilie Winkelmann - Emilie Winkelmann

Tribüne, Otto-Suhr-Allee, Berlín, nejprve jako škola navrhla Emilie Winkelmann (1914–1915)

Emilie Winkelmann (8. května 1875 - 4. srpna 1951) byla první ženou, která provozovala architektonickou praxi v Německu[1] a také první nezávislý architekt v Německu.[2]

Životopis

Winkelmann se narodil v roce Aken bei Dessau. Byla docela zručný tesař[2] což jí umožnilo získat místo pro studium architektury jako hostující student na Vysoká škola technologická v Hannover (1902–1908). Avšak diplom jí byl odmítnut, protože ženy neměly nárok na kvalifikaci až do roku 1909. V roce 1908 odešla do Berlína, kde si zařídila vlastní architektonickou praxi, později zaměstnávala až 15 zaměstnanců, mezi nimiž bylo mnoho mladých ženských architektek.[3] Před Druhá světová válka, postavila asi 30 velkých soukromých domů v Berlíně a okolí a také dívčí střední školu Victoria-Luise, známou také jako Victoria Studienhaus (1915) na Otto-Suhr-Allee. Během válečných let nebyl členem Národní socialista večírku, pracovala na restaurování Schloss Grüntal poblíž Bernau. Přispěla také k válečnému úsilí na úrovni diplomacie. Po otevření své kanceláře přispěla na putovní výstavu „Kurland“ (východní fronta) a Dům přátelství (Haus der Freundschaft), zamýšlený budoucí domov německo-tureckého institutu. Bohužel její design pro Dům přátelství se nikdy nesetkal s realizací, protože stavba byla zastavena porážkou Německa.[4] Po válce se až do pozdního života účastnila rekonstrukčních prací a pokračovala ve své architektonické firmě, i když její počet klientů poválečně výrazně poklesl.[1][5][6] Zemřela ve věku 76 let v Hovedissenu poblíž Bielefeld.

Vybraná díla

Následující jsou umístěny v Charlottenburg-Wilmersdorf v Berlíně:[7]

  • Landhaus Presber (1907–08), Trabener Str. 24
  • Landhaus (1908), Lindenallee 21
  • Leistikowhaus (1909–10), Leistikowstr. 2
  • Ottilie-von-Hansemann-Haus (1914–15), Otto-Suhr-Allee 18–20, nejprve škola Victoria Studienhaus, později divadlo Tribüne.[8]
  • Wohnhaus (1925–1926), Alemannenallee 3

Viz také

Reference

  1. ^ A b "Emilie Winkelmann" Archivováno 2011-05-25 na Wayback Machine, Berlinische Galerie. Vyvolány 9 February 2012.
  2. ^ A b "Frauenorte Brandenburg | Emilie Winkelmann". www.frauenorte-brandenburg.de. Citováno 2016-03-08.
  3. ^ Stratigakos, Despina (prosinec 2007). „Profesionální válečná kořist: německé architektky a první světová válka“. Společnost architektonických historiků. Journal of the Society of Architectural Historians (66.4): 468. Citováno 25. prosince, 2018.
  4. ^ Stratigakos, Despina (prosinec 2007). „Profesionální válečná kořist: německé architektky a první světová válka“. Společnost architektonických historiků. Journal of the Society of Architectural Historians (66.4): 468. Citováno 25. prosince 2018.
  5. ^ Stratigakos, Despina (prosinec 2007). „Profesionální válečná kořist: německé architektky a první světová válka“. Společnost architektonických historiků. Journal of the Society of Architectural Historians (66.4): 473. Citováno 25. prosince 2018.
  6. ^ "Winkelmann, Emilie", Berliner Bezirkslexikon. (v němčině) Vyvolány 9 February 2012.
  7. ^ „Emilie Winkelmann, Architektin“ Archivováno 10.01.2014 na Wayback Machine, Lexikon: Charlottenburg-Wilmersdorf von A bis Z. (v němčině) Vyvolány 9 February 2012
  8. ^ "Tribuna", Berlín Charlottenburg. (v němčině) Vyvolány 9 February 2012.

Literatura

  • Sonia Ricon Baldessani: Wie Frauen bauen. Architektinnen. Von Julia Morgan bis Zaha Hadid. AvivA Verlag, Berlín, 2001. ISBN  3-932338-12-X; str. 24–33.
  • Kerstin Dörhöfer: Pionierinnen in der Architektur. Eine Baugeschichte der Moderne. Wasmuth Verlag, Tübingen 2004, ISBN  3 8030 0639 2
  • Jürgen Schröder: Deutschlands erste Architektin. Emilie Winkelmann baute auch ve Vorpommernu. V: Heimatkurier. Dodatek k Nordkurier, 24. července 2006, s. 24.