Emil Uzelac - Emil Uzelac

Emil Uzelac
Emil-uzelac.jpg
Rodné jménoMilan Uzelac
narozený(1867-08-26)26. srpna 1867
Komárom, Maďarsko, Rakousko-Uhersko
Zemřel7. ledna 1953(1953-01-07) (ve věku 85)
Záhřeb, PR Chorvatsko, FPR Jugoslávie
Pohřben
Mirogoj, Záhřeb, Chorvatsko
Věrnost Rakousko-Uhersko (1912–18)
 Království Jugoslávie (1920–23)
 Nezávislý stát Chorvatsko (1941)
Roky služby1912–18; 1920–23; 1941
HodnostVšeobecné
Příkazy drženyMinisterstvo leteckých lodí (1912–18)
Ministerstvo letectva (1920–23)
Letectvo nezávislého státu Chorvatsko (1941)
Bitvy / válkyprvní světová válka
druhá světová válka

Emil Uzelac (26. srpna 1867 - 7. ledna 1954) byl rakousko-uherský vojenský velitel, který byl vůdčí osobností v vzdušné síly z Rakousko-Uhersko, Království Jugoslávie a Nezávislý stát Chorvatsko.[1]

raný život a vzdělávání

Emil Uzelac se narodil v roce Komárom, v dnešní době Slovensko, pak Rakousko-Uhersko, 26. srpna 1867 v pravoslavné rodině z Lika.[2][1][3] Vyrostl v okolí Karlovac kde skončil tělocvična poté se zapsal na Technická vojenská akademie stavebnictví a řemesel v Vídeň kterou absolvoval 18. srpna 1888.

Kariéra

Po ukončení studia vstoupil Uzelac do 2. ženijního pluku jako a Poručík a sloužil v Pula a Terst. Pracoval také v Zadar jako technický technický expert. Po absolutoriu v elektrotechnice se zapsal na námořní akademii v Terstu a byl povýšen do hodnosti Poručík obchodního námořnictva. Jako důstojník obchodní lodi odplul do New Yorku.

Servis v Rakousku-Uhersku

Po dvou letech vstoupil Uzelac do Velitelství inženýrů a sloužil u Klagenfurt. Byl povýšen do hodnosti Hlavní, důležitý dne 1. května 1908. Na návrh generála Alexander von Krobatin, Uzelac byl jmenován velitelem Císařská a královská letecká vojska. Od svého jmenování 24. dubna 1912 až do rozpadu rakousko-uherské říše v roce 1918 byl Uzelac jediným skutečným velitelem celého rakousko-uherského letectva. Po čtyřech týdnech Uzelac prošel pilotní zkouškou a okamžitě pokračoval ve výcviku bojového pilota, který ukončil v srpnu téhož roku.[1]

Jeho úkol byl velmi obtížný, protože musel založit letectví v zemi s omezenou průmyslovou kapacitou a nedostatkem surovin, v podmínkách špatného porozumění mezi vojenskými úřady a vysoce byrokratizovaného vojenského a celkového státního systému. V roce 1912 císař Franz Joseph I. udělil mu Vojenský záslužný kříž za jeho úspěchy. Uzelac získal řadu domácích i zahraničních ocenění za svou roli při modernizaci rakousko-uherského letectví.[4]

Kromě létání v letadle létal také ve vzduchovém balónu a dne 15. května 1914 mu rakouský aeroklub udělil diplom vůdce volných balónů. Dne 7. listopadu 1912 při provádění svého prvního opakování, měl nehodu a skončil v nemocnici, ze které vyšel, jakmile se probral.[4]

Velil letectvu až do konce První světová válka. Dne 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti Generálmajor. Když došlo k reorganizaci velení dne 1. října 1918, byl formálně degradován, protože jeho pozice velitele letectva byla přejmenována na zástupce velitele letectva.[4]

Služba v Království Jugoslávie

Po skončení první světové války žil Uzelac nějakou dobu v Petrinja a byl povolán do Královská jugoslávská armáda dne 28. listopadu 1919 spolu s dalšími dvěma rakousko-uherskými generály, Rudolf Maister a Ante Plivelić. Byl jmenován náčelníkem nově vytvořeného odboru letectví v EU Ministerstvo armády a námořnictva, což byla ve skutečnosti pozice vrchního velitele letectva. Měl na starosti reorganizaci a modernizaci jugoslávského letectví. Ačkoli Uzelac položil základy moderního letectví tím, že jej vybudoval na základě zkušeností získaných v rakousko-uherských vzdušných silách, byl 19. srpna 1923 násilně vyřazen z funkce jako „nepotřebný“.[5]

Služba v nezávislém státě Chorvatsko

V roce 1941 se připojil Uzelac Letectvo nezávislého státu Chorvatsko jako Čestný generál. Pracoval na stavbě letectva NDH. Dne 25. listopadu 1941, ve věku 74 let, odešel do důchodu. Ve dnech 21. a 22. srpna 1942, u příležitosti jeho 75. narozenin a 30. výročí služby, se konal obřad za účasti mnoha německých, maďarských a chorvatských pilotů z první světové války. Záhřeb.[3][6][7]

Po skončení druhé světové války byl Milan uvězněn. Emil Uzelac zemřel v Petrinja dne 7. ledna 1954 a byl pohřben v Hřbitov Mirogoj.[8]

Ocenění

Reference

  1. ^ A b C Jewison, Glenn. „Rakousko-uherská armáda - Emil Uzelac“. www.austro-hungarian-army.co.uk. Citováno 29. března 2018.
  2. ^ Stephen L. Renner (14. listopadu 2016). Broken Wings: Maďarské letectvo, 1918-45. Indiana University Press. str. 15–. ISBN  978-0-253-02339-1. Jeho vlastní původ - narodil se v Komáromu pravoslavnému drobnému majiteli z Chorvatska
  3. ^ A b Kámen, Normani (2001). „Armáda a říše“. U Emila Brixe; Klaus Koch; Elisabeth Vyslonzil (eds.). Úpadek říší. Oldenbourg Verlag. str.57. ISBN  9783486565942.
  4. ^ A b C "Rođen Milan Uzelac". Citováno 29. března 2018.
  5. ^ Čapo, Hrvoje (prosinec 2009). „Bývalí rakousko-uherskí důstojníci v armádě Království Srbů, Chorvatů a Slovinců / Jugoslávie“. Recenze chorvatské historie. Záhřeb, Chorvatsko: Chorvatský historický institut. PROTI (1): 133. ISSN  1845-4380. Citováno 2011-07-06.
  6. ^ Biografie - Domácí obranné letectvo
  7. ^ Tko je tko u NDH: Hrvatska 1941. – 1945., Minerva, 1997, s. 409-410
  8. ^ "Milan Uzelac". Archivovány od originál dne 18. července 2011. Citováno 29. března 2018.