Einarr Skúlason - Einarr Skúlason - Wikipedia
Einarr Skúlason (asi 1100 - po roce 1159) byl islandský kněz a skald. Byl nejvýznamnějším Severské básník 12. století. Einarrova poezie je primárně zachována v Heimskringla, Flateyjarbók, Morkinskinna, Fagrskinna a Skáldskaparmál.[1]
Byl potomkem rodiny Egill Skallagrímsson, takzvaný Mýramenn. Po většinu svého života žil v Norsku za vlády králů Sigurd Magnusson, Harald Gille a jeho synové, zvláště Eysteinn Haraldsson, jehož maršálem se stal. Po Eysteinnově smrti v roce 1157 složil báseň Elfarvísur pro šlechtice Gregorius Dagsson (zemřel 1161), s odkazem na jeho vítězství nad Kingem Hákon Herdebrei na Göta älv v Götaland.[2]
Nejznámější z Einarrů drápur je Geisli („Paprsek světla“), o St. Olaf Haraldsson. Tento drápa byl přednesen v Církvi Kristově v Nidaros v přítomnosti tří norských králů té doby, Eysteinn, Sigurd a Inge, spolu s Jon Birgersson, arcibiskup z Nidarosu. Báseň je složena v dróttkvætt metr a je to nejdříve úplně zachovalý drápa s křesťanským obsahem.
Reference
- ^ Jinak všední. „Einar Skulason, skald“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 27. říjen 2015.
- ^ Narve Bjørgo. „Gregorius Dagsson, Lendmann“. Norsk biografisk leksikon. Citováno 27. říjen 2015.
externí odkazy
- Einarr Skúlason Celá existující poezie
Poznámka
Tento článek obsahuje obsah z Vydání sovy z Nordisk familjebok, švédská encyklopedie publikovaná v letech 1904 až 1926, nyní v veřejná doména.
