Edmundo OGorman - Edmundo OGorman - Wikipedia
Edmundo O'Gorman (24. listopadu 1906 v Mexico City - 28. září 1995 v Mexico City) byl a Mexické spisovatel, historik a filozof. Je považován za jednoho z dřívějších a nejvlivnějších uchazečů o historický revizionismus k běžně vyprávěním o španělském koloniálním období v Latinské Americe.
raný život a vzdělávání
O'Gorman se narodil v Coyoacánu v jižní části Mexico City. Byl synem malíře a důlní inženýr Cecil Crawford O'Gorman Ir, který emigroval do Mexika v roce 1895 a pra-pra-synovec prvního britského konzula v Mexico City, Charles O'Gorman, který se později oženil s mexickým občanem. Byl mladším bratrem slavného architekta a malíře Juan O'Gorman.
Promoval s titulem v Zákon (1928) z Escuela Libre de Derecho. V roce 1940 začal přednášet v Filozofie fakulta Mexico City College. V roce 1948 získal magisterský titul v oboru Filozofie a v roce 1951 dokončil doktorát v Dějiny s summa cum laude čestné vyznamenání od Národní autonomní univerzita v Mexiku (UNAM). Během studia na UNAM byl na univerzitě na Filozofické a literární fakultě a vědecký pracovník na Institutu historického výzkumu univerzity. Během svého působení v UNAM se O'Gorman setkal a rozvíjel vztahy s významnými mexickými intelektuály a španělskými uprchlíky, jako např José Gaos, který by výrazně ovlivnil jeho pozdější díla.[1]
O'Gorman také přednášel na Universidad Iberoamericana.
Kariéra
V letech 1938 až 1952 pracoval O'Gorman pro Mexičana Obecný národní archiv. Stal se členem Mexická akademie španělského jazyka v roce 1969 a Mexická akademie odpovídajících dějin Realu v Madridu,[je zapotřebí objasnění ] společnost, jejíž byl ředitelem v letech 1972 až 1987.
Rezignoval po neshodách ohledně pojmů jako „objevení Ameriky“, „setkání dvou světů“, „kulturní fúze“ (nebo „přirozené míchání“), jména, která odmítl, a místo toho upřednostňoval výrazy „zmocnění“, „nadvláda“ a jiní více podle historie.
O'Gorman byl autorem několika historických textů v letech 1951 až 1986. O'Gorman publikoval své první práce a studie v Alcancíi spolu se svým blízkým přítelem Justinem Fernándezem.[2]
Byl velkým obdivovatelem autorů jako např José Ortega y Gasset, Wilhelm Dilthey, Benedetto Croce, Martin Heidegger, mimo jiné spisovatelé historie[3] který nesouhlasil s bývalou mexickou historiografií, která byla plná extremismu a přikláněla se k novým, neupraveným dokumentům.[4]
Úspěchy
- Premio Nacional de Letras v (1974)
- Premio Historia Rafael Heliodoro Valle (1983)
- Premio UNAM a la Docencia (1986).
- Člen Academia Mexicana de la Historia (1964).
- Člen Academia Mexicana de la Lengua (1969).
- Přijato honoris causa Ph. Ds na Universidad Nacional Autónoma de México y de la Universidad Iberoamericana.
- Emeritní profesor Sistema Nacional de Investigadores a člen UNAM y Junta de Gobierno.
- Vedl Academia Mexicana de la Historia (1972–1987).
Knihy
- Destierro de Sombras (1986)
- La incógnita de la llamada "Historia de los indios de la Nueva España", atribuida a Fray Toribio Motolinia (1982)
- México el trauma de su historia (1977)
- Guías de las actas del cabildo de la ciudad de México. Siglo XVI (1970)
- 50 años de revolución (1962)
- La supervivencia política novohispana (1961)
- Invención de América (1958)
- Coautor de Precedentes y sentido de la revolución de Ayutla (1954)
- Fundamentos de la historia de América (1951)
- Dos concepciones de la tarea histórica (1951)
Reference
- ^ „Matute, A. La genealogía de un historiológo“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 13.7.2011.
- ^ „Vásquez, J. DON EDMUNDO O'GORMAN“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 22.07.2011. Citováno 2010-06-15. Op. Cit. str. 688
- ^ „Hale, C. EDMUNDO O'GORMAN Y LA HISTORIA NACIONAL“. Archivovány od originál dne 03.07.2011.Publikováno v červnu 2000. Op. Cit. str. 14
- ^ „Vásquez, J. DON EDMUNDO O'GORMAN“ (PDF). Archivovány od originál (PDF) dne 22.07.2011. Citováno 2010-06-15. Op. Cit. str. 690
