Edward Kossoy - Edward Kossoy - Wikipedia

Edward Kossoy
Edward Kossoy ve Varšavě v květnu 2007
Edward Kossoy v Varšava v květnu 2007
narozený4. června 1913 (1913-06-04)
Radom, Polsko
Zemřel11. října 2012 (2012-10-12) (ve věku 99)
Švýcarsko
Ostatní jménaMarcinak
obsazeníPřeživší holocaustu, Irgun partyzán; právník, právník, aktivista, esejista, pamětník

Edward Kossoy (používá nom de guerre Marcinak; 4. června 1913 - 11. října 2012) byl a polština právník, publicista a aktivista za oběti nacismus.[1]

Časný život

Kossoy se narodil v Radomu, ale dětství prožil v Jekatěrinoslav, Ukrajina,[2] kde se jeho rodiče přestěhovali během první světová válka.[1]

druhá světová válka

Po Polsko-sovětská válka a Mír v Rize v roce 1921 se přestěhoval zpět do Polsko. V roce 1930 dokončil Tytus Chałubiński Národní gymnázium v ​​Radomu a poté studoval na Právnická fakulta z Varšavská univerzita. Promoval v roce 1934. V roce 1939, v návaznosti na Nacistická invaze do Polska, Kossoy uprchl z Varšavy a uprchl na východ do Lvov který převzala Sovětský svaz po Sovětská invaze do Polska.[2] Doufal, že tam najde svou rodinu, a on sám plánoval, že se dostane skrz Rumunsko na Francie připojit se k Polská armáda který se tam znovu vytvořil. V roce 1940 byl zatčen sovětskou milicí a obviněn pašování hodinky, které se snažil prodat, aby získal peníze pro svou rodinu a na cestu do Francie. Během výslechu přiznal, že měl vyšší vzdělání[1] a byl předán NKVD který ho obvinil ze špionáže a „kontrarevoluční činnosti“.[2]

Podle slavného byl odsouzen Článek 58, na osm let v Gulag a poslal do jednoho z dílčích táborů Vorkuta, Pechora. Tam pracoval na stavbě železnice, která spojovala ústí Řeka Pechora s jižním koncem ostrova Ural, podle ruských vězňů měla železnice pod každou kolejnicí dvě mrtvá těla. Podle Kossoye, který uzavřel smlouvu tyfus v táboře bylo z 20 000 Poláků, kteří do tábora přišli v roce 1941, o dva roky později jen 6 000 naživu.

Po dvou letech byl propuštěn kvůli Dohoda Sikorski – Mayski. Evakuoval Sovětský svaz s Andersova armáda. V době druhá světová válka, jeho otec, manželka a dcera byli Němci zavražděni jako součást Provoz Harvest Festival. V roce 1943 byl oficiálně propuštěn z Anderské armády Teherán kvůli nemoci; kromě tyfu měl také smlouvu malárie. Koncem roku 1943 se vydal na cestu Britský mandát Palestiny kde by zůstal.[1] v Tel Aviv v roce 1944 napsal a vydal sérii esejů, Stołypinka (pojmenoval podle železničních vozů používaných k přepravě vězňů do gulagu), na základě jeho zkušeností, ale tyto eseje nebyly publikovány v knižní podobě až do roku 2003.

Válka v letech 1947–1949

Kossoy byl členem Menachem Begin je v podzemí Irgun partyzánské organizace a v roce 1948 se účastnil 1947–1949 palestinská válka ve svých řadách. Po skončení druhé světové války se Kossoy znovu oženil. Jeho manželka se narodila v roce Varšava a zúčastnil se povstání toho města. Žil v Izrael do roku 1954, kdy se vrátil do Evropa.[1] Studoval v Mnichov, Kolín nad Rýnem a na Postgraduální institut mezinárodních studií v Ženeva, vydělávat si Ph.D. v právu a politická věda.

Ženeva

V Ženevě se setkal Wacław Micuta, bývalý člen Polska Domácí armáda a a Spojené národy zaměstnanec a ti dva se rychle stali přáteli.[3] Byl to Micuta, kdo Kossoyovi poprvé řekl o osvobození Koncentrační tábor Gęsiówka podle Polský odpor Během Varšavské povstání. Kossoy byl zpočátku skeptický, ale rozhodl se záležitost prozkoumat dále a mezi svými klienty lokalizoval několik lidí, kteří přežili tábor, kteří potvrdili Micutův příběh. Kossoy na toto téma napsal několik historických článků, které publikoval Jad Vashem a v polském emigrantském tisku (s pomocí Jerzy Giedroyc ).[3]

Pracujte jako právník

Jako právník zastupoval kolem 60 000 obětí Holocaust, zahrnující restituce a reparace od německé vlády.[2] Mezi jeho klienty patřili Židé, Poláci a Romština.[3]

Publikace

Vydal několik knih v různých jazycích (anglicky, německy a polsky) a historické články týkající se restitucí za nacistické zločiny, současných mezinárodních vztahů a polsko-židovského dialogu. Mnoho z nich bylo publikováno v Zeszyty Historyczne (Historické časopisy), vydaný Literárním institutem v Praze Paříž. Jeho paměti, nazvané Na okraji ..., byly publikovány v roce 2006,[4] a nominován na Cena Nike v roce 2007.[5] V době své smrti byl čestným senátorem University of Tübingen.[6] Až do své smrti žil v Conches ve Ženevě ve Švýcarsku.

Reference

(Edward Kossoy). Příběh Gęsiówka: Malá známá stránka židovských bojových dějin Studie Yad Vashem, svazek 32, editoval David Silberklang (2004),

Kossoy E & Ohry A. The Feldsher: Medical, Sociological and Historical Aspects of Practitioners of Medicine with below University Level Education, the Magnes Press, the Hebrew University, Jerusalem, 1992. (ISBN  965-223-789-2).

  1. ^ A b C d E Muzeum Powstania Warszawskiego (Muzeum varšavského povstání), Archiwum Historii Mowionej (Archiv orální historie), Edward Kossoy, alias „Marcinak“, str. 1, [1]
  2. ^ A b C d Marek Radziwon, sekce polské kultury v Gazeta Wyborcza, "EDWARD KOSSOY, 'NA MARGINESIE ... / NA MARGINU ...'", [2]
  3. ^ A b C Muzeum Powstania Warszawskiego (Muzeum varšavského povstání), Archiwum Historii Mowionej (Archiv orální historie), Edward Kossoy, alias „Marcinak“, str. 2, [3]
  4. ^ Kossoy, E. (2006). Na marginesie ... Słowo / Obraz Terytoria. Citováno 2014-11-18.
  5. ^ Marek Radziwon. „Nike 2007: nominowana dwudziestka“ (Nike 2007: „The 20 Nominees“), Gazeta Wyborcza, 17. května 2007, [4]
  6. ^ „PORTAL KSIĘGARSKI - Edward Kossoy - Na marginesie - nowość słowa / obraz terytoria“. ksiazka.net.pl. Citováno 2014-11-18.